Ve své knize máte kapitolu Síť života. Věnujete se v ní odpojení člověka od přírody, kdy jsme se přestali vnímat jako její součást. Proč podle vás k takovému oddělení došlo?
Dá se na to dívat z různých úhlů a příčiny našeho odpojení se dají vysledovat daleko do minulosti. Podle některých názorů byl prvotním impulsem třeba vznik zemědělství, kdy člověk úplně změnil svůj životní styl a přístup ke světu. Z lovce a sběrače, který musel být v dobré souhře a rovnováze s okolím, aby přežil, se stal někým, kdo určuje jeho řád. Už se nevnímá jako součást přírody. Z někoho, kdo se podřizuje, je najednou tím, kdo diktuje. Od té chvíle se naše vzájemné odpojování už jen prohlubovalo.
Před čtyřmi lety jsem s vámi absolvovala lesní terapii a napsala o své zkušenosti reportáž. Změnilo se od té doby nějak povědomí o ní, její vnímání?
Lesní terapie určitě stále nepatří do mainstreamových možností wellbeingu, na druhou stranu se mě ale lidé stále častěji ptali, jestli existuje o lesní terapii nějaká česká literatura. Knihy, které u nás vycházejí, jsou totiž obvykle přeložené z japonské nebo americké literatury, která neodpovídá úplně českému prostředí. V Japonsku je lesní terapie už dlouho součástí veřejného zdravotního systému a obor na medicínských fakultách, což u nás asi ještě dlouho nebude. Češi jsou navíc ve vztahu k přírodě, jako každý jiný národ, svébytní. I z toho důvodu jsem chtěl ukázat, že role přírody pro naše životy může být hlubší, než o jaké se učíme ve škole.
Říkáte, že jsme svébytní ve vztahu k přírodě. Jací jsme?
Spousta z nás má vybudovaný blízký vztah k přírodě díky svému dětství a předaným tradicím z rodiny, což je krásné. Na druhou stranu má spousta lidí pocit, že pro hlubší kontakt s přírodou stačí, když si občas zajdou do lesa na houby. Většina z nás však při takových příležitostech využívá přírodu spíš jako kulisu, ve které se něco odehrává - aktivita, kterou dělá člověk. Je to určitě příjemné, ale rád bych ukázal, že vztah s přírodou může znamenat mnohem víc.
V obvyklém pojetí totiž chybí vnímání, že já a přírodní okolí netvoříme dvě oddělené entity, ale jedná se o velký celek, který zahrnuje jak nás, tak přírodu. Ta navíc není pouze vnější, kterou kolem sebe vidíme, ale nachází se i přímo v nás samotných. Lesní terapie je o návratu k něčemu, co nám bylo vlastní po stovky let a přitom stojí na vědeckých základech.
Můžete být konkrétnější?
Je to pocit, který je obtížné zachytit slovy, protože se jedná především o prožitek. Jde o určitý druh všímavosti, protože možnost pozorovat a cítit přírodu máme pořád, jen ji plně nevyužíváme. Když začnete vnímat přírodu jako svoji přirozenou součást a sebe jako přirozenou součást jí, objeví se pocit příslušnosti k entitě, která vás přesahuje a přináší vám radost. Když se mě lidé ptají, jestli je to podobné technikám mindfulness, tak říkám, že je to spíše "mindlessness" (nepřítomnost vědomí - pozn. red.) Naše mysl se uvolní natolik, že si nevšímá ničeho konkrétního, jen že zkrátka jsem, jako ten strom, tady a teď. Nejde o to v lese uběhnout nebo ušlapat kilometry, ale jen tak být a vnímat prostředí kolem sebe. Vědecky tento stav popsali například manželé Kaplanovi z Michiganské univerzity jako "uvolněnou pozornost".
Pozorování listů nás zklidní za dvě minuty
Jak lesní terapie probíhá?
Ve standardním pojetí trvá lesní terapie zhruba tři hodiny, kdy lze hovořit o prokazatelných účincích na imunitní, nervový a kardiovaskulární systém. Například díky vlivu terpenů, které vylučují do ovzduší stromy. V první části terapie se věnujeme zpomalení a přenesení pozornosti z hlavy do těla. Zatímco hlavu máme obvykle přetíženou a je to centrální bod naší všednodenní pozornosti, tělo máme většinu dne někde na pozadí. Toto přesměrování pozornosti se děje pomocí smyslů, kdy saháme, čicháme, díváme se, posloucháme svět kolem sebe. Po této fázi následuje série takzvaných pozvání k využití smyslů k hlubšímu propojení s přírodou. Následkem toho se nám aktivuje parasympatický nervový systém a člověk se přirozeně zpomalí, zklidní, v těle se nastartují ozdravné procesy.
Mě v poslední době uklidňuje například pohled do korun stromů…
Existuje studie, která říká, že pozorování fraktálních tvarů v přírodě zklidňuje nervovou soustavu už po dvou minutách. Klesá nám krevní tlak i puls. Naopak ostré hrany budov nám jej zvyšují. Pozorování pohybů stromů nebo třeba ohně jsou spojnice s naší evoluční minulostí, kdy jsme trávili veškerý čas venku a to, že "staré známé" znovu vidíme, nás uklidňuje.
Jaké další poznatky vědy jsou vaše oblíbené?
Například studie o vlivu biofilních půdních bakterií na lidský imunitní a nervový systém. V půdně žije bakterie Mycobacteria Vaccae, která v lidském těle stimuluje tvorbu serotoninu. Cíleným kontaktem se zdravou půdou tak můžete podporovat pocity štěstí. Jedná se o přírodní antidepresivum, což znají všichni zahradníci, kteří se hrabou v hlíně bez rukavic. Často si říkám, že by lidé měli k ochraně přírody mnohem silnější vztah, kdyby si tuto jednotu a její benefity opravdu prožili. Mnohem lépe můžeme dovést lidi k ochraně přírody, jestliže sami pocítí, jak je pro ně důležitá, než když budeme jen vysvětlovat.
Hmat nejrychleji odbourává stres
Když nemám k dispozici les, ale jen park, jak mohu sama začít s takovou "přírodní" terapií?
Je dobré začít do parku pravidelně chodit a trávit tam čas bez kladení si jakýchkoliv úkolů. Využít své tělo jako kompas, který si sám řekne, co chce zrovna dělat. To se může měnit, což nás naučí vnímat své potřeby. Když zjistíte, co děláte nejraději, podporujte to. Například vám může dělat dobře sbírat a držet šišky, klacíky nebo kameny, protože podle studií je hmat smysl, kterým se nejrychleji odbourává stres. Stejně tak se dají využít vůně, můžete si čichnout ke stromům, k trávě… záleží jen na vaší sociální odolnosti, protože provádět tyto činnosti v zaplněném parku může být náročnější než o samotě v lese. Můžete si najít oblíbené místo, kde budete jen sedět a pozorovat právě fraktální tvary v přírodě.
Aleš Miklík
- Milovník přírody, průvodce přírodním wellbeingem
- Lesní terapii studoval u americké Association for nature and forest therapy (ANFT), na který navázal certifikací v přírodním wellbeingu
- Absolvoval různé terapeutické a seberozvojové kurzy, např. 1,5letý výcvik u rakouského mentora Gregora Seinmaurera nebo horskou expedici s Wimem Hofem
- Řídí také PR agenturu zaměřenou na témata zelené transformace pod názvem Obnovitelně PRO
- Žije v ČR, ale když může, vyráží na retreatové výpravy do Norska
Kromě jednotlivců lesem provádíte také firemní týmy nebo dětské skupiny. Dá se lesní terapie využít například jako prostředek zlepšení atmosféry v pracovním týmu, ve kterém jsou napjaté vztahy mezi jejími členy?
Určitě. Součástí lesní terapie je sdílení pomocí poradního kruhu, který je výborný nástroj na uvolňování podobných napětí nebo zpracování témat, která je obtížné otevřít v běžné komunikaci. Poradní kruh je další z tradičních nástrojů rovnocenné a hlubší komunikace našich předků, tentokrát mezi lidmi samotnými. Pokud je v týmu konflikt, lesní terapie se na něj dá zaměřit, navrhnout aktivitu, která jej otevře, bude s ním pracovat a poté vyřeší pomocí sdílení. Podpoří se tak pocity sounáležitosti, pochopení náhledu na to, co potřebuje druhý, a pocit svobody verbalizovat, co potřebuji.
A jak se pracuje s dětmi?
Nejraději pracuji s předškoláky, protože nemají problém naplno prožívat spojení s přírodou, formulovat své potřeby, jsou velmi spontánní a nestydí se. U starších dětí už narůstá určitá potřeba zapadnout do kolektivu, takže se začínají přetvařovat a hrát role. Zhruba od desátého roku je třeba s nimi pracovat prakticky stejně jako s dospělými - jako první ze všeho se je snažím dostat zpátky k tomu, co je jejich autentické já.
V poslední době jsem unavená a bez energie. Poradil byste mi, co mám dělat?
Pokud se ráda díváte na stromy a jste v jejich přítomnosti, tak bych doporučil, abyste vyhledala dub. Je ztělesněním životní energie, což jde vidět už z jeho tvaru, všemi spletitými možnostmi se dere do prostoru větvemi různých tvarů. Kůra je hluboce vrásčitá a dub manifestuje touhu po rozpínavosti. To je jarní síla, kterou teď přirozeně vyhledáváme. Takže sledujte jeho tvar, větve, dýchejte pod jeho korunou, to samo o sobě pro začátek stačí. Pokud byste potřebovala víc, je možné tyto elementy života pozorovat i v sobě a zkoumat, co by je mohlo podpořit, aby se znovu probudily. Samozřejmě nejlepší je kombinovat tuto "stromovou terapii" i s dalšími způsoby. Například s fytoterapií a dostatečným odpočinkem.
Video: Spotlight Aktuálně.cz - Pavel Rataj (26. 5. 2023)
