Modrá dodávka ji měla dovézt domů, místo toho s ní zamířila do pekla. Patnáctiletá Mary Vincent přežila brutální útok násilníka, který ji připravil o obě ruce a nechal v rokli v přesvědčení, že vykrvácí. Přežila – a usvědčila ho. Jenže systém ho po letech pustil zpět na svobodu, kde znovu zabíjel. Dnes Mary inspiruje svět svými obrazy i vlastnoručně vyrobenými protézami.
Jsem ta žena bez rukou
Když si lidé v obchodě Key Center Food Market ve městě Vaughn ve státě Washington všimnou kovových protéz Mary McGriffové, obvykle se zeptají, co se jí stalo. Odpověď bývá stručná a mrazivá: „Muž, který mě napadl, mi usekl obě ruce.“ Většina lidí se pousměje - myslí si, že žertuje. Nežertuje.
Mary Vincent s touto větou žije už více než 45 let. Od září 1978, kdy jako patnáctiletá stopařka nastoupila do modré dodávky – a noc, která následovala, jí navždy změnila život. Dnes je jí 63 let. Maluje pastelové portréty, upravuje si vlastní protézy z vyřazené elektroniky a žije poklidně s manželem Tonym.
Cesta k tomuto klidu však vedla přes noční můru, kterou přežije jen málokdo. A ještě méně lidí by dokázalo dostat muže, který na ni zaútočil, před soud. Ne jednou - ale dvakrát.
Jsem ta žena bez rukou
Když si lidé v obchodě Key Center Food Market ve městě Vaughn ve státě Washington všimnou kovových protéz Mary McGriffové, obvykle se zeptají, co se jí stalo. Odpověď bývá stručná a mrazivá: „Muž, který mě napadl, mi usekl obě ruce.“ Většina lidí se pousměje - myslí si, že žertuje. Nežertuje.
Mary Vincent s touto větou žije už více než 45 let. Od září 1978, kdy jako patnáctiletá stopařka nastoupila do modré dodávky – a noc, která následovala, jí navždy změnila život. Dnes je jí 63 let. Maluje pastelové portréty, upravuje si vlastní protézy z vyřazené elektroniky a žije poklidně s manželem Tonym.
Cesta k tomuto klidu však vedla přes noční můru, kterou přežije jen málokdo. A ještě méně lidí by dokázalo dostat muže, který na ni zaútočil, před soud. Ne jednou - ale dvakrát.
Stopařka na kalifornské silnici
Mary Vincent vyrůstala v Las Vegas jako jedno ze sedmi dětí v rodině mechanika a krupiérky v kasinu. Domov ale nepřipomínal bezpečné zázemí – rodiče procházeli bouřlivým rozvodem a napětí v domácnosti bylo k nevydržení. V září 1978 patnáctiletá Mary utekla z domova.
Následující týdny přežívala, jak se dalo. Spala v odemčených autech, krátce se uchýlila k příteli. Stopaření bylo v 70. letech běžným způsobem dopravy pro mladé lidi bez peněz a bez auta, obzvlášť v Kalifornii. Mary tak putovala státem a nakonec dorazila k dědečkovi do Berkeley.
Ani tam ale nenašla klid. Stesk po domově – jakkoli problematickém – byl silnější. Dne 28. září 1978 se rozhodla vrátit na jih, do Los Angeles. Postavila se k silnici spolu se dvěma dalšími stopaři. Když u krajnice zabrzdila modrá dodávka, zdálo se to jako obyčejná nabídka odvozu.
Byla to však poslední chvíle, kdy byl její život ještě normální.
Muž, který nabídl jen jedno místo
Řidič byl prošedivělý muž kolem padesátky. Na Mary působil jako neškodný dědeček. Představil se jako Lawrence Singleton, bývalý námořník. Když trojice stopařů požádala o odvoz, trval na tom, že má místo jen pro jednoho – a ukázal přímo na Mary. Zadní část dodávky přitom byla viditelně prázdná, bez sedadel.
Dva muži stojící vedle ní ji varovali: „Na tvém místě bych tam nenastupoval.“ Mary byla vyčerpaná. A navzdory radám do vozu nastoupila.
Zpočátku vypadalo všechno normálně. Singleton jel po frekventovaných silnicích směrem na jih. Pak ale náhle odbočil z hlavní trasy směrem k poušti. Mary si všimla, že jedou špatně, a požádala ho, aby se otočil. Zastavil – jako by chtěl vyhovět. Když se pak pokusila utéct, Singleton ji kladivem udeřil do hlavy.
Noc v zajetí a ranní hrůza
Mary se probrala v zadní části dodávky. Byla svázaná, nahá a nad ní stál její únosce. Lawrence Singleton ji po celou noc opakovaně znásilňoval. Ráno ji vytáhl ven. Rozřízl provaz a klidným hlasem se zeptal: „Chceš být volná? Já tě osvobodím.“ V ruce držel sekyru.
Prudkým úderem jí usekl levou paži pod loktem. Mary zasáhl šok a oslepující bolest, cítila, jak po jejím těle stéká horká krev. S pravou rukou to šlo hůř - začala kopat, křičet. Trvalo to déle.
Když Singleton skončil, zvedl ji a shodil z téměř desetimetrového srázu do betonové propustě u dálnice Interstate 5.
„Nesmíš usnout“
Mary pád přežila, ale zlomila si čtyři žebra. Z obou pahýlů silně krvácela. Nevěděla, jestli její útočník odjel – nebo jestli stojí někde nahoře a čeká. Byla vyčerpaná, byla jí zima a jediné, po čem toužila, bylo zavřít oči.
V tu chvíli se jí v hlavě ozval hlas: Nesmíš usnout. Udělá to někomu dalšímu. Nesmíš to dopustit.
Vyplazila se ven a oba pahýly zastrčila do bahna – instinktivně věděla, že tím zpomalí krvácení. Pak se začala šplhat zpátky nahoru na silnici. Když se konečně dostala na krajnici, byla noc. Útočník byl pryč. Vzpomněla si na radu, kterou jí matka říkávala v dětství: když si pořežeš prst, drž ho nad srdcem. Mary zvedla pahýly nad hlavu – a šla.
Téměř pět kilometrů kráčela po venkovské silnici. Nahá. Pokrytá krví a blátem. První auto, které projelo kolem, zrychlilo a zmizelo ve tmě - dva muži v kabrioletu se zřejmě zalekli toho, co spatřili. Druhé vozidlo však zastavilo. Mladý pár odvezl Mary do nemocnice. Ale tím její boj teprve začal.
Až mě pustí, tak tě dorazím
V nemocnici začala Mary okamžitě spolupracovat s policií. Trvala na tom, že nesmí usnout, dokud nebude hotová skica jejího útočníka. Popisovala každý detail jeho tváře s až děsivou přesností.
Zhruba po týdnu poznal jeden ze sousedů obličej Lawrence Singletona z policejní kresby a upozornil úřady. O šest měsíců později, na začátku roku 1979, seděla Mary v soudní síni v San Diegu. Na rukou měla protézy. Před sebou muže, který se ji pokusil zavraždit. Když přišla řada na identifikaci pachatele, ukázala na něj kovovou rukou.
Singletona shledali vinným z pokusu o vraždu, zmrzačení, únosu a opakovaného sexuálního napadení. Soud mu udělil maximální možný trest: čtrnáct let vězení. Mary uspěla i v civilním řízení. Porota jí přiznala odškodné ve výši 2,56 milionu dolarů. Peníze však nikdy neviděla – Singleton byl bez práce a na účtu měl pouhých 200 dolarů.
Když Mary po vynesení rozsudku procházela kolem něj ze soudní síně, naklonil se k ní a zašeptal, že až ho propustí z vězení, tak ji „dorazí“.
Osm let za čtrnáct hodin hrůzy
V roce 1987 Lawrence Singletona po pouhých osmi letech propustili z vězení za dobré chování. Muž, který Mary Vincent mučil, zmrzačil a pokusil se ji zavraždit, si odseděl sotva polovinu trestu. Veřejné mínění se postavilo proti němu. Žádné město v Kalifornii ho nechtělo přijmout.
Nakonec skončil v přívěsu na pozemku věznice San Quentin, kde žil až do vypršení podmínky - sám, ale na svobodě. Jeho propuštění mělo zásadní dohru, Kalifornie přijala zákon přezdívaný Singleton bill, který zpřísnil tresty za zločiny spojené s mučením a zavedl minimální sazbu 25 let vězení.
Mary se tím ale žádné spravedlnosti nedočkala. Začalo nové období strachu. V hlavě jí neustále zněla hrozba, kterou jí Singleton pošeptal v soudní síni – že „dokončí práci“. Najala si přítele jako osobního strážce. Odstěhovala se do státu Washington, snažila se skrýt svou adresu i identitu, žít pokud možno neviditelně.
Singleton se mezitím přestěhoval na Floridu. Téměř deset let o něm nebylo slyšet. Úřadům i veřejnosti zmizel z dohledu. Mary na něj ale nemohla zapomenout ani na jediný den.
Roxanne Hayesová a druhá šance
Policie v Sulphur Springs na Floridě zatkla Lawrence Singletona 19. února 1997 v souvislosti s vraždou Roxanne Hayesové, jednatřicetileté matky tří dětí. Tísňovou linku 911 zavolal Paul Hitson, natěrač najatý k natření Singletonova domu. Okénkem zahlédl, jak Singleton ženu opakovaně bodá nožem.
Když policisté dorazili na místo, našli Singletona pokrytého krví. Roxanne Hayesová ležela mrtvá. Bodnul ji sedmkrát. Singleton tvrdil, že šlo o nehodu. Podle jeho verze se během hádky o dvacet dolarů za sex strhla potyčka a Roxanne se měla sama bodnout při zápasu o nůž. Této verzi ale nikdo neuvěřil.
Případ se dostal před soud a v únoru 1998 začalo hlavní líčení. Mezi svědky byla i Mary Vincent. Nyní pětatřicetiletá matka dvou synů se rozhodla znovu vystoupit – navzdory všemu, co to znamenalo.
Letěla do Tampy, poprvé od roku 1979 vstoupila do stejné místnosti jako Lawrence Singleton. Muž, který jí kdysi usekl ruce, znovu stál před soudem. A Mary byla odhodlaná, aby tentokrát už žádnou „druhou šanci“ nedostal.
Kovové protézy mířící na vraha
Když Mary Vincent vstoupila do soudní síně, namířila protézy na Lawrence Singletona a klidným hlasem řekla: „Napadl mě. Znásilnil mě. Sekyrou mi usekl ruce. Chtěl, abych zemřela.“
Deset minut znovu vyprávěla svůj příběh. Singleton seděl bez hnutí, bez emocí. Mary se mu dívala přímo do očí. Porota žádala trest smrti v poměru 10 : 2, soudce Bob Anderson Mitcham verdikt potvrdil.
Na následné tiskové konferenci v Los Angeles Mary novinářům řekla, že cítí úlevu – že „spravedlnosti bylo učiněno zadost“. Zároveň ale zdůraznila, že nechce „mít na rukou smrt jiného člověka“. Přiznala, že se jí vrátily noční můry.
„Nedávno jsem je přestala mít. Teď jsou zpátky,“ řekla. Lawrence Singleton zemřel ještě před popravou, ve vězení podlehl 28. prosince 2001 rakovině.
Malování budoucnosti
Mary Vincent dnes žije ve městě Vaughn ve státě Washington s manželem Tonym McGriffem. Má dva dospělé syny z prvního manželství. Život, který si vybudovala, je klidný - ale nic na něm není samozřejmé.
Už dva týdny po útoku začala používat protézy. V sedmdesátých letech však šlo o primitivní řešení: těžké kovové háky, zakřivené kleště bez jemné motoriky. Mary pochází z rodiny kutilů - a rozhodla se, že se s tím nesmíří. Začala své protézy rozebírat, vylepšovat a přestavovat. A použila k tomu součástky z běžných domácích spotřebičů.
Nyní se svými protézami dokáže kreslit, vařit, zahradničit, řídit auto, líčit se, hrát kulečník. V roce 1999 zvládla i slavnostní nadhoz na baseballovém zápase San Francisco Giants. Od roku 1978 vytvořila odhadem čtyři tisíce pastelových kreseb – většinou portrétů silných ženských postav, často na zakázku.
A když mluví o svém životě, nezní v tom hořkost. „Jsem prostě šťastná,“ říká. „Je toho tam venku tolik. A je to krásné.“
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Obce u lomu ČSA čekají na darované miliony, projekty brzdí průtahy
Starostové chtějí peníze na rozvoj regionu, dotační program ale stále není vyhlášen.
Atalantě se podařil zázračný obrat, Juventus ho v prodloužení nedokonal
Fotbalisté Atalanty Bergamo postoupili do osmifinále Ligy mistrů, přestože před týdnem prohráli v Dortmundu 0:2. V dnešní odvetě proměnili v nastavení penaltu, zvítězili 4:1. Juventus Turín dokázal i v deseti smazat tříbrankové manko z Istanbulu a proti Galatasarayi si vynutil prodloužení. V něm ale inkasoval dva góly, takže i přes porážku 2:3 jde dál turecký celek.
Crosby bude po olympijském střetu s Gudasem mimo hru ještě nejméně měsíc
Hokejista Sidney Crosby bude kvůli zranění z olympijského turnaje chybět Pittsburghu v NHL nejméně čtyři týdny. Kapitán Penguins i kanadské reprezentace nedohrál čtvrtfinále s Českem a na led už ve zbývajících zápasech v Miláně nevyjel.
Lehečku potrápil outsider, Španěla zlomil až ve druhém setu. Postoupil i Menšík
Tenista Jiří Lehečka ve druhém kole v Dubaji porazil 7:6 a 6:4 Pabla Carreňa a čeká ho čtvrtfinále s loňským finalistou Félixem Augerem-Aliassimem. Šestý nasazený Jakub Menšík porazil Alexeie Popyrina 6:3, 6:2 a jeho čeká Tallon Griekspoor.
Odešel klávesista Jiří Valenta, bývalý dlouholetý člen kapely Olympic
Ve věku 66 let zemřel někdější člen skupiny Olympic, klávesista Jiří Valenta. Byl respektovaným hudebníkem, jeho předčasný odchod nás velmi zasáhl, napsala ve středu kapela na sociální síti Facebook.