Megalavina. Z momentu, kdy masa sněhu pohřbila město a zabila desítky lidí, mrazí dodnes

Místní popisovali příchod laviny jako výjev z apokalyptického filmu. „Viděl jsem obrovskou vlnu, jako ve filmech o Havaji. Říkal jsem si, že tohle přece není možné, tohle se děje jen ve špatném filmu. Takovou katastrofu nikdo předpovídat nemohl,“ vzpomínal v pořadu Horizon stanice BBC Luggi Salner.

Související

Vozit pivo do Nepálu je jako nosit dříví do lesa, říká horolezec 'Tráva' z Czech Pubu

Britský turista Jason Tait tehdy natáčel lavinu z okna hotelu v části obce, kterou masa přímo nezasáhla. „Vypadalo to jako sněhová bouře. Neviděli jste dál než pár centimetrů za sklo. Bylo to jako dívat se do bubnu vířící pračky.“ Když se sníh zastavil, strávil podle svých slov se záchranáři sedm hodin kopáním. Městečko totiž zůstalo odříznuté od okolního světa, což záchranné práce výrazně zpomalilo. „Sníh byl tvrdý jako beton. Šance, že někdo přežije, byla minimální,“ dodal v pořadu Horizon.

Ačkoliv se celá událost odehrála v řádu několika desítek vteřin, našli se i tací, kteří v nenadálém chaosu nezaváhali. Místní lékař Friedrich Treidl vyběhl k místu neštěstí okamžitě. „Budovy, které jsem znal, tam najednou nebyly. Některé místnosti byly úplně plné sněhu.“ I jeho vlastní rodina byla v domě, který lavina poškodila. „Měli štěstí, že byli v části, která zůstala stát. Ale mnoho mých pacientů tu noc zemřelo. Celé rodiny.“

Zobrazit
16 fotografií

Proč se ničivá lavina dostala až do vesnice, když to místní podle historických záznamů považovali za krajně nepravděpodobné? Svah zvaný Wasser-Leiter měli tamní obyvatelé za neškodný. Laviny tudy obvykle sjely a vytratily se vysoko nad samotnou obcí. Vyšetřování nakonec ukázalo, že šlo o nešťastnou souhru okolností.

Už týdny před osudným dnem se nad Atlantikem formovaly tlakové systémy, které jeden za druhým mířily do Evropy a sypaly na Alpy další a další sníh. Únor 1999 přepisoval sněhové statistiky – nad Galtürem ležely až čtyři metry bílé masy.

Jenže rozhodující nebylo množství sněhu, ale vítr. Ten po několik dní hnal sníh po hřebenech rychlostí kolem sta kilometrů za hodinu. Přesouval ho po svazích jako písek v přesýpacích hodinách a ukládal přesně tam, kde to bylo nejnebezpečnější – nad samotnou obcí. Směr proudění sehrál fatální roli.

Na svahu tak vznikala smrtící kombinace. Přes den povrch povolil, v noci ztuhl do tvrdé, kluzké krusty. Na ni se vrstvila další nadílka, která těžké jádro postupně přetížila. Galtür se tak ocitl pod časovanou bombou. Pak už stačilo málo. Zhruba 170 tisíc tun sněhu se utrhlo a proměnilo v lavinu. Během několika vteřin bílá masa zrychlila až k hranici 290 kilometrů za hodinu a více než zdvojnásobila svůj objem. Do městečka dorazila za necelou minutu.

„Máte možná deset, dvacet vteřin na reakci,“ komentoval tragédii lavinový expert Stefan Margreth. „Když se zrovna nedíváte vzhůru, nemáte šanci si uvědomit, že se něco valí.“ Galtür ani jeho obyvatelé skutečně neměli mnoho času, a následky tak byly ničivé. Sedm budov bylo zcela zničeno, 31 lidí zahynulo. „Nikdo si nedokázal představit, že by to došlo až sem,“ shodovali se místní.

Obrazy zničené obce zaplnily světová média a jméno Galtür se na čas stalo synonymem tragédie. Turistický ruch ochabl a horské středisko se z následků vzpamatovávalo roky. Zároveň však přišla zásadní proměna: nové ochranné prvky, lavinové bariéry i moderní varovné systémy. Stoprocentní záruku bezpečí však hory nikdy nikomu nedají – ani dnes.

VIDEO: Alena Zárybnická o mýtu, který radí, co dělat, když vás zavalí sníh

Zdroj: BBC, Wiener Zeitung, Welt