Omlouvám se, že jdu pozdě, vybily se mi baterky do diktafonu…
Něco podobného se mi stalo před 25 lety. Myslím, že to bylo s Irenou Obermannovou. Přišla a řekla: "Já s tebou mám dělat rozhovor, ale vůbec neumím ovládat ten přístroj." A po stole jí lítaly baterky. No nic.
Vidíte, nic se nezměnilo.
Je zajímavé, že v médiích, jako je New York Times, novináři nepoužívají rekordér vůbec.
To je pravda, dělají si poznámky.
To je přece jiný level, ne?
Jenže v Česku vás každý respondent chytá za slovo. Proto se všechno musí nahrávat.
Myslím, že to spíš ukazuje, jak se vytrácí profesionalita. Mění se systém hierarchií a profesionalita tak nějak měkne. Jde to ruku v ruce s jevy, které vidíme okolo sebe. Prezidenti jsou v podstatě sociopati, jsou to sice demokraticky zvolení lidé, ale jinak mají všechny znaky diktátorů. Naštěstí, zatím nemají dostatek prostředků na to, aby uzmuli totální moc a aplikovali ji ve stejném duchu jako Mao Ce-Tung, ale snaží se. Hrozné na tom je, že jsou zvolení lidmi.
Viděl jste někdy pořady Jaromíra Soukupa na TV Barrandov?
Já nejsem masochista. A nemám televizi.
Napadlo mě to jen v souvislosti s tou profesionalitou…
Asi jsem někde zahlédl čtyři vteřiny jeho strašného mediálního projevu a nestoudnosti. Vlastně nevím, jestli je to nestoudnost anebo to vychází z všeobecného přijetí jeho osobnosti. Přemýšlel jsem nad tím v té souvislosti, že mě jedna letecká společnost na podzim nepustila do letadla, protože jsem podle nich pil. Ale já dva roky v podstatě abstinuji, vypiji jedno malé pivo za dva měsíce, neb mně chybí ta skvělá chuť. Takže to celé nebyla pravda. Konečně, rovnou z letiště jsem jel na odběr krve do Motola, kde mně potvrdili naprostou čistotu. Přes kamarády kamarádů se nakonec ukázalo, že jsem se "moc líbal se svou přítelkyní při čekání na gatu".
A jak to přesně souvisí?
Souvisí to s profesionalitou a tím, co je ve společnosti akceptováno. Já si myslím, že taková situace by nemohla před patnácti lety nastat. Letecká společnost by si nedovolila lhát a zamést se svým zákazníkem. Zcela určitě dochází k rozmělnění vztahu mezi poskytovatelem služby a klientem.
Myslíte u aerolinek, nebo obecně?
Je to tak ve všem. Obsah médií přestal být placený, hudebníci zase přišli o peníze z nosičů. V létě nám Till Lindemann (zpěvák skupiny Rammstein pozn. red.) v hospodě říkal, že jako kapela mají nadpoloviční příjem z merchandisingu (prodeje svého zboží, pozn. red.). To je bizarní. A kina? Ta nevydělávají na tom, že lidé chodí na film. Kina vydělávají na půl hodině čistých reklam, Cole a popcornu. To je pro mě nepochopitelné. Jak je možné, že jdu do kina, zaplatím si lístek a dvacet minut musím koukat na reklamy? Jak je možné, že je taková věc akceptovaná?
Podle vás se to tedy děje, protože to veřejnosti nevadí.
Jo. Přitom to naprosto postrádá logiku. Když si koupíte vysavač a on vám za dva roky zdechne, jdete do obchodu s tím, že ho chcete opravit. Prodavač vám ale rovnou řekne, že vám dá nový za polovinu, protože se vám oprava nevyplatí. A dost možná ten samý člověk jde odpoledne protestovat proti klimatickým změnám. Něco je špatně.
A co za tím vším podle vás je, propad morálky?
Osobně to cítím tak, že je fakt moc lidí. Myslím že je pravděpodobné, že k dynamice klimatických změn došlo na základě naboření křehké, leč celkem stabilizované energetické cirkulace systému lidskou činností. Likvidujeme zdroje kyslíku, vyžíráme moře, vypouštíme šílené množství oxidu uhličitého a freonu a krávy, které chováme, produkují neskutečné množství metanu.
Jako pilot počasí trochu rozumím, strávil jsem ve vzduchu stovky hodin a něco jsem se o něm kvůli dost náročným zkouškám na komerčního pilota naučil. Proudění je v nějakých intervalech a my ty intervaly narušili. Pro laika je to snadné vysvětlit na příkladu hrnce s vařící vodou. Stačí, abych tam hodil špetku soli a teplota varu rázem o pět stupňů stoupne, to každý zná. A teď si vezměte atmosféru, vzhledem k množství plynů, které produkujeme, ji dokážeme velmi snadno narušit. Je samozřejmě otázka, k jak velkému narušení došlo v minulosti sopečnou a meteoritickou činností. Nepochybně k většímu.
Z vašeho pohledu atmosféru jistě narušila i druhá světová válka…
Jo. Jedna atomovka a mnoho poválečných atmosferických výbuchů vyneslo do atmosféry tuny svinstva, která dynamiku proudění narušila, a to se možná i určitou setrvačností začíná projevovat teprve teď. Možná jen lokálně, ale děje se to. Problém je ten, že dnes atmosféru narušujeme globálně. Odborníci tvrdí, že musíme omezit fosilní paliva. Samozřejmě, že musíme, ale říkají to ekologové, kteří si na Letné dávají mango s avokádem k snídani. V Anglii si zase tihle odborníci dávají krevety, protože už je to takový zvyk, a už nepřemýšlejí nad tím, jak je ráno rybáři vylovili v Severním ledovém oceánu, naložili do Boeingu 747 a převezli do Vietnamu, kde je levná síla oloupala a pak je poslala letadlem zpátky do Anglie. A to všechno, protože není, kdo by to v Británii dělal.
A vy jíte k snídani co?
Ale i já vím, že sedím na větvi, kterou si pod sebou podřezávám. Za globální oteplování můžeme my všichni. I účastníci všech těch ekologických kongresů, kteří na ně letí první třídou, aby mohli celou dobu pracovat, což jsem zažil na vlastní kůži.
Greta Thunbergová pluje na jachtě, ale zase na ní nepracuje, protože nemá signál.
Greta je takový symbol, jako byl Ježíš. Lidé mají rádi věrozvěsty a apoštoly. Chtěl jsem ale říct, že to všechno plyne z přijetí nějakého standardu. Většina lidí už má standard jasně daný a těžko se ho bude vzdávat. Jestliže normální člověk splachuje odjakživa pitnou vodou, těžko si řekne, že si udělá suchý záchod a těmi exkrementy bude venku hnojit kytky. Prdlajs. Ne. A stejně tak se ani britský ekolog nevzdá těch oloupaných krevet, protože už to má jako normu. O to jde.
A čím větší počet lidí, tím více ekologů, kteří jedí krevety, jestli chápu dobře, kam tím míříte.
Jo. Ten standard nějakou dobu fungoval, ale během posledních třiceti let se zdvojnásobil počet lidí. Pamatuji si, když byly na světě čtyři miliardy lidí. Dneska je jich osm! Za chvíli. To je přece šílené. Problém je, že se to nikdo neodváží říct, protože ten standard máme skoro všichni. Před dvaceti lety jsem si půjčoval na letenku do New Yorku, dneska není problém si tam zajet na odpolední nakupování. Když všichni můžou všechno stejně, snižuje se hodnota komodit a s tím i úroveň služeb.
Co s tím?
Spíš bych se ptal, jak se to může vyvinout. Před pěti lety jsem byl poprvé v Číně a pravděpodobně nějak v tu dobu tam zavedli systém bodování. Naprosto zrůdné hodnocení jednotlivce. Až tam mi došlo, že v Číně není komunismus, ale totální kapitalismus. Jenže ten kapitalismus dospěl do tak šíleného stavu, že jednotlivec už nikoho nezajímá. Není to jednotka. Potkal jsem tam protirežimní umělce, kteří by v Československu nemohli fungovat. V 70. letech by je zavřeli a v 50. zabili. Ale tam si mohou dělat, co chtějí, včetně protirežimních výstav. Pokud na ně přijde padesát lidí, je to režimu jedno. Nijak jim neublíží. Když je na té výstavě sto lidí, začne být garnitura ve střehu. Kuriózní je na tom to, že dokud umělci ovlivňují jen mizivé procento lidí, mohou svobodně tvořit. Ale jakmile začnou zajímat víc lidí, vláda řekne "aha, tak to ne".
Takže je to v podstatě řízená svoboda.
Přesně. Lidé mohou kariérně stoupat, aniž by byli v komunistické straně, ale jen do určitého místa, kde nemají takový vliv. Pokud ho chtějí mít větší, musí se oddat straně. Ta strana ale není žádná velká ideologie, v podstatě jen říká, že nejlepší je Čína, nic víc. Ten systém je zrůdný vůči jednotlivci, ale paradoxně vůči společnosti pro tisíc lidí je vlastně lepší. Je to ale absolutní ztráta individuality.
Myslíte si, že k tomu spěje i Česko?
No pozor, poslanci navrhli, že by se v rámci bezpečnosti měli nainstalovat kamery, které dokážou rozeznat tvář člověka. Následně nějaký "nezávislý" odborník vypracuje jednoduchou studii o tom, jak to zvýší bezpečnost. A samozřejmě, že se bezpečnost zvýší, protože když někdo někoho přepadne, kamera ho rozezná a policajti usvědčí. A tohle přemýšlení je nebezpečné, protože je kousek od toho, aby si poslanci řekli, že v rámci bezpečnosti bude lepší, aby se ten člověk vyřadil ze společnosti, a za dvacet let tady budeme mít to co v Číně. Vzhledem k tomu, že je čím dál víc lidí, je to vlastně logický důsledek a postupně se k němu dojde. Dneska máme občanky a pasy s čipem, který byl dříve pouze dobrovolný, dnes ho musí mít každý.
Myslíte, že Češi jsou…
Prezident republiky říká, že 30 procent z nich je podprůměrně inteligentních.
Měla jsem na mysli, že Češi jsou v duši rebelové, nevím, jestli by v tom bodovém systému někdo uspěl.
Všichni budou mít čip a následně zjistí, že je jim ten bodový systém vlastně prospěšný, jako to bylo v komunismu, všichni budou sbírat plus body.
Už to bude sedm let, co jste na Hrad namířil obří zdvižený prostředníček. Vaše nenávist k prezidentovi stále trvá?
Fakt? Už sedm let?
Ano, byl to rok 2013. Překvapilo mě, že jste nic nevytvořil k výročí sametové revoluce.
Můj názor se nezměnil. Měl jsem velké nutkání něco udělat, ale nakonec jsem šel jen na demonstraci na Letnou. A vlastně i to mi přišlo dost zbytečné.
V čem?
Bylo tam stejně lidí jako bylo v létě a mě hned napadlo, že to Babiš určitě pochválí. Je to totiž přesně ta "malá" veličina, která mu nemůže ublížit, čtyřicetina národa. Parafrázoval jsem ze srandy jeho projev, "jak je skvělé, že máme demokracii a lidé jako jsme my mohou jít na Letnou demonstrovat." A co se stalo druhý den? Řekl to, co já.
Mohl byste mu psát řeč. Agrofert mimochodem vlastní váš klikující autobus. Jak se to stalo? Vy jste mu ho prodal?
Vlastní fyzickou matérii mého autobusu. Nikdy jsem mu ho neprodal a nikdy jsem od něj nedostal žádné peníze. Před jedenácti lety, před olympiádou v Londýně, mě můj nejmenovaný kamarád seznámil s Babišem. Ukázal jsem mu ten návrh a on mi nabídl, že zaplatí čistou výrobu té sochy.
Takže jste ho k tomu sám přizval.
No jo, ale to byl ještě jiný. Znám jen jednoho člověka, který když vstoupil do politiky, zůstal sám sebou, a to je Karel Schwarzenberg.
Teď vaše vysvětlení dost dobře nechápu, co myslíte tím, že byl jiný?
Po vstupu do politiky změnil svůj postoj. Kdyby se choval tak jako před osmi lety, je to asi jiné. Pamatuji si, co mi říkal do očí o Zemanovi a můžu vám říct, že to byl názor diametrálně odlišný, než je dnes. Babiš je absolutně pragmatický člověk, takže si myslím, že se prostě přizpůsobil dané situaci. Dělá věci s největší možnou racionalitou, neříkám s nutným ziskem, ale tyhle věci spolu dost často souvisí. U něj je to však hlavně o vítězství. Touha po výhře z něj udělala politika, se kterým musím nesouhlasit.
Jeho působení v komunistické straně vám tedy až tak nevadilo?
Někteří lidé udělali chybu. Babiš je v zásadě člověk, který je trochu sociopat. Jde za svým cílem a nedokáže ze své podstaty rozlišit, jestli je to dobře anebo špatně. Jsou lidé, kteří nemají vyvinutou emoční stránku a empatii, necítí s druhými. Může někdo vyčítat krokodýlovi, že žere antilopu? Myslím si, že ne. Ale asi to můžeme vyčítat lidem, kteří smrtí antilopy trpí, ale své pocity pro nějaký účel potlačí.
Polský novinář Mariusz Szczygieł o vás v knize Gottland napsal, že jste Čechoskeptik. Nevěříte ve svůj vlastní národ?
Otázka je, kdo to ti Češi vlastně jsou. Jak říká můj kamarád Jan Lopatka, jsou to takzvaní german bastards (němečtí parchanti, pozn. red.), lehce naklonovaní slovanskou leností. Ze Slovanů máme nejvíce germánského genotypu a zaplaťpánbůh za to, myslím, že bychom ho měli mít víc. Problém je, že jsme si ho vlastní vinou zastavili.
Vlastní vinou?
Nejdřív vinou samotných Němců a následně vlivem těch Pseudoslovanů. Druhá světová válka byla podle mě to nejhorší, co se nám Čechům mohlo stát.
Proč byste chtěl mít víc germánského genotypu?
Myslím si, že slovanská lenost a nedbalost je ve výsledku horší než germánská agresivita a preciznost.
Je mi odporné pracovat za peníze z veřejného sektoru, říká Černý
Jak vznikla spolupráce s devoleperskou společností Trigema?
Pár lidí z Trigemy mě oslovilo, jestli bych něco udělal na náměstí v Nových Butovicích. Byl jsem překvapený, protože jsem tam snad nikdy nebyl. Čtyřikrát jsme se potkali, až jsem nakonec svolil, že něco vymyslím. Když jsem jim ten svůj návrh předložil, neměl nikdo žádné výhrady a rozhodli se, že to postaví. Reagoval jsem na to tehdy asi nějak takto: "Pánové, jsem rád, že si takhle rozumíme, ale musí to rozhodnout někdo z té vaší firmy." Nakonec se zvedl takový úředníček s aktovkou a řekl: "Já jsem majitel Trigemy a mně se to líbí."
A tak tedy vznikl první projekt, restaurace Trifot…
Jo. A pak už bylo jasné, že si budeme tykat, a vzhledem k tomu, že jsme pak spolu trávili mnoho a mnoho večerů po hospodách, hodně jsme se skamarádili a začaly vznikat další projekty.
Společně s Marcelem Souralem, majitelem Trigemy, a Tomášem Císařem jste založili studio Black’n Arch. Vyhovuje vám práce v developerském týmu?
Je to jiné. Není to více, nebo méně. Máme sice studio, ale vedoucím architektem je Tomáš Císař, jsem na volné noze a to mi vyhovuje. Pořád je to práce s hmotou, jen ve větším měřítku. Během studia designu a následně sochařství na UMPRUM jsem chtěl nakonec přeskočit na architekturu, ale nestihl jsem se na ni přihlásit. Nicméně rok jsem strávil u Bořka Šípka, což byl sice designér, ale vystudoval architekturu. Došlo mi, že to vlastně jsou dost příbuzné obory.
Pohybuji se celoživotně v širším spektru, které je primárně založené na trojrozměrné kreativnosti a vizuálnosti, tam jsem si nejjistější. Co mi chybí jsou odborné architektonické znalosti, ty ale má Tomáš Císař, který je skvělý architekt a kromě toho má odbornou erudici, což je základ našeho studia Black n' Arch.
Navrhli jste spolu Top Tower, jejíž výstavba by mohla začít v roce 2023 - pokud tedy investor Marcel Soural získá potřebná povolení. Nejvyšší budova v Česku má mít přes dvě stě bytů se sdílenými společenskými prostory. Myslíte si, že Češi dokážou žít někde, kde hrozí, že po sobě cizí člověk neumyje lžičku?
Sdílí se auta, pocity a zažil jsem i situaci, kdy jsme s kámoši sdíleli holky. V Praze každý druhý student, který není na koleji sdílí byt i v pěti lidech nebo párech. Znám jich mnoho. Byt je pro mladšího člověka dnes nedostižně drahý, proto se staví byty 1+záchod.
Součástí komunitního domu bude vrak lodi. Když jsem se dívala na propagační video, působilo to na mě jako apokalypsa a přemýšlela jsem, jestli je to Noemova archa, anebo Titanic…
Je to archa, ne vrak. My říkáme global warming je naše global warning (globální oteplování je naše výstražné znamení, pozn. red.). Je to lehce postapokalyptická vize, která se snad nenaplní. Co je ale nejdůležitější, samotná loď je ohromná visutá zahrada, jsou to takové vertikální plíce, které doplňuje venkovní galerie. Celé je to veřejný prostor s vyhlídkou a výtahem. V roce 1994 jsem navrhl a vystavil v New Yorku letadlovou loď, ležící přes Světové obchodní centrum, ale někdo mi ji ukradl a postavil ji v Hongkongu. A pak jsem také před lety vyrobil sochu, která měla být součástí série nazvané 'Malé domácí katastrofy'. Myšlenka byla taková, že když je člověk doma sám a je mu smutno, připomene si, že na tom lidé byli i daleko hůř. Ale není to jediná věc z této série.
Máte na mysli lokomotivu ve Vysočanech, kterou vaše studio představilo minulý týden?
Jo. Shodou okolností teď spolupracujeme s Eugenem Rodenem, který chce postavit bytové a kancelářské domy ve Vysočanech, poblíž Kolbenky. Domy budou stát naproti sobě a nahoře je propojí most, který vypadá jako lokomotiva a odkazuje na havárii vlaku na nádraží Montparnasse v Paříži. Malá, velká katastrofa. Bude stát poblíž bývalé Kolbenovy továrny, kde vzniklo asi osm tisíc lokomotiv.
V jaké je ten projekt fázi?
Už to bylo představené na úřadě. Ale oba domy bude developer teprve stavět. Myslím, že do nějakých dvou let by to mělo být hotové komplet.
Někteří lidé mají pocit, že si vás investoři najímají proto, aby se jim projekt snadněji obhájil u veřejnosti - tedy nejen jako stavba, ale jako umělecké dílo.
Za prvé, nikdo si mě nenajímá. Je to společný projekt. Za druhé, dělám sochy, které jsou veřejné a ze soukromých investic, protože je mi odporné pracovat za peníze z veřejného sektoru. A vlastně, nenajímá si výrobce hodinek designéra, aby je lépe prodal? Důležité je tady říct, že archa není socha, je to součást stavby, celé je to jeden celek. Architektonické věci jsem dělal už před lety, ale nebyly zrealizované. Teď jsem měl to štěstí, že jsem našel osvícené investory, kteří chtějí část svých peněz dát na to, aby stavba byla zajímavější.
Loď, vlak… Co bude dál?
Mám rozjednaný ještě jeden projekt v Berlíně, ale o tom bych nerad mluvil.
Bude to letadlo?
Jo.
Fakt? A ukážete mi vizualizaci?
Ne.
Proč?
Protože mám dva návrhy a není jisté, jaký z nich to bude.
Dobře. Plánujete tedy, že vaše malé domácí katastrofy uvidí celé město, potažmo svět.
Jo, budou to takové "urban catastrophes".
