Milion a půl kroků pro jedno „ahoj“. Na Stezce Českem lásku nehledali, ale našli

Stezka Českem vznikla teprve před několika lety – a přesto už dokázala oslovit desetitisíce lidí a změnit život spoustě z nich. Nápad Martina Úbla, turistického nadšence a propagátora dálkových tras, se během krátké doby proměnil ve fenomén: Stezka Českem je první skutečný dálkový trek okolo republiky, který se dá jít celý, po částech, sólo, s kamarády nebo s rodinou.

Víc než jen cesta kolem republiky

Je to ale víc než jen tisíc a tisíc kilometrů po českých hranicích. Kdo po Stezce jde, dobře ví, že člověka promění nejen fyzicky – ale i v tom, co si s sebou do dalšího života odnáší. Dlouhé kilometry často „přerovnají myšlenky v hlavě“, změní to, jak člověk přemýšlí o svém vztahu k sobě, k druhým i k životu jako takovému. A mnohým osud přihraje do cesty i něco víc – lidi, které na té své cestě potká a kteří mu v životě už zůstanou…

Protože člověk nemusí jít pouť třeba až do Santiaga de Compostela, aby zažil něco velkého. Někdy stačí vyrazit třeba do Orlických hor – a potkat tam někoho, koho by v běžném životě jinak minul.

Dva příběhy ze Stezky Českem, které skončily svatbou, určitě nejsou jediné. Ale je na nich krásně vidět, jaké kouzlo v sobě Stezka skrývá.

„On prostě nezavřel pusu!“

Petra pracovala v kanceláři a dlouhé putování jí připadalo jako sen. Inspiraci našla na cestovatelském festivalu: „Někdo tam mluvil o Pacifické hřebenovce. Ta na mě byla až moc, ale začalo mě to zajímat,“ říká.

Půjčila si knihy o dálkových trasách, přemýšlela o Caminu – a pak přišel covid. Když se zdálo, že putování, natož do Španělska, padá, objevila Petra Stezku Českem.

„Říkala jsem si, že to bude jednodušší. Budu doma, všude jezdí vlak nebo autobus. Ale taky jsem se bála, že právě proto to můžu kdykoli vzdát.“ A na začátku chtěla opravdu skončit. V květnu ji v Krušných horách přivítal sníh, minus dva stupně a špatný spacák. „První noc mi dala hrozně zabrat. Ráno jsem byla rozhodnutá jít na vlak a odjet domů.“

Naštěstí bylo nádraží deset kilometrů daleko – a po cestě si stačila všechno rozmyslet. Objednala nový spacák, otočila se zpět a pokračovala.

Nejdřív se poněkud trapně vnutila dvojici, která evidentně o společnost nestála. „Po dvou kilometrech jsem pochopila, že to byla blbost.“ O to víc byla překvapená, když za sebou uslyšela další kroky. Otočila se – a šel tam Ondra.

„Zavolala jsem na něj: Ahoj, sám nebo společnost? Řekla jsem to tak debilně, že mě samozřejmě vůbec nepochopil a že prý sám… Tak jsem si řekla, aha, škoda. Až po dvaceti krocích na mě zavolal, že to nepochopil a že jde sám, ale společnosti se nebrání.“

A od té chvíle – pořád mluvil.

„On prostě nezavřel pusu. Věděla jsem, že je z Brna, že nemá přítelkyni, že si všechny vždycky myslely, že je tažnej, a on je přitom chovnej. Věděla jsem, že hraje florbal. Věděla jsem úplně všechno. A on věděl jen to, že se jmenuju Petra.“

Šli spolu dvě hodiny, stavili se v hospodě. „Když se mě ptal, jak se mi jde, říkala jsem mu, že nerozumím jedné věci. Že mám spacák, který je do minus čtyř stupňů, a že když jdu večer spát, oblíknu si legíny, tepláky, tričko, mikinu, bundu, čepici, rukavice… zalezu do spacáku, v noci je plus deset a mě je pořád zima.

Koukal na mě a říká: „Víš, že to děláš úplně špatně? Do spacáku musíš jít nahá nebo ve spodním prádle, aby ti tam bylo teplo.“ A já – no výborně. Takže já se s někým domluvím, že s ním teď půjdu tři dny, a on je to úchyl. Měla jsem trošku strach.“

Cestu už došli spolu. A po návratu do Brna, odkud oba jsou, se začali potkávat. Dnes jsou manželé, Petra o svém putování napsala knihu Moje české Camino: O Stezce Českem a spolu s dnes už manželem Ondrou mají o cestování také podcast.

První rande? Cesta s krmivem pro zvířata do Prahy

Richard chodil po horách odmalička a dříve dělal i průvodce. Když vznikla Stezka Českem, žil v Beskydech. „Spojil jsem se s Martinem Úblem a dělal jsem tam trail angela,“ říká – tedy dobrovolníka, který pomáhá poutníkům na Stezce Českem.

Se synem se domluvili, že se vydají na přechod Broumovska, Adršpachu a Orlických hor. Richard si potřeboval nechat auto poblíž výchozího bodu. Místo našel u jedné trail angelky v Orlických horách – u Jarči. Občas si napsali, že auto je v pořádku. Pak si ho vyzvedl a zůstali v kontaktu – sympatie tam byly od začátku.

„Ale to jsme si řekli až později, že byly velké a z obou stran. Paradox byl, že jsem tehdy žádný vztah nehledal.“

Psali si pravidelně, když Jarča ťukla jako první: mohli by se projít, když jsou jim hory tak blízké. Ale Richard to vzal poněkud jinak – a hodně originálně.

„Pracoval jsem v Třinci, rozvážel krmiva pro psy a kočky. A tak jsem ji pozval, ať jede se mnou.“ Jejich první rande tak byla pracovní jízda do Prahy. Od té doby mají 23. červen 2022 zapsaný v kalendáři.

Druhé rande už proběhlo v Beskydech a mělo o dost romantičtější kulisy. Richard Jarče ukázal místa, která má v horách rád. Zamilovali se – a začal logistický výkon na dálku: 200 kilometrů mezi Třincem a Orlickými horami, v pátek po práci tam a v pondělí ráno zpět. „Trvalo to tři čtvrtě roku,“ vzpomíná.

Pak se rozhodli sestěhovat a dnes už trail angels dělají v Orlických horách společně.

Za pár dní to bude rok, co se vzali. Spolu také pečují o stránku Ríša & Jarča, kde sdílí své zkušenosti a informace o cestování, tipech na výlety a ubytování.

Láska na 2 000 kilometrech

Stezka Českem spojuje hory, údolí, lesy i lidi. Vede přes všechna česká pohoří – a vede i okamžiky, kdy člověk jde sám a přemýšlí, co vlastně v životě chce.

Petra se potřebovala zbavit splínu a myšlenky nasměřovat jinam. Richard jen hledal místo, kde zaparkovat auto. Každý měl úplně jiný příběh, jiný cíl, jiný důvod vyrazit. A přesto našli to samé. To, co člověk na mapě nenajde. To, kvůli čemu nemusíte chodit až do Santiaga. Stačí jen vyrazit – a potkat toho pravého na cestě. Protože motto Stezky Českem zní, že ji může jít každý.

Mohlo by vás zajímat