V době, kdy zanikalo Československo, se tehdejší Státní ústav památkové péče rozhodl, že pro dominantu Polabí nedaleko Pardubic potřebuje správce. Ruina hradu Kunětická hora, která se tyčí na stejnojmenném kopci, byla dlouhá léta zavřená a bez odborného dohledu. "Na to konto vyhlásili výběrové řízení, do nějž jsem se přihlásil, a tu pozici tak získal. Zřejmě rozhodlo i to, že jsem pracoval u stavební firmy, protože technický stav objektu byl poměrně žalostný, a tak se preferoval někdo z této oblasti," vysvětluje.
První dny, měsíce a roky s brigádníky trávili čas tím, že se prosekávali skrz nálety dřevin, které prorostly až na nádvoří. "Stěžejní bylo uvést hrad do civilizovaného stavu. Uklidit uvnitř i v jeho okolí a připravit ho tak, aby v něm bylo možné přivítat první návštěvníky, což se podařilo ještě v roce 1993," vypráví a přiznává, že ze stavu památky byli lidé zpočátku spíše zklamaní. "Po dvaceti letech, kdy byl objekt nepřístupný, očekávali, že bude v super kondici. A proto se otevírá," dodává kastelán s tím, že lidem museli neustále vysvětlovat, proč tomu tak není.
Hrad vstal jako fénix z popela
Miloš Jiroušek a vedení památkové péče zpočátku zvažovali, jestli je lepší hrad pro veřejnost otevřít ve stavu, v jakém byl, nebo zda ho zahalí do lešení a památku lidé další roky neuvidí. Zvolili první možnost. "Ukázalo se to jako rozumné rozhodnutí, protože kdybychom měli čekat, až bude celý hradní areál opravený, tak by se veřejnost možná nikdy nedočkala. Práce na něm jsou totiž nekonečné," podotýká.
Zpočátku návštěvníci chodili po prázdném hradu. Postupně začaly dílčí opravy. Tým, který dnes čítá "pět a půl člověka", dával dohromady některé interiéry, znovu je vybavoval a pokračoval v záchraně hradního komplexu. A to včetně kultivace několika hektarů chráněné přírodní lokality v okolí Kunětické hory. Na památku se postupně vrátily dveře, okna i elektroinstalace. Nejzásadnějších úprav, na něž dříve nebyly finance, se ale dočkala teprve nedávno.
"První investice se týkala proměny okolí hradu, zejména rehabilitace historických sadů a zeleně. V roce 2018 přišla na řadu i západní část areálu, jejíž úpravu za první republiky navrhl architekt Dušan Jurkovič," čítá proměny kastelán. "Na rekonstrukci se nám podařilo získat prostředky z dotačního programu Evropské unie v rámci projektu IROP ITI. Opravila se z toho kompletně celá západní část areálu s tím rozdílem, že už nemá funkci
restaurační, ale je v ní nový návštěvnický okruh," dodává. V druhé etapě oprav následovala rehabilitace interiérů hradního paláce s hlavní návštěvnickou trasou.
Prohlídky jsou na Kunětické hoře rozdělené do dvou částí. Jedna je s průvodcem, tu druhou si člověk může projít sám, aniž by se musel podřizovat skupině. "Vzpomínám si na ty pekelné okamžiky z dětství, kdy jsem musel s rodiči na prohlídky s průvodcem. Tak jsem to tu nechtěl, a proto jsme od začátku vybavovali hrad tak, aby si ho lidé mohli procházet i sami. Osvědčilo se nám to. Návštěvníci kvitují, že prohlídce mohou věnovat tolik času, kolik sami chtějí," uvažuje správce, který na hradě v minulosti bydlel a vychoval na něm i děti.
Moderní kasteláni Česka
Vyprávění je součástí seriálu Moderní kasteláni Česka. V něm představujeme osobnosti, kteří se zamýšlí nad dosavadním přístupem k hradům a zámkům a snaží se je přizpůsobit současnému publiku. Mění prohlídky, mají letní divadelní scény, koncerty, festivaly nebo výstavy. Upozorňují ale také na zkostnatělost systému i nedostatek financí. Seriál vznikl ve spolupráci se spolkem Piana na ulici, který na hradech a zámcích umisťuje poesiomaty.
Naše práce nemá osm hodin
Za 31 let, co na Kůňce působí, vnímá, že se jeho práce mění. Čas, který dříve trávil v montérkách údržbou a správou hradu, mu teď zabírá administrativa. "Ta agenda narostla do obrovských rozměrů a myslím si, že nás odvádí od potřebné a užitečné práce. Ale to se týká všech oborů a všech oblastí. Osobně si myslím, že naše středoevropská civilizace na to jednou dojede, systém zkolabuje, protože bude neudržitelný," uvádí s nadsázkou Jiroušek a dodává, že na hradě se projevilo i seškrtání tabulkových míst státních zaměstnanců.
"Jsme teď v situaci, kdy suplujeme řadu profesí, abychom v těch pěti lidech byli vůbec schopni ráno otevřít dveře a pustit veřejnost dovnitř. Například nemáme uklízečku a o těch 20 hektarů pozemků se stará jediný údržbář," shrnuje a podotýká, že většina lidí na hradě pracuje víc než osm hodin denně. "Časově je to velmi náročná profese, která trvá šest dní v týdnu od jara do podzimu. Další úskalí je v tom, že tito lidé pracují za státem zaručenou minimální mzdu, což je nějakých dvacet tisíc korun měsíčně. V tom vidím riziko, které se nám moc nedaří řešit."
Nedostatek financí je obecný problém, s nímž se dnes potýká většina kastelánů a kastelánek. Chybí jim prostředky na opravy a údržbu. "V posledních letech se v Česku - řekl bych až nad nějakou rozumnou míru - zdražily ceny stavebních materiálů, prací a služeb. Jenže rozpočet objektů zůstal víceméně stejný a kastelánům se kvůli tomu snížilo manévrovací pole a možnosti o objekty řádně pečovat, což je hlavní podstatou naší práce," říká a dále vysvětluje, že je to i důvod, proč z památkových objektů mizí kulturní dění. "Hrady a zámky lidé vnímají jako přirozené dějiště kulturních akcí všeho druhu, ale jsou to jedny z mála organizací, které na tuto činnost nemají žádný příspěvek."
Národní památkový ústav se v posledních letech snaží o to, aby byly hrady a zámky více soběstačné. Peníze ale kasteláni nemohou vydělávat jinak než z prodeje suvenýrů a vstupného. "To rozhodně nestačí. U rozsáhlých objektů často ani na provoz a už rozhodně ne na opravy, které je nutné financovat úplně z jiných zdrojů, protože pokud bychom měli být soběstačnými u většiny objektů, pak by vstupenka nemohla být v řádech desetikorun, ale byla by za několik tisíc," myslí si.
Tlak na zvyšování vstupného tak v posledních letech roste. Podle Jirouška je otázka, kde je ona únosná hranice. "Památky nemohou být zadarmo. Jestliže je chceme zachovat pro další generace v dobrém stavu, tak peníze ze vstupného potřebujeme. Jde o to, aby se ustálil nějaký rozumný stav. Myslím si, že navštěvovat památky pořád není drahé, například v porovnání se vstupenkou do kina nebo na jakoukoliv kulturní akci. Nicméně naším hlavním posláním není podnikání. Měli bychom se soustředit hlavně na to, abychom o areály dobře pečovali, protože to je záruka toho, že nás lidé budou rádi navštěvovat," vysvětluje svůj pohled na práci kastelána.
