Prostředí vrcholového sportu a pornografického průmyslu jsou na první pohled zcela odlišná. Našla jste přesto něco, co je spojuje?
Ano, právě o hledání spojnic mezi dvěma zdánlivě rozdílnými světy jsme se se spoluautorkou Anetou Honzkovou při psaní scénáře snažily. I my jsme si uvědomovaly, že zatímco sportovci jsou v naší společnosti vnímaní jako hrdinové, práce pornoherce bývá považovaná za morální dno. Ve skutečnosti jsou si ale prostředí sportu a porna podobnější, než by se mohlo zdát. V obou člověk čelí obrovskému tlaku na své tělo, musí podávat extrémní výkony, i když zrovna nemá chuť, a nakonec z toho bývá úplně vyhořelý.
Andrea Absolonová byla pětinásobnou mistryní republiky ve skocích do vody a v roce 1996 se kvalifikovala na olympijské hry v Atlantě. Těch se ale nakonec nezúčastnila, protože jí při přípravném tréninku praskl meziobratlový článek páteře. Nenaplněné sportovní ambice ji potom na přelomu tisíciletí dovedly ke kariéře pornoherečky. Čím se její příběh může diváků dotknout?
Zásadní otázkou, kterou si ve filmu pokládáme, je, jak vnímáme vlastní tělo a do jaké míry bychom ho byli schopní dát všanc. Andrea Absolonová v tomto ohledu překračuje hranice, za které by většina z nás pravděpodobně nezašla. Je jako kamikadze a nebojí se pouštět ani do naprostých extrémů. Jde si tvrdě za svým, i když tím třeba rozbíjí vztahy se svým okolím. Až jsme si s Anetou Honzkovou při psaní scénáře říkaly, jestli jejím brutálním životním volbám diváci porozumějí. I proto jsme ve filmu Andrein příběh konfrontovaly s o poznání normálnějším přístupem její sestry Lucie, která se skokům do vody taky odmala věnovala. Zajímala nás sourozenecká dynamika mezi sestrami, které se mají moc rády, ale zároveň si konkurují a nevyhnou se tomu, aby je jejich rodiče i trenérka srovnávali. Nakonec se sestry rozhádají a každá se vydá jiným směrem.
Jak Andrea Absolonová podle vás vnímala svoje tělo?
Ve filmu Andreu vykreslujeme jako člověka, který si sám pro sebe říká: "Zvládnu všechno. Vždyť je to jenom tělo." Přitom nic jiného než vlastní tělo nemá, protože byla už od útlého věku vedená ke kariéře vrcholové sportovkyně. Brzy se tak naučila jít na dřeň a trénovat v takovém tempu, že ani neslyšela, když její tělo volalo o pomoc. Zároveň v sobě vždycky měla jistou míru exhibicionismu, kterou sportovní prostředí v člověku pěstuje. Už na skokanském můstku si zvykla na to, že stojí v mokrých, přiléhavých plavečkách před davem lidí. Ke kariéře v pornu tak z jejího pohledu vedl jenom krůček, i když se nám navenek může zdát, že tuhle životní volbu udělala s nepochopitelnou lehkostí. Při rešerších jsem dokonce zjistila, že podobné rozhodnutí není mezi bývalými sportovkyněmi, ale třeba i baletkami až tak výjimečné. Když se většinu života věnujete profesi, která je úzce spojená s vaším tělem, nic jiného neumíte a navíc v sobě máte zakořeněné vysoké ambice, může vás erotický byznys snadno pohltit.
Zmiňovala jste taky vztah Andrey s mladší sestrou Lucií, která se dnes živí jako trenérka a kaskadérka. Pokud vím, tak jste s ní několikrát mluvila a ve scénáři čerpáte právě i z jejího vyprávění. Byla Lucie Absolonová filmu od začátku nakloněná, nebo z něj měla trochu obavy?
Sama jsem cítila, že se pohybuju na tenkém ledě, když točím film inspirovaný skutečným osudem člověka, jehož blízcí tady stále jsou. První verze scénáře vznikala až poté, co jsme já a Aneta Honzková vedly s Lucií několik rozhovorů, a když jsem jí text posílala, bála jsem se, že nás pošle do háje. Obsahoval totiž i situace, které jsme do příběhu zakomponovaly na podnět někoho jiného nebo které jsme si samy domyslely. Proto mě pak neuvěřitelně potěšilo, když se mi Lucie ozvala a řekla mi, že při čtení brečela a že ji to strašně dojalo. Měla radost, že konečně vznikl scénář, který je pravdivý a zároveň citlivý. Líbilo se jí, že se v něm nehoníme za senzací, že jdeme hlouběji a přistupujeme k osudu její sestry s potřebnou empatií. Filmařů, kteří se příběh Andrey Absolonové pokusili zpracovat, totiž bylo víc.
V čem se z vašeho pohledu Andrea a Lucie lišily?
Lucie, jak o ní ve filmu vyprávíme, je pro mě člověk, který byl sice do konkurenčního prostředí sportu vržený taky, ale zároveň žije i něčím jiným a vedle trénování chce třeba taky trávit čas s kamarády. Ke sportu sice nepřistupuje s takovou vervou, ale zároveň má díky tomu život více vybalancovaný, pohodovější. Andrea má v sobě naproti tomu až spalující ambici dosáhnout úspěchu, takže do své kariéry dává všechno, ale o to rychleji její svíčka shoří. Do jisté míry je ovlivněná svou dominantní matkou, neméně dominantní trenérkou i tlakem veřejnosti, která od ní očekává zlaté medaile. Stát na stupních vítězů chce ale i Andrea sama. Film tedy zároveň otevírá otázku, jestli je lepší mít dlouhý, spokojený život, ničím se nestresovat, ale zároveň zůstat průměrný, nebo jít naopak hlavou proti zdi a snažit se něco dokázat i za cenu, že vám bude často blbě a nakonec třeba i umřete mladý.
Předpokládám, že když Andrea musela kariéru skokanky do vody předčasně ukončit, prošla si podobně jako mnoho jiných sportovců osobní krizí. Je to tak?
Ano, nejvíc podle mě trpěla právě v mezifázi, kdy nebyla ani sportovkyně, ani pornoherečka. Celý dosavadní život zasvětila tomu, aby se stala šampionkou ve skocích do vody a najednou s tím ze dne na den musela přestat. Zároveň si zvykla být ve středu pozornosti a zničehonic o záři reflektorů přišla. Tehdy myslím ztratila smysl života a dotkla se nejhlubšího dna. Neříkám, že když se pak Andrea v sedmadvaceti letech dověděla, že má nádor na mozku, byla s nemocí smířená. To v takhle mladém věku snad ani nejde. Od zranění obratle, na které absolutně nebyla připravená, si přesto prošla jistým posunem a řekla bych, že umírala s relativním klidem.
Vyrovnala se Lucie Absolonová někdy s tím, že se její sestra stala pornoherečkou, nebo je pro ni tohle téma dodnes tabu?
Nejdřív se s tím smiřovala dost těžko. Vůbec Andreu nechápala, světem, který si vybrala, opovrhovala, a zároveň se o ni bála, takže se ji před pornobyznysem snažila zachránit. Určitě cítila i stud, protože byla konfrontovaná s tím, co si o sestřině rozhodnutí myslí společnost. Lidi, kteří Andreu k natáčení porna přivedli, vnímala jako nepřátele, temnou stranu, kvůli níž o svou sestru přišla. Dlouho to pro ni bylo bolestivé téma, o kterém odmítala mluvit. Tím, že jsme se s Lucií potkávaly několik let, všimla jsem si, že od téhle kapitoly postupně získala jistý odstup, že ji v sobě pomalu zpracovává. Myslím, že si Andrey i přes to všechno vážila a dodnes ji obdivuje.
Jak Andrein osud poznamenal její rodiče?
Znám je jenom z Luciina vyprávění a z několika beden fotek a videokazet, které nám poskytla. Bylo zvláštní se tím vším probírat, postupně získávat dojem, že jim rozumím, a přemýšlet o jejich pocitech. Zajímavé je, že zatímco otce podle všech dostupných materiálů Andreina životní volba hodně bolela a nikdy se s ní nesmířil, matka se za svou starší dceru paradoxně postavila. Rodina se nakonec úplně rozpadla a otec s matkou se dnes třeba už vůbec nevídají.
Těžko říct, jestli matce Andreino rozhodnutí nevadilo, nebo ho jenom z různých důvodů tolerovala. Musíme vzít v potaz, že Andrea točila porno na konci devadesátek, kdy se ještě nešířilo tak rychle po internetu, a že práce pornoherečky skýtala velké materiální výhody. Lidé, kteří se v branži pohybovali, tenkrát točili s cizinci pro cizince, takže cestovali po světě a za vydělané peníze si klidně pořizovali drahé domy s bazény. Prostředí pornobyznysu tak mohlo na první pohled působit jako americký sen.
Do hlavní role jste obsadila slovenskou herečku Natálii Germáni. Mezi Češkami jste vhodnou představitelku nenašla?
Ne, ale určitě to není proto, že by české herečky nebyly dost dobré. Jenom jsem mezi nimi nenašla typ, který by působil ambiciózně a zároveň animálně. Natália v sobě tuhle šelmu má, dovede být vášnivá, ale i chladná. Cítíte, že si ponechává nějaké vnitřní tajemství, a občas se jí trochu bojíte. Přesně takhle jsem si filmovou Andreu představovala. Zároveň byla velmi statečná, a když dobře rozuměla tomu, proč jsou konkrétní scény pro roli nezbytné, dokázala jít ve všech směrech s kůži na trh.
Nejdřív musela natrénovat skoky do vody, potom ji čekaly nepříjemné erotické scény a nakonec se ještě ocitla na smrtelné posteli s rakovinou.
Ano, neměla ani chvíli odpočinku. Oceňuju už to, že překonala svůj strach, a i když do vody skákala z pěti metrů, na desetimetrovém můstku, který zvládají profesionálky, dokázala jít až úplně na kraj. Před natáčením Natália společně s Denisou Barešovou, která ve filmu hraje Andreinu sestru, půl roku pravidelně trénovaly. Kromě samotných skoků do vody chodily do bazénu plavat, skákaly na trampolíně a taky měly hodiny gymnastiky. Vedly je při tom právě Lucie Absolonová a její kolegyně, trenérka Kristýna Daňková.
Taky se mi na Natálii líbilo, že nechtěla být za všech okolností hezká a upravená. Nikdy neřešila, jestli ji kamera zabírá v tom správném světle a úhlu, aby vypadala co nejlíp. Právě naopak - říkala, že by ráda ve filmu byla co nejošklivější. Tentokrát se jí ale její přání nesplnilo, protože i když byla na konci natáčení plešatá a v maskérně jí pomocí líčidel udělali kruhy pod očima, zůstala pořád krásná. Zároveň bylo fascinující, když se při hraní závěrečných scén dokázala psychicky natolik proměnit, že se to projevilo i na jejím fyzickém vzhledu.
Natálie Císařovská (34)
- Vystudovala historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dokumentární režii na FAMU. Za krátkometrážní snímek Hodina mezi psem a vlkem získala v roce 2014 nominaci na Českého lva v kategorii nejlepší studentský film.
- Pravidelně spolupracuje s Českou televizí, pro kterou natočila mimo jiné hraný dokument o novinářce Mileně Jesenské. Podílela se také na ekologickém pořadu Nedej se! nebo dokumentárním cyklu Queer o sexuálních menšinách.
- Momentálně stříhá svůj celovečerní hraný debut Její tělo, ve kterém se inspirovala životním příběhem skokanky do vody a pornoherečky Andrey Absolonové. V kinech by se měl objevit příští rok.
Musela Natália při přípravách na roli nahlédnout i do zákulisí pornografického průmyslu?
Tam jsem nahlédla spíš já sama. Scházela jsem se třeba s pornoherečkou Tarrou White nebo s producentem Oldřichem Widmanem a byla jsem se podívat i na natáčení, abych viděla, jak takový proces vypadá. Natália tenhle způsob přípravy úplně nevyhledávala, a přesto pak přerod Andrey Absolonové v pornohvězdu zahrála skvěle. Stejně jsem si ale říkala, že by při některých scénách neměli na place chybět ani skuteční pornoherci, aby film působil autenticky. I když šlo třeba jen o záběry z večírku, kde se nikdo nesvlékal, namíchala jsem je mezi jiné herce, abychom tam měli typy lidí, kteří se v téhle branži opravdu pohybují. Při samotných erotických scénách pak byla jejich přítomnost samozřejmě nejen žádoucí, ale i nutná.
Točit scény, ve kterých se natáčí porno, bylo asi dost náročné.
Ano, ale zároveň musím přiznat, že pro mě bylo prostředí pornobyznysu z filmařského hlediska nesmírně lákavé. Přestože vyprávíme tragický příběh, některé scény spojené s natáčením porna jsou myslím natolik bizarní, že se nám do filmu díky nim vloudila i spousta humorných momentů. Když jsme s architektem vymýšleli kulisy, ve kterých se všechno bude odehrávat, dost jsme si s nimi vyhráli. Jednu scénu jsme třeba pojali ve stylu starověkého Egypta, jinou jsme zase zasadili na benzínovou pumpu uprostřed americké prérie. V 90. letech se totiž porno snímky bez výrazných kostýmů a špatného herectví neobešly.
Zároveň jsme chtěli ukázat, že něco jiného je, když se v soukromí své ložnice díváte na výsledný dynamický sestřih, a něco jiného je, když si to při natáčení dva pornoherci rozdávají a kolem nich pobíhá štáb se starými kamerami a mikrofonovými tágy. Vidět sex v téhle podobě je najednou absolutně asexuální. Na place jsem se dokonce v jednu chvíli rozhodla, že porno scénu natočíme naostro, se vším všudy. Říkala jsem si, že když už o tomhle tématu dělám film, nemůžu kolem něj chodit jako okolo horké kaše. V hrubém materiálu mám tím pádem úplně všechno.
Ve finální verzi ale předpokládám všechny explicitní záběry nebudou.
Ne, Její tělo rozhodně nebude pornofilm. Šlo mi jen o to, aby všichni herci i členové štábu měli zkušenost s tím, co znamená točit pornografii. Byl to samozřejmě hraniční zážitek, který trval snad padesát minut, a někteří během něj museli z placu odejít, protože se na to nezvládli dívat. Sex je v takové chvíli totiž úplně oproštěný od intimity, stává se z něj jenom mechanický úkon. Když přitom ještě vidíte znuděné výrazy režiséra s kameramanem, působí porno jenom jako vyprázdněný bizár. Žádné jiskřící erotiky se tedy diváci nedočkají.
