Láska a sex předků? Iluze stranou, bylo to drsné a plné alkoholu, tvrdí historik

Michaela Lišková Michaela Lišková
8. 1. 2024 9:15
Dvojice spolu skončila v seníku a do hodiny celá obec věděla, co se stalo. Romantické vztahy se v 17. století od těch nynějších zase tolik nelišily. Tehdy ale převažoval rozum nad city. "Láska tam byla, ale pragmatismus byl vždy na prvním místě," říká mikrohistorik Jaroslav Čechura. Proč byli nejčastěji nevěrní mlynáři a jak řešili lidé nemožnost rozvodu? Dozvíte se v druhém díle pořadu My, kdysi.
Druhý díl minisérie My, kdysi o mezilidských a romantických vztazích | Video: Jakub Zuzánek, Michaela Lišková

Lidé v raném novověku podle Čechury dokázali "peprné" události medializovat i přesto, že neměli k dispozici internet ani mobily. "Přišel sedlák se synem, že jdou pro seno, a našli v seníku jistou dvojici. Co udělali? Běželi do hospody a ohlásili tam, koho v tom seníku našli. Čili během jedné hodiny věděla celá obec, co se stalo," popsal odborník na mikrohistorii. 

Všechny díly pořadu sledujte tady >>> My, kdysi

Silnou roli tehdy hrál i alkohol, protože hostinec byl informačním centrem vsi. "Když skončila nějaká služba, nějaká práce nebo orba na poli, tak co měli ti lidé dělat? Proto šli do hospody. A že se pilo hodně, o tom netřeba pochybovat. Už v době Rudolfa II. byly vydány dokumenty, kde se píše, že v Čechách se pije příliš mnoho alkoholu. Ale tam šlo o pivo. V době, ve které se pohybujeme my (kolem 17. století, pozn. red.), tam už bylo víno i pálenka, která se vyráběla ze žita. Takže množství alkoholu bylo poměrně značné," vysvětlil Čechura.

"Můj oblíbený příklad se odehrál v třeboňském pivovaru. Byla tam skupina žen i mužů, co se ožrali, a jednu ženu následně vyšetřovali, protože byla v jiném stavu. A ona si nemohla vzpomenout, s kolika muži obcovala. Byla velmi překvapená, když se u soudu dozvěděla, že nejméně se dvěma. Čili ten alkohol tam hrál skutečně velkou roli a ta zdrženlivost těch lidí opravdu nebyla taková, jakou bychom si možná představovali," doplnil mikrohistorik.

Mikrohistorie

  • Mikrohistorie je podle Jaroslava Čechury historickou disciplínou, která si klade za úkol poznat konkrétního člověka se vším všudy - jak žil, jak miloval, jak zabíjel, jak se učil.
  • Základním principem je co nejkomplexnější pohled na jednoho konkrétního člověka.
  • Oproti tradičním historickým přístupům je obor založen na tzv. malých faktech, která bývají většinou v archivních pramenech opomíjena.
  • Nejdůležitějším zdrojem pro zkoumání jsou často prameny kriminální povahy.
  • Mikrohistorie jako historická disciplína se začala vyvíjet v 70. letech 20. století, mezi jednoho z prvních mikrohistoriků patřil italský historik Carlo Ginzburg.

Lidé žili v manželstvích, ale fungovaly i neformální vztahy. Dochované jsou i záznamy o jedincích, co takzvaně "žili na hromádce". Protože ale nebyly povolené rozvody, lidé museli být více tolerantní. I přesto si ale ti nejvíce nespokojení našli cestu, jak ze vztahu doslova utéct. "Existuje celá řada případů, kdy muž opustil ženu. Anebo žena opustila muže. A když byli vyslýcháni a ptali se jich: 'Kde máš muže?’, odpověděli třeba: 'Odešel před 15 lety.' A na otázku, kde je teď, řekli jen: 'Já nevím'," uvedl Čechura.

Vstoupit do manželství tehdy nebylo tak jednoduché jako dnes. Lidé potřebovali svolení vrchnosti. "To stálo určitý peníz. Byli muži, kteří za pět let přišli žádat o manželství se čtyřmi děvčaty. Poznal Mařenku, pak poznal Alenku a tak dále. Té vrchnosti nevadilo, že změnil svůj názor. Hlavně že zaplatil, to bylo důležité," popsal historik s tím, že vrchnost často nepovolovala sňatky těch nejchudších, protože nechtěla, aby se chudina "rozmnožovala".

Jaroslav Čechura

  • Jeden z nejvýznamnějších současných českých představitelů mikrohistorie.
  • Zabývá se hospodářskými a sociálními dějinami Čech ve středoevropském kontextu ve středověku.
  • Studuje i raný novověk, na který nahlíží "zdola", konkrétně pak prizmatem poddanských vztahů, každodennosti, rebelií, kriminality, sexuality, stavovské politiky či tradiční kultury venkova.
  • Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie - politická ekonomie - dějiny umění.
  • Pracoval ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, 17 let vedl Archiv Národního muzea a 25 let redakci historické řady Časopisu Národního muzea.
  • Současně působí na Ústavu českých dějin FF UK a spolupracuje s Katolickou teologickou fakultou UK a Technickou univerzitou v Liberci.

Nejzásadnějším rozdílem v mezilidských vztazích v období baroka a nyní byl pragmatismus, který mezi lidmi vládl. "Překvapila mě četnost sňatků poté, co třeba jeden z manželů zemřel. Byl jakýsi nepsaný kánon, že se držel smutek třeba půl roku a nejkratší vzdálenost mezi pohřbem a novým sňatkem, co jsem našel, byla 83 dní, to znamená necelé tři měsíce. Na statku už byl jiný hospodář, protože prostě ten grunt hynul bez té mužské síly," řekl Čechura a znovu připomněl, že utilitární aspekt byl často důležitější než city a emoce.

Podívejte se na úvodní díl pořadu My, kdysi, který popisuje, čím se mikrohistorie zabývá:

Mikrohistorie se zaměřuje na konkrétního člověka - například na to, jak žil nebo jak miloval | Video: Michaela Lišková, Jakub Zuzánek
 

Právě se děje

Další zprávy