Megalavina. Z momentu, kdy masa sněhu pohřbila město a zabila desítky lidí, mrazí dodnes

Dlouhá léta působilo městečko Galtür jako bezpečná oáza uprostřed rakouských Alp.

23. února 1999 se však během pár vteřin změnilo v dějiště jedné z nejtragičtějších lavinových katastrof poválečné Evropy.

Ohromná masa sněhu pohřbila téměř polovinu obce a připravila o život 31 lidí.

Kvůli bouři zůstalo místo odříznuté od světa i od pomoci. Přeživší tak museli vyhrabávat těla svých příbuzných sami.

Místní popisovali příchod laviny jako výjev z apokalyptického filmu. "Viděl jsem obrovskou vlnu, jako ve filmech o Havaji. Říkal jsem si, že tohle přece není možné, tohle se děje jen ve špatném filmu. Takovou katastrofu nikdo předpovídat nemohl," vzpomínal v pořadu Horizon stanice BBC Luggi Salner.

Britský turista Jason Tait tehdy natáčel lavinu z okna hotelu v části obce, kterou masa přímo nezasáhla. "Vypadalo to jako sněhová bouře. Neviděli jste dál než pár centimetrů za sklo. Bylo to jako dívat se do bubnu vířící pračky."

Když se sníh zastavil, strávil podle svých slov se záchranáři sedm hodin kopáním.

Městečko totiž zůstalo odříznuté od okolního světa, což záchranné práce výrazně zpomalilo. "Sníh byl tvrdý jako beton. Šance, že někdo přežije, byla minimální," dodal Tait v pořadu Horizon.

Ačkoliv se celá událost odehrála v řádu několika desítek vteřin, našli se i tací, kteří v nenadálém chaosu nezaváhali. Místní lékař Friedrich Treidl vyběhl k místu neštěstí okamžitě. "Budovy, které jsem znal, tam najednou nebyly. Některé místnosti byly úplně plné sněhu."

Ačkoliv se celá událost odehrála v řádu několika desítek vteřin, našli se i tací, kteří v nenadálém chaosu nezaváhali.

I jeho vlastní rodina byla v domě, který lavina poškodila. „Měli štěstí, že byli v části, která zůstala stát. Ale mnoho mých pacientů tu noc zemřelo. Celé rodiny.“

Proč se ničivá lavina dostala až do vesnice, když to místní podle historických záznamů považovali za krajně nepravděpodobné?

Svah zvaný Wasser-Leiter měli tamní obyvatelé za neškodný. Laviny tudy obvykle sjely a vytratily se vysoko nad samotnou obcí.

Vyšetřování nakonec ukázalo, že šlo o nešťastnou souhru okolností.

Únor 1999 přepisoval sněhové statistiky – nad Galtürem ležely až čtyři metry bílé masy. Jenže rozhodující nebylo množství sněhu, ale vítr. Ten po několik dní hnal sníh po hřebenech rychlostí kolem sta kilometrů za hodinu. Přesouval ho po svazích jako písek v přesýpacích hodinách a ukládal přesně tam, kde to bylo nejnebezpečnější – nad samotnou obcí. Směr proudění sehrál fatální roli.