„Kdo by chtěl letět linkou 666?“ ptá se sugestivně kunsthistorička Kateřina Kubínová v knize doprovázející aktuální plzeňskou výstavu o apokalypse. I když výběr uměleckých děl sahá až do středověku, přináší mnoho důkazů, že biblický text o konci světa stále rezonuje také ateistickou západní společností 21. století.
Díla inspirovaná aviatikou a touhou létat představuje nová výstava Západočeské galerie v Plzni. Ukazuje různé podoby letectví v české kultuře. Orámovaná je dvěma milníky: rokem 1783, kdy poprvé vzlétl horkovzdušný balon, a rokem 1957, kdy byla vypuštěna první kosmická sonda Sputnik.
Verš 300 let staré, v kostelích stále zpívané písně oslavující Pannu Marii inspiroval název plzeňské výstavy Nad slunce krásnější. Sochy madon gotického, takzvaného krásného slohu, které pořadatelé shromáždili z půlky republiky a Bavorska, jsou však mnohem starší. Některé přes šest století. I to je součástí krásy, o kterou tu běží.
Nejznámější, nejcennější a po staletí nejuctívanější umělecké dílo v Plzni, gotická Plzeňská madona, se v pátek na čas přesunula z katedrály svatého Bartoloměje o pár set metrů dál do výstavní síně Masné krámy. Od 20. do 29. května zde bude k vidění jako součást výstavy Nad slunce krásnější - Plzeňská madona a krásný sloh, kterou připravila Západočeská galerie.
V plzeňské galerii Masné krámy je k vidění výstava Obraz a slovo v českém výtvarném umění šedesátých let, která se podrobně věnuje propojení a možné záměně psaného textu a obrazu. Visí tu práce Jiřího Koláře, Běly Kolářové, Václava Boštíka či Václava Havla.
