Ozempic, Tirzepatid nebo třeba Wegovy. To všechno jsou poměrně nová léčiva, která se dnes používají na léčbu cukrovky a obezity. Zároveň s tím ale probíhají studie, které ukazují, že by se do budoucna mohlo jejich využití rozšířit na léčbu kardiovaskulárních onemocnění, nemocí ledvin nebo třeba Alzheimerovy nemoci a jiných typů demence. Je to pro moderní medicínu přelomový okamžik srovnatelný například s vynálezem antibiotik?
Nepochybně je to zásadní objev, protože daná skupina léčiv má vlastnosti, o kterých jsme před deseti lety ani nesnili. Jsou to léky, které účinně zlepšují cukrovku a nemají nežádoucí účinky většiny přípravků, které jsme používali předtím. Nevyvolávají hypoglykémii, tedy nesnižují nadměrně hladinu cukru v krvi, a zároveň nepřispívají ke zvyšování tělesné hmotnosti. Další věc je, že na lidský organismus působí opravdu přirozeným způsobem.
Fungují totiž na principu hormonu glukagon-like peptid 1 (GLP-1). To je hormon, který v těle přirozeně reguluje příjem potravy. Když se najíme, vyplaví se z tenkého střeva a signalizuje tím mozku, že už jsme sytí a nepotřebujeme dál jíst. Zmiňované léky tak umí napodobit přirozený způsob regulace příjmu potravy, zvýšit pocit sytosti a naopak snížit pocit hladu.
Když se člověk podívá na popularitu, které se těší mezi lidmi nejen v americkém showbyznysu, ať už se bavíme o Elonu Muskovi, Kim Kardashianové, Oprah Winfreyové, vypadá to, že je to opravdový zázrak. Navíc se ukazuje, že Ozempic funguje nejen u pacientů s cukrovkou, ale může pomoci i lidem s obezitou. Čím to je?
Ono je to velmi úzce propojené, protože většina pacientů s cukrovkou druhého typu trpí i obezitou. Účinná látka Ozempicu se nazývá semaglutid. Ten se v současnosti dává ve dvou medicínských indikacích. V nižších dávkách na léčbu cukrovky a ve vyšších pak na léčbu obezity. V České republice zatím máme pouze tu první variantu. Takže pokud tu někdo semaglutid užívá, měl by ho mít pouze na cukrovku.
Ve Spojených státech už ale Bidenova administrativa navrhla v rámci Medicare zpřístupnění těchto léků i právě pro pacienty s obezitou - a to jak po finanční stránce, tak jako prevenci řady komplikací, které se s obezitou pojí.
To zní jako ekonomicky rozumná úvaha. Američané tedy raději budou rovnou bojovat proti obezitě a hradit lidem léky, než aby později platili za následky a zdravotní komplikace, které s sebou obezita přináší. Jak je to u nás?
Za svoji medicínskou kariéru jsem nikdy neřešil tak složitou věc, jako je obezita. Polovina lidí si myslí, že obezita není nemoc, takže se hrozně těžko prosazuje, že by se měla nějak léčit. Zároveň obezitologie není obor, takže na rozdíl od takového diabetologa nemáte definováno, kdo je a není kvalifikovaný obezitolog. Na to zkrátka zatím neexistují žádné atestace. Podle informací, které máme, se ale ukazuje, že obezita je chronické onemocnění, navíc zřejmě nevyléčitelné. V tom smyslu, že sic je léčitelné, ale nikdy úplně nezmizí. Je to stejné, jako když máme pacienta s vysokým krevním tlakem. Nasadíme mu léky, které užívá, dokud ten vysoký tlak má. Když máme pacienta s obezitou, je to úplně stejné.
Jenže na rozdíl od člověka s vysokým tlakem se takoví lidé stále musí potýkat se stigmatem, že jsou líní nebo že nemají dostatečně silnou vůli se sebou 'něco dělat'…
Ano, to stigma tam je. U všech civilizačních chorob je zásadní, jak se člověk chová. I u vysokého tlaku. Pokud se budu nezdravě stravovat, hodně solit a málo se hýbat, tak budu mít velmi pravděpodobně vysoký tlak. A to často i přes podávání účinných léků. Já se snažím o lécích na obezitu mluvit jako o jakési pomocné berličce, která danému pacientovi umožní změnit životní styl. Když je někdo začne užívat, tak se mu v krátkodobém horizontu velmi pravděpodobně podaří zhubnout. Díky tomu, jak fungují, se přestane přejídat a sníží se mu pocit hladu. Ale pokud si někdo myslí, že je to až takový zázrak, že i když bude na všechno dál kašlat, tak zhubne a štíhlý už zůstane, tak takhle to úplně nefunguje. Pokud tedy budeme chtít úspěšně léčit obezitu, jsem přesvědčen o tom, že u většiny lidí bude nutná dlouhodobá léčba a proaktivní přístup.
'Na české poměry jsou to extrémně drahé léky.'
A kolik tyhle léky vůbec stojí? Mluvili jsme o tom, že Ozempic se v současné době v indikaci pro pacienty s obezitou u nás nepředepisuje, nicméně třeba Tirzepatid, což je lék z podobné skupiny léčiv, tady je. Pojišťovny ale teď v Česku žádné z těchto přípravků lidem s obezitou nehradí. Pokud se navíc bavíme o dlouhodobé léčbě, jedná se o pravidelné finanční výdaje, které si ne každý může dovolit…
Ano, přesně tak. Ozempic, což je asi "nejprofláklejší" obchodní název z celé té skupiny léků, respektive jeho účinná látka semaglutid tady aktuálně ve vyšších indikacích pro léčbu obezity k dispozici není. Když ale zmiňujete Tirzepatid, který dokonce působí přes dva ty střevní hormony a je ještě o něco účinnější než semaglutid, ten u nás skutečně k dostání je. A my ho můžeme předepsat i pacientům, kteří mají obezitu bez cukrovky. Je to velmi účinný lék, na české poměry je ale opravdu drahý. Nejnižší účinné dávky stojí šest a půl tisíce korun měsíčně, ty vyšší pak vyjdou i na 10 až 15 tisíc korun za měsíc.
Pokud je takový lék dostupný i v Česku a já netrpím cukrovkou druhého typu, co musím splnit, aby mi ho lékař předepsal? Umím si představit, že za vámi přijde člověk, který třeba není obézní, ale rád by se zbavil pěti nebo deseti kil jen tak pro lepší pocit. Má šanci recept získat?
Léčba antiobezitiky je indikovaná u pacientů, kteří mají nadváhu, tedy body mass index (BMI) alespoň 27 a více. A k tomu komplikace, které s tím přímo souvisejí, jako například vysoký tlak nebo vysokou hladinu cukru v krvi. Ve chvíli, kdy má pacient obezitu definovanou body mass indexem 30 a víc, tak může dostat antiobezitikum bez ohledu na to, jestli má nebo nemá nějaké takové komplikace. Čili obráceně řečeno, pokud k lékaři přijde někdo s body mass indexem 26 a půl a s tím, že chce trochu zmenšit bříško, tak by podle současných pravidel rozhodně žádné antiobezitikum dostat neměl.
Bavíme se o ideálním světě, realita ale bude jiná. Na sítích vidíme lidi, kteří tyto léky užívají a propagují, i když na první pohled obezitou netrpí. Mířím tím třeba na Elona Muska. Nedělám si iluze, že zrovna on nebude mít prostředky, jak se k takovým lékům dostat. Nevytváří však ta jejich omílaná zázračnost v kombinaci s nedostupností ideální prostředí pro ilegální trh? Nebojíte se toho?
Rozhodně. Já mám strach z více věcí. Jednak z toho, že jsou tyto léky strašně snadno zneužitelné právě lidmi, kteří by je vůbec užívat neměli. Mám strach zejména o mladé dívky, které by chtěly experimentovat. Nebudeme se tvářit, že se ta léčiva nedají sehnat i bez receptu. Na internetu najdete místa, kde vám je bez předpisu někdo prodá. A to je katastrofa, protože v lepším případě vám prodají třeba jen čistou vodu, vy přijdete o peníze a nestane se nic. V tom horším bude výrobek obsahovat nějaké škodlivé látky, bakterie nebo třeba inzulín - a reálně vás může ohrozit na životě. Takže se bojím, že to budou zneužívat především mladí lidé, kteří jsou pod enormním tlakem sociálních sítí a ideálů krásy. A bojím se, že si ti lidé na ten lék zvyknou.
Může na něm vzniknout závislost? A co jiné případné nežádoucí účinky?
Není to biologický návyk jako třeba na cigaretu nebo na kokain. Je to návyk plynoucí z toho, že když ty léky užíváte, nemáte hlad. A jste spokojení, protože se nemusíte večer přejídat, není vám v noci těžko, dobře se vám spí - a hlavně netloustnete. Jenže ve chvíli, kdy o ten lék přijdete, tak to najednou přestane. A vy zase začnete přibírat. Pokud jde o nežádoucí účinky, zdá se, že tam skutečně žádné výraznější nejsou. Naopak z dlouhodobého hlediska pozorujeme celou řadu pozitivních účinků. Za léta, co v medicíně působím, jsem se po pravdě s ničím podobným nesetkal. Tyhle léky začaly jako antidiabetika a teď se zdá, že z hlediska využitelnosti v léčbě přesahují do dalších oblastí medicíny.
Mohou nakonec úplně vymýtit cukrovku?
Setkal jsem se i s natolik optimistickými predikcemi, které to skutečně považují za reálné. Já ale takový optimista nejsem. Z Ameriky máme k dispozici data, která ukazují, že během doby, kdy jsou tato léčiva na tamním trhu, se poprvé v historii snížil výskyt obezity. Ale stále je to takový začarovaný kruh, protože aby ty léky fungovaly, potřebujete, aby je lidé dlouhodobě užívali. K tomu je potřeba, aby si je buď hradili sami nebo je hradil někdo jiný. Pak může být léčba obezity nesmírně efektivní, protože tím začneme předcházet cukrovce, infarktům nebo třeba selhání ledvin. Na to už existují velmi přesná čísla, která ukazují, že v konečném důsledku by se tím ušetřilo obrovské množství peněz. Na to je ale potřeba, aby někdo našel odvahu vydat velké množství peněz za léčbu, jejíž pozitivní efekty uvidíme nejdřív za pět nebo deset let.
