Oneiromantie, tedy umění vykládat sny, patří mezi nejstarší věštecké techniky v historii lidstva. První záznamy pocházejí z období kolem roku 3100 př. n. l. ze starověké Mezopotámie, kde se sny považovaly za významný nástroj pro předpověď budoucnosti. Starověcí Egypťané zapisovali sny na papyrus a věřili, že lidé, jejichž sny měly zvláštní význam, jsou požehnaní a výjimeční. V antickém Řecku a Římě se specializovaní vykladači snů, známí jako "oneiromanti", těšili velké úctě, protože dokázali rozluštit složitou symboliku snů. Sny se považovaly za přímé zprávy od bohů nebo zemřelých, často přicházející jako varování.