Odhalení hrůz

V roce 1998 narazila policie ve městě Palmira na dětské ostatky zakopané v mělkém hrobě. Těla byla ve stadiu rozkladu, některá bez končetin, jiná s proříznutými ústy. Forenzní tým vedený Mariem Artunduagou čelil dosud nevídanému úkolu, protože dětské oběti mají z hlediska kriminalistiky natolik odlišné charakteristiky od dospělých, že standardní postupy nefungovaly. Bylo třeba vynalézt nové metody.

Brzy následovaly další nálezy. V Nacederos bylo objeveno čtrnáct těl ve věku 8-14 let. Všechny nesly podobné znaky krutého znásilnění, systematického mučení. V některých hrobech zůstaly jen zuby a úlomky kostí. Na jednom místě ale vyšetřovatelé našli pár bot, které byly specificky opotřebené. To ukazovalo na kulhajícího pachatele s výškou kolem 165 cm.

Detektiv Aldemar Durán začal spojovat jednotlivé případy. Na pomoc byli povoláni i agenti FBI a zahraniční experti. Používala se barevně značená schémata místa činu, mapovalo se.

Vyšetřovatelé také analyzovali nalezené zápisníky, které Garavito zanechal, s ručně psanými detaily: datum, lokalita, popis těla, míra odporu oběti. Tato osobní kronika smrti odhalila, že šlo o promyšleného sadistu s touhou zaznamenávat každý bolestný detail.

Zprvu se vyšetřovatelé domnívali, že jde o satanistický kult nebo obchod s orgány. Až když vzory vražd začaly odpovídat jedné osobě, začala veřejnost tušit, že Kolumbie hostí něco mnohem temnějšího. Něco nelidského.