Rok 2024 byl pro projekt Vltavské filharmonie, kterou pro Prahu navrhlo dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG), zásadní. Architektům se podařilo odevzdat podrobnou projektovou dokumentaci, která je důležitým krokem k tomu, aby mohli žádat o stavební povolení. "Jsme teď v situaci, kdy ze strany investora hlavního města Prahy máme svolení, že můžeme jít do další fáze projektu. Tou je dokumentace pro sloučené řízení, jež by měla vrcholit povolením stavby," vysvětluje šéf českého projekčního týmu Martin Krupauer z kanceláře Vltavské filharmonie.
Dokumentaci tým rozpracoval podrobněji, než v této fázi musel, chtěl tím předejít výtkám ze strany úřadů a pozdějším změnám v projektu. "Na tento typ dokumentace se na Západě běžně vydává stavební povolení. V naší zemi, bohužel, ne. Čeká nás proto ještě jedna, podrobnější fáze rozpracování," vysvětluje Krupauer výhled na následující dva roky. Stavba, která by měla začít v roce 2027 a trvat dalších pět let, omezí veřejnou i automobilovou dopravu. Vltavská je komplikovaný dopravní uzel. Projekční tým už ale ví, kde budou stát jeřáby i kdy nebude jezdit metro: "Je to vymyšlené tak, že když nebude jezdit metro, pojedou tramvaje a naopak. Dopravu si nemůžeme dovolit zastavit ani na vteřinu," vysvětluje.
Detailnější rozpracování projektu dalo filharmonii a jejímu okolí jasnější obrysy. Architekti vyslyšeli výtky veřejnosti a na prostranství před stavbou doplnili zeleň. Upravili také prostor u Argentinské ulice, která na filharmonii naváže skrz Negrelliho viadukt. Dovnitř filharmonie pak přidali mezaniny, eskalátory a prostory pro strojovnu, vzduchotechniku i protipožární opatření. "Oproti architektonické studii je teď objem stavby o třináct procent větší. Jsme na nějakých 477 tisících metrech krychlových. Díky tomu, že jsme byli efektivní, jsme však dovnitř dokázali dostat i více využitelných ploch. Metry čtvereční nabyly skoro o čtvrtinu," popisuje architekt, který má projekt na starosti za českou stranu.
Hudebníci projektu nevěřili
Jak Krupauer vysvětluje, v architektonické studii si tým o velikosti a náročnosti techniky udělal odhad na základě odborných zkušeností. V projektové dokumentaci už ji ale do detailu spočítal a zakreslil v plánech: "Architekty ze studia BIG překvapilo, jak velké jsou v Česku požadavky na technickou část stavby - museli rozpracovat protipožární opatření, odvětrávání a chlazení, odvod tepla nebo kouře. V tomhle jsme pro ně papežštější než papež."
Větší objem stavby znamená i vyšší náklady. Stavbu budovy architekti odhadli na 11,65 miliardy korun. "Ten dům je teď zhruba o 22 procent dražší, než jsme odhadovali na základě soutěžního návrhu. Z jedenácti procent za to může inflace, zbytek je daný nárůstem objemu stavby," vysvětluje Krupauer s tím, že o něco dražší budou i úpravy venkovních ploch okolo metra, kolejí a dopravy. Praha by za ně měla zaplatit 4,8 miliardy korun. Suma sumárum, kompletní proměna vyjde přibližně na 17 miliard korun. Hlavním investorem by měla být Praha, v jednání je i spoluúčast státu a vznik nadačního fondu s veřejnou sbírkou, do níž kromě mecenášů mohou přispět i obyčejní lidé.
Podle šéfa kanceláře Vltavské filharmonie by už cena v následujících letech neměla závratně růst. Ovlivnit by ji mohly jen tři faktory: "Jedním jsou klientské změny - když si například během stavby investor vzpomene, že to má mít o patro méně - dále chyby a inflace. Není to tak, že zvládneme patnáct let držet stejnou cenu, ale snažíme se o co nejprofesionálnější a nejtransparentnější přístup ve vývoji projektu."
Už je na čase
Nové sídlo pro Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Českou filharmonii a hudební sekci městské knihovny připravuje Martin Krupauer už deset let. V době, kdy začaly první debaty a vyhlašovala se veřejná architektonická soutěž, mu organizace příliš nevěřily. Byly přesvědčené, že pokud se stavba někdy zrealizuje, oni už u toho nebudou. Atmosféra v odborných kruzích se ale podle něj postupně mění: "Zpočátku nevěřili, že by se v Praze mohlo něco takového postavit. Teď tomu fandí a pracují na tom, abychom projekt společně dovedli do zdárného konce," říká.
Větší víru v realizaci dala hudebním organizacím podrobná projektová dokumentace i pečlivě připravený harmonogram. Dnes už vědí i takové detaily, jak budou vypadat jejich šatny, a znají i program jednotlivých sálů. "Máme rozplánovaný celý první rok. Víme, kdo a kdy bude v jakém sálu zkoušet. Harmonogram máme i pro jednotlivá vystoupení - je to na minuty přesně. Tím se zjistilo, že nevzniknou žádné třenice, všichni se do filharmonie pohodlně vejdou," vysvětluje Krupauer.
Za uplynulých deset let se podle něj proměnilo i veřejné mínění. Podporu vyjadřují filharmonii i obyčejní lidé. "Cítím, že Pražané mají dost takového toho nihilismu, že z toho nic nebude a pojďme raději všechny pozavírat. Musím to zaklepat, ale mám pocit, že jsme se trefili do nějaké doby, kdy lidé začínají být změnám otevřenější. Jako by říkali: 'pojďte už něco dělat'," myslí si zakladatel studia A8000 a dodává, že filharmonii fandí dokonce i bezdomovci, kteří přespávají na nábřeží u Vltavské.
"Během veřejné participace a komentovaných vycházek jsem za nimi zašel s omluvou, že jsou asi jediní, kterých se stavba zásadně dotkne. A oni mi odpověděli, ať z toho nejsem smutný, že filharmonii chtějí. Byli velmi optimističtí a tvrdili, že už je na čase, aby se v Praze něco takového postavilo," vypráví Krupauer.
Rok 2024 byl pro filharmonii zásadní i v tom, že se svou funkcí přiblížila národnímu hudebnímu domu. "Snažili jsme se, aby to nebyl jen jeden výjimečný sál se šampaňským a večerními šaty pro úzkou skupinu odborných diváků. Z původních třech sálů jsme se dostali na pět. Máme kreativní hub s hudebními studii, školní sál, který dokáže pojmout 220 diváků. Zkušebny orchestru se dají využít i jako komorní sál, který je přístupný zvenku. Spočítali jsme, že pokud vezmeme i exteriéry, kde hudebníci mohou vystupovat na jednotlivých cípech pochozích teras, může být v jednu chvíli ve filharmonii až šest a půl tisíce lidí, kteří se nějakým způsobem baví, aniž by se vzájemně rušili," uzavírá Martin Krupauer.
