Praha - Matematika je postrachem žáků i učitelů. Mnozí studenti tvrdí, že nejde pochopit, řada učitelů si zoufá, že některé děti nelze naučit. Obě strany ale dělají několik základních chyb.
Existuje přitom učební metoda profesora Milana Hejného, která pozvolna proniká i do českého školství. Její základy položil již v 50. letech učitel matematiky Vít Hejný, otec Milana Hejného.
Koncem listopadu Hejného metoda výuky matematiky získala hned dvě ceny Eduína, což je soutěž hodnotící vzdělávací projekty. Odborná porota přidělila Hejného projektu první místo, veřejnost druhé.
Jak říká profesor Milan Hejný, společnost potřebuje, aby lidé zvládali řešit problémy, ne aby ovládali početní operace a vzorečky. Znalost Pythagorovy věty ostatně ještě nikoho myslet nenaučila.
Předkládání hotových faktů rozvíjí leda paměť, zatímco když děti objevují matematiku samy, učí se myslet. Je to možná pomalejší, ale rozhodně užitečnější pro život. A také "trvanlivější".
"Je chybné se domnívat, že matematika se ukládá do paměti. Matematika se má ukládat do schopností dítěte. Schopnosti se nezapomínají, ale naopak narůstají," upozorňuje profesor Hejný.
Metodika existuje už od roku 1987, ale…
Když byl Milan Hejný vrcholně nespokojený, jak jeho syna učí na škole matematiku, rozhodl se vyučovat ji sám. K výuce používal inovativní metody, v nichž rozvíjel myšlenky svého otce.
S týmem spolupracovníků v Bratislavě, kde tehdy žil, publikoval v roce 1987 obsáhlou knihu o nové výuce matematiky, známou pro svou barvu jako "Žlutá kniha".
Hejného metoda se tak začala používat nejprve na některých slovenských školách, a když se profesor matematiky přestěhoval do Česka, zkoušel prorazit i zde. V 90. letech vybudoval vědecký tým na Pedagogické fakultě UK a metoda zde pronikla do vysokoškolské přípravy učitelů. Z iniciativy Nakladatelství Fraus vznikly učebnice pro první stupeň. Dnes už je používá 350 z 900 základních škol. O Hejného metodu mají zájem i školy po Evropě či v USA.
Takový úspěch Milan Hejný nečekal. Jeho metody sice spolehlivě fungují a jsou osvědčené, ale učitelé musejí od základu změnit styl výuky a k tomu nemá každý odvahu.
Na rozdíl od tradiční výuky zaměřené na nácvik standardních úloh je nová metoda zaměřena na budování sítě mentálních matematických schémat, která si každý žák tvoří řešením vhodných úkolů a diskusí se spolužáky.
Důležité je neučit matematiku jako fakta, ale jako schémata. Protože podle Hejného více jak 95 procent toho, co skutečně v životě potřebujeme, máme ve schématech.
Milan Hejný s oblibou vysvětluje princip schémat na znalosti vlastního bytu. "Když si uložím do hlavy schéma bytu, mohu pak po chvilce přemýšlení spočítat, kolik tam mám oken, dveří či koberců. Jenže matematika se tradičně učí tak, že se nejprve berou "okna", pak "dveře" a pak "koberce": Když žáci dojdou ke "kobercům", dávno už nevědí nic o oknech."
Důležité je vysvětlovat problematiku nikoliv na správných odpovědích, ale na těch chybných. "Chytrý učitel vezme špatnou odpověď. Je to ta nejlepší cesta, jak pronikneme k podstatě věci - analýzou chyb," říká profesor Hejný.
Prosazuje také spolupráci spolužáků, jejich práci ve skupinkách i živou diskusi. Vrstevník totiž mnohem lépe rozumí kamarádovi ve stejném věku a podá vysvětlení jemu bližším způsobem než učitel. "Učitel není nositel moudra, učitel je zprostředkovatel. Dá problémy a povzbuzuje děti, aby problémy řešily. Děti problémy řeší a ve skupinkách o nich diskutují," popisuje Hejný.
Povinná maturita z matematiky? Hejný ji odmítá
Díky jeho metodám již třeba žáci první třídy umějí dělat početní operace se zápornými čísly. Vědí, že jde o jistou životní zkušenost, nikoliv matematické faktum, jak vysvětluje následující příklad. "Adam má jít dva kroky dopředu a tři dozadu. Zeptáme se dětí, o kolik a kam má jít Bětka, aby byla zase na stejném místě jako Adam. Většina dětí zvolá, že jeden krok dozadu. Touto metodou prvňáci zvládnou už tak složitou početní operaci, jako je dva minus tři," vysvětluje propagátor jiného přístupu k matematice.
Tým při tvorbě inovativních učebnic myslel také na to, aby žáci během jedné vyučovací hodiny vystřídali několik prostředí a několik metod výuky - krokování, pavučiny, autobus, hady. Děti totiž látka musí bavit, nesmí se začít nudit.
"Naše metoda rozvíjí nejen matematiku, ale také obecně intelekt, sociální nebo komunikační schopnosti," upozorňuje Hejný.
V současné době se pracuje na učebnicích matematiky pro druhý stupeň. Plánují se učebnice pro střední školy a rozšíření podpory pedagogů učících touto metodou. Informovanost o metodě podnítila bádání, zda by se její principy daly využít i v dalších předmětech.
"Mám v hlavě učebnice matematiky touto metodou až do maturity," říká profesor Hejný a tvrdě odmítá zavedení povinné maturity z matematiky. Výuka tohoto předmětu starými metodami je podle něj obávaný dril a studenty od matematiky spíše odrazuje. Něco takového rozhodně podporovat nechce.
