Soubor Otisky generace, který je až do 12. ledna k vidění v pražské Leica Galery, vzniká od poloviny osmdesátých let a stále přibývají nové fotografie. "Rád se ke svým tématům vracím. Líbí se mi, když se podaří zachytit čas. Když po letech přijdu k lidem, které jsem kdysi fotil, je tam ten čas vidět," řekl Jiří Hanke na vernisáži.
Jeden příklad za všechny: na snímku z roku 1993 se do Hankeho objektivu dívá fotograf Zdeněk Lhoták a kolem ramen drží dceru Andreu, tehdy ještě náctiletou studentku. Vedle je snímek, zachycující stejnou pózu po třiceti letech. A ještě je tam další záběr, opět z roku 2023, kde fotografka Andrea Thiel Lhotáková stojí před Hankeho fotoaparátem se svou dcerou Agátou.
Další fotografie stále přibývají
Celý cyklus je v podstatě vizuální sociologickou studií, zaměřenou na českou rodinu, což je podpořeno i tím, že snímky vznikaly u fotografovaných doma nebo v jejich pracovním prostředí. "Otisky generace jsou na jedné straně obrazem nevyhnutelného stárnutí, které poznamenává tváře i těla fotografovaných, ale na druhé straně také ukazují, že geny portrétovaných se uplatňují v jejich potomcích," říká fotograf a historik fotografie Vladimír Birgus.
Hankeho soubor portrétů je velmi rozsáhlý, výstava tedy může ukázat jen jeho část. "Pro Leica Gallery jsme vybrali sto dvacet fotografií," upřesňuje Birgus. "Ani současná výstava nepředstavuje finální podobu Otisků generace, protože Jiří Hanke na souboru dál pracuje," dodává.
Čtyřicet let jedné rodiny a jejích proměn
Co všechno fotografie dokáže, pokud se autor věnuje tématu tak do hloubky a dlouhodobě jako Jiří Hanke, ukazuje jedna ze stěn galerie, zachycující čtyři generace rodiny Povondrových a její proměny během dlouhých desetiletí. Celkem na třech desítkách snímků.
"Kompozičně prosté fotografie s přímými pohledy portrétovaných do objektivu a jeho prostřednictvím do očí diváků, s důležitou rolí domácího či pracovního prostředí, stylově volně navazují na ikonická díla Augusta Sandera," vysvětluje Vladimír Birgus. "Portréty celebrit z řad umělců a sportovců i 'obyčejných' lidí fascinují srovnáním fyzické podoby a občas i rozdílností prarodičů, rodičů, dětí a vnoučat," konstatuje.
Vzniká filmový dokument o Jiřím Hankem, točil se i na vernisáži
"Základem projektu je fascinace tím, jak se jednotlivé rysy, gesta, postoje a osobnostní charakteristiky přenášejí z jedné generace na druhou. Hanke tímto přístupem odhaluje, jakým způsobem rodinné historie, vzorce chování a vztahová dynamika přispívají k formování individuální identity," píše Lukáš Horký z Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě ve své disertační práci nazvané Jiří Hanke v kontextu kladenské umělecké scény. Na vernisáži ji Hankemu slavnostně předal v knižní podobě.
Na výstavě v Leica Gallery je také možné vidět ukázku z připravovaného dokumentárního filmu Karla Greifa o Jířím Hankem, jehož poslední záběry vznikaly právě na vernisáži a premiéru by měl mít v nadcházejícím roce.
Fotograf a galerista spjatý s Kladnem a jeho osudy
Fotograf Jiří Hanke (1944) pochází z Kladna a právě toto město a jeho proměny po celý život dokumentuje. Po maturitě na Jedenáctileté střední škole začal pracovat v kladenské pobočce Státní spořitelny. Fotografoval už v dětství pod vlivem svého otce, i když se původně zajímal více o hudbu (hrál na kytaru v beatové skupině Barclay a vystupoval i sólově s vlastním repertoárem).
Systematicky se fotografii věnuje od roku 1974, kdy se stal členem kladenské tvůrčí skupiny Ateliér. Zaměřuje se především na rozsáhlejší cykly dokumentárních a portrétních fotografií, které nezřídka vznikají řadu let. Jeho díla byla představena na více než stovce samostatných výstav a jsou součástí řady významných sbírek. Vydal několik fotografických knih, k nimž patří například Pohledy z okna mého bytu, Lidé z Podprůhonu, Otisky generace, Stop Time nebo Kladnu pod kůží.
V roce 1977 založil v kladenské spořitelně Malou galerii. V ní až do jejího zániku v roce 2019 uspořádal 433 výstav. Dalších 20 výstav od roku 2019 připravil pro Kabinet fotografie Kladenského zámku. Asociace profesionálních fotografů České republiky mu v roce 2011 udělila titul Osobnost české fotografie za celoživotní přínos, v roce 2014 obdržel Cenu města Kladna. Fotografii se věnuje i jeho manželka Jiřina, syn Michael, dcera Lucie a vnuci Dominik a Vojtěch.
