Norský projekt Tvangssterilisering

V první polovině 20. století se v mnoha západních zemích, včetně severských států, rozšířily myšlenky eugeniky - pseudovědecké teorie usilující o "vylepšení" lidské populace kontrolou reprodukce. Norsko, stejně jako jeho sousedé, přijalo takové myšlenky s překvapivým nadšením a uzákonilo sterilizaci v roce 1934. Zákon zůstal v platnosti až do roku 1977 a umožňoval nucené sterilizace osob považovaných za "nevhodné" pro reprodukci, což zahrnovalo především lidi s mentálním postižením, duševními nemocemi nebo dědičnými chorobami.

Sterilizace lékaři často prováděli bez plného souhlasu nebo porozumění dotčených osob. Obzvláště znepokojivý je fakt, že tyto praktiky pokračovaly i dlouho po druhé světové válce, kdy byly hrůzy nacistických eugenických programů světu již dobře známy. Zatímco mnoho zemí po válce přehodnotilo své postoje k eugenice, severské státy, včetně Norska, ve svých programech neustaly. Důvody byly různé. Někteří je viděli jako nástroj sociálního inženýrství a způsob, jak snížit náklady na sociální péči v době ekonomických obtíží. Jiní věřili, že jde o legitimní způsob "vylepšení" národa.