S Lucií Bittalovou se Barbora Antonová seznámila přes Facebook. "Byli jsme spolu s dalšími lidmi ve společných skupinách, kde se takzvaně 'trollovali' náckové. Dělali jsme si legraci z lidí, kteří svolávali nesmyslná protiromská shromáždění," vypráví Barbora.
Asi nejznámějším kouskem Lucie Bittalové z té doby je podvedení podvodníka Lukáše Kohouta. Tvrdila mu, že ozvučí jeho demonstraci proti Romům, takže Kohout nakonec musel řečnit bez ozvučení.
Lucie s Barborou stály u počátků Hate Free Culture již koncem roku 2014, kdy tento projekt Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády vznikl. "V Brně probíhaly tzv. Hate Free Stage, konaly se po městě různé scénky a výstupy, pomáhaly jsme to spolu organizovat."
Když vzniklo Žít Brno, jehož je Antonová předsedkyní, Lucka se s nimi zkontaktovala blíže a stýkaly se pravidelně. Původně šlo o recesistickou občanskou iniciativu, postupně ale přerostla v politické hnutí a to v roce 2014 nečekaně výrazně uspělo v komunálních volbách v Brně.
Tou dobou pobývala Lucie na stáži v Berlíně a zde také s Bárou slavila volební úspěch. A tehdy se u ní objevily výraznější zdravotní komplikace. Bohužel jim nevěnovala přílišnou pozornost.
O Lucku jsme se starali do poslední chvíle
Když se vrátila do Česka a diagnostikovali jí rakovinu děložního čípku v pokročilém stadiu, tak při této nemilosrdné prognóze přemýšlela, co dál. Pracovala v Praze, měla tu studentský byt, v Brně také studovala.
"Jelikož tu máme kvalitní pracoviště, Masarykův onkologický ústav, radili jsme jí, ať jde do Brna," vypráví brněnská aktivistka Barbora Antonová. "Přišla sem a snažili jsme se o ni starat, každý jak uměl. Udělali jsme si na internetu tabulku s rozpisem návštěv u Lucky, aby nebyla sama, když jí bylo špatně po chemoterapii. Vozili jsme ji na výlety, ke konci jsme ji už spíše pomáhali opatrovat, chodili jsme za ní do nemocnice a na poslední dny jí zařídili domácí hospic."
Tato služba zaručuje čtyřiadvacet hodin denně pohotovostní číslo s lékařem a sestrami na telefonu. Zavolat se dá i uprostřed noci, když se náhle zhorší stav pacienta.
"Nemusí se volat sanitka a pacienta neodvezou do nemocnice, nýbrž doktor přijde domů a vyřeší vše tam. Člověk může umřít doma ve své posteli. Lucka tak mohla být doma se svou maminkou, i když už to bylo jen deset dnů," líčí Barbora.
Lidé jako by potřebovali svého nepřítele. Teď je to Hate Free
Od listopadu 2015, kdy Lucie zemřela krátce před 28. narozeninami, se společnost ještě více radikalizovala, ostatně již po jejím úmrtí se objevovaly cynické názory, že jí to patří, protože náckové se "netrollují".
"Lidé potřebují svého nepřítele. Ale myslím, že by toho neměli zapotřebí, kdyby se ve společnosti jinak komunikovalo a soustředili jsme se na jiné hodnoty než strach, obavy, vyděšenost, třeba na zodpovědnost a sebevědomí. Takhle si lidé najdou nepřítele a na toho hodí všechny své starosti," míní Antonová.
Co by dneska podle ní Lucie říkala ostré kampani proti lidem z Hate Free Culture?
"Ona vypadala, že je hrozně nad věcí, ale když viděla, že se někde děje nějaká nespravedlnost, tak se jí to velmi dotýkalo," říká Barbora a dodává: "Hate Free supluje roli hromady různých jiných institucí. Obracet se proti nim je velký nesmysl. Vyvrací hoaxy, zmírňují probíhající propagandistickou masáž. Je fajn, že tu kampaň dělá stát, je to důkazem, že z vlády občas vypadne i něco užitečného."
Blíží se další Měsíc raka
Projekt Měsíc raka pokračuje i po Lucčině smrti a jde přesně v jejích šlépějích. Následovníci Lucie Bittalové - Barbora Antonová, Adam Hrubý, Matěj Hollan, Jan Pospíšil či Eliška Bartošová - chtějí kampaň opět načasovat na znamení Raka, tedy konec června a začátek července. Opět se budou snažit dostat mezi lidi přímočarou Lucčinu výzvu: "Nebuď blbá, běž na prohlídku!"
"Rádi bychom přinesli příběhy některých žen, které díky Lucce šly po letech na gynekologii a zde jim byla včas odhalena rakovina nebo předrakovinná stadia a dopadlo to dobře," přibližuje nastávající akce Antonová.
Kampaň Měsíc raka se chce obrátit i na střední a vysoké školy, její tváří zůstane Lucie Bittalová. Protože díky ní šly desetitisíce žen na prohlídku, z nich několika stovkám lékaři diagnostikovali pozitivní nález.
"Ozvaly se nám i ženy, kterým doktor oznámil třetí stadium – to znamená průšvih, ale ještě stále řešitelné. A dopadlo to dobře," říká Barbora.
Pro Lucku byl typický i černý humor: "To, že máš rakovinu, ještě automaticky neznamená, že půjdeš pod kytky," psala například na svých stránkách v rámci rad, jak neumřít.
"Vlastně i za tímhle černým humorem a nevybíravým zacházením a trochou cynismu Lucka do Brna odešla. Věděla, že ji nebudeme litovat, že se nad ní nebudeme dojímat. Tedy my jsme to dělali, ale tajně, ne před ní," dodává s úsměvem Barbora Antonová.
