Lžička se neolizuje a bohatý fešák může být buran. „Nový Špaček“ odhaluje přešlapy v etiketě

Zapomeňte na upjaté profesory v rukavičkách. Libor Neuwirth, kterému se přezdívá „novodobý Špaček“, učí Čechy slušnosti přes Instagram a TikTok. Tvrdí, že největší hulváti se často schovávají za luxusní značky, a vysvětluje, proč je olíznutá lžička od kávy společenskou sebevraždou.

Říká, že slušnost není reliktem minulosti ani výsada smetánky. Naopak – je to každodenní dovednost, která dokáže odvrátit trapas, zachránit pracovní schůzku i vztahy. A právě v tom mají Češi podle něj stále rezervy.

Související

Český fenomén. Jsme nejhorší ve stolování, 95 % lidí neumí držet příbor, říká Špaček

A hned ze startu ukazuje, že umí i překvapit – i když se věnuje etiketě, vystudoval robotiku. Sám to bere s nadhledem: „Končí to přece stejnou příponou: robotika, etika a z etiky vznikla etiketa.“ Ve skutečnosti žádný dramatický zlom nenastal. Těmto oblastem se dlouho věnoval paralelně.

„Už při studiu jsem se začal věnovat etiketě, tvořil jsem na sociální sítě a postupně se z toho stala práce. Robotiku jsem dostudoval, ale profesně jsem šel cestou etikety,“ vypráví. A právě propojení racionality, systému a lidskosti je na jeho přístupu znát. I když sází na humor a využívání sociálních sítích – čímž se liší od kolegy Ladislava Špačka, ke kterému je přirovnávaný.

Novodobý Špaček

A že přirovnání k Ladislavu Špačkovi slyší často. A bere ho s respektem a určitou pokorou. „Být brán jako novodobý Ladislav Špaček je pro mě velká čest, ale i břímě. Lidé mají tendenci srovnávat, ale každý máme jiný styl,“ říká. Zatímco Špaček přirozeně oslovil spíše starší generaci, Neuwirth mluví hlavně k mladším – prostřednictvím sociálních sítí. A funguje to.

Jeho videa o každodenní etiketě sledují desetitisíce lidí, kteří se chtějí vyznat v tom, jak se chovat u stolu, v práci i mezi lidmi. A klíčem je prý hlavně humor, nadsázka a osobní přístup. „Nechci poučovat. Spíš jít příkladem a ukázat, že to není žádná věda,“ vysvětluje. Dokazuje to i zpráva od kluka ze základky, který si koupil jeho knihu a řešil, jak se oblékat do školy, aby nebyl ani overdressed, ani underdressed.

Etika pro každý den

Kniha, stejně jako jeho slavný instagramový profil, vznikla v rámci jeho projektu Etiquette for Every Day. S manželkou ho rozjeli v covidovém roce 2020. Ze začátku šlo jen o krátké texty a fotky. „Já psal, manželka fotila. A pak přišla videa – a najednou to mělo neuvěřitelný spád,“ popisuje.

A pomohl i Ladislav Špaček, který projekt sdílel a později se objevil i v Liborově knize. „Je skvělé, že to lidi baví a dává jim to smysl,“ doplňuje.

Lžička se neolizuje

I když se nepovažuje za kopii slavného odborníka na etiketu, v mnohém se shodnou. Třeba v tom, že etiketa není o předpisech, ale o empatii. O tom, aby spolu lidé dokázali fungovat bez zbytečných třenic. „Etiketa obrousí hrany mezilidského kontaktu. Díky ní nejsou situace tak trapné a všechno probíhá hladčeji,“ myslí si.

A základní principy podle něj přežijí každou dobu: slušnost, takt, zdvořilost a ohled na ostatní. Formy se mění, podstata zůstává.

Jedno z nejsledovanějších témat na jeho instagramovém profilu? Možná překvapivě káva. Ano, i ta má svá pravidla. „Kávu nikdy nemícháme krouživým pohybem. Cinká to, ruší to. Míchá se jen nahoru a dolů,“ vysvětluje nám Neuwirth přímo u konzumace tohoto nápoje a demonstruje její správné pití - lžička se neolizuje, jen se lehce otře o okraj a odloží na podšálek. Detaily? Možná. Ale právě na nich je vidět, jestli člověk bere ohled na okolí. A podobné „banality“ prý patří k největším mýtům o etiketě. „Lidé si často myslí, že etiketa je o velkých gestech a složitých pravidlech. Přitom jde hlavně o drobnosti – jestli beru ohled na okolí,“ říká.

České dilema a častý přešlap

Nad čím však Češi tápou ještě častěji? Podle experta jde například o tykání. Zatímco jinde ve světě tohle téma téměř neexistuje, u nás je to evergreen. „Tykání je česká specialita. Kdo komu nabízí tykání, to je vůbec nejčastější otázka, kterou dostávám. Nejde ani tak o chyby, jako spíš o nejistotu. Lidé se bojí udělat faux pas – a právě tady etiketa pomáhá,“ popisuje.

Ještě kritičtější oblast, kde Češi chybují, je však jiná. „Nejčastěji chybujeme ve stolování,“ říká Neuwirth s jistotou. A právě u stolu podle něj panuje řada zakořeněných omylů. „Lidé jsou přesvědčení, že něco dělají správně, protože to tak dělali celý život. Jenže spousta těchto ‚pravidel‘ jsou jen pověry nebo zvyky, které už dávno nemají opodstatnění,“ vysvětluje.

Sám už ale nikoho „neklepe přes ruce“. Naopak. „Dneska spíš sbírám inspiraci. Když mám pocit, že už jsem všechna témata vystřílel, stačí jít do restaurace a hned přijdu na to, co opět přesdílet či natočit trochu jinak,“ přiznává.

Hulváti a oblečení

Sociální sítě, kde rád působí, mají podle Neuwirtha obrovský pozitivní vliv – inspirují, vzdělávají, propojují. A díky nim se k němu a etiketě dostávají právě třeba i mladí kluci. Mají však i stinnou stránku. „Pod rouškou anonymity si lidé myslí, že si můžou dovolit cokoliv,“ říká.

Hulváti však nejsou jen na sítích. A často bývají skrytí – za drahým oblekem. Podle Libora však není etiketa o tom, jak člověk vypadá, ale jaký je. „Vyfešákovaný džentlmen může být totální buran. A obyčejně oblečený člověk může působit mnohem líp,“ doplňuje.

A rovnou dodává ještě jeden častý omyl a časté nedorozumění:
„Smuteční košile neexistuje. Na pohřeb patří to nejformálnější, co máme – tmavý oblek a bílá košile.“ Podle Neuwirtha se ale některá pravidla v posledních letech výrazně uvolnila. „Dnes už se běžně nenosí kravata, často ani sako. Společnost je volnější a etiketa na to reaguje,“ říká. Zároveň ale upozorňuje, že i uvolňování má své hranice: „Pořád platí, že se oblékáme s respektem k místu, lidem a situaci.“

Co se mění – a co nikdy nezmizí

Zatímco některé zvyklosti už dnes považujeme za přežité – například povinnost nosit klobouk nebo striktní formálnost v každodenním pracovním oblečení –, jiné principy zůstávají neměnné. „Pravidla etikety vycházejí z etiky. Ze slušnosti, empatie a zdvořilosti. A to jsou hodnoty, které nezmizí nikdy,“ říká Neuwirth.

Podle něj se mění forma, ale ne obsah: „Jestli dnes manažer chodí do práce bez saka, neznamená to, že může přijít neupravený nebo neuctivý. Jen se částečně změnil způsob, jak respekt vyjadřujeme.“

Chlapík, co jde příkladem

Pokud by měl dát jednu univerzální radu: „Začněte u sebe. Jak se chováte k sobě, jak o sebe pečujete, a pak k ostatním.“ Protože etiketa není přetvářka. „Můžete se tvářit jako džentlmen, ale doma křičet na rodinu. A to pak nefunguje,“ dodává Neuwirth, který se snaží být za každou cenu reprezentativní, a to i při běžných pochůzkách. „Když jdu do obchodu, nejdu v teplákách. Reprezentuju sám sebe,“ říká.

Kdyby měl však sám sebe shrnout jednou větou, popsal by se takto: „Jsem chlapík, co se snaží inspirovat ostatní a dělat to, co ho baví.“

A možná právě proto jeho obsah funguje. Není soudce, ale průvodce. A připomíná, že slušnost není slabost ani póza – je to každodenní volba.

Zdroj: autorský text