V roce 1911 těžili dělníci hlínu pro nedalekou cihelnu, když jeden z nich narazil na hrnek plný zlatých mincí. Uničovský poklad původně čítal 352 zlaťáků, podle někdejšího práva se ale po nalezení rozdělil mezi nálezce - jednoho z dělníků a majitele pozemku Zdenka Vodičku, kterému patřila i zmíněná cihelna. Svou půlku dělník ihned odevzdal konzervátorovi, který stál u zrodu muzea v Litovli v Olomouckém kraji. Co se stalo s druhou půlkou pokladu, už ale není jasné. 

Poklad čekal na své nalezení nedaleko dnešního Uničova tři staletí, podle odhadů jej někdo zakopal někdy kolem roku 1614. Nejstarší zlaťáky pocházejí z dob Zikmunda Lucemburského. Nelze však říct, komu konkrétně peníze patřily. Šibeniční vrch, kde je zakopal, musel být orientačním bodem, kde je nejspíš dotyčný cíleně ukryl.