Recenze - Víra, rasa, příslušnost rodičů k "vyvolenému" národu či samotné dodržování tradic? V čem se skrývá podstata židovství? Zřejmě jen velmi těžko lze v současnosti najít konkrétní společný znak, jenž by byl univerzálně použitelný na židy z různých částí světa.
Jednu z možných odpovědí na tyto otázky se skrývá v knize Finklerovská otázka britského židovského autora Howarda Jacobsona. V roce 2010 si za ni odnesl prestižní Man Bookerovu cenu a českému čtenáři se dostává do rukou v překladu Magdalény Potočňákové.
Od počátku je tu patrný místy až "nepatřičný" klid a vyrovnanost - nepatřičný kvůli celkovému ladění knihy, ve které sám sobě ztracený a hledající se Angličan, lačnící po každé, byť sebemenší tragédii a smutku světa, ukájí tuto svou touhu v přítomnosti dvou židovských přátel - vdovců.
Ke vzpomínkám na zemřelé partnerky se připojuje zármutek spojený s těžkostmi, kterými si židé v historii prošli a který si jako pomyslný cejch nesou stále s sebou.
Během četby se tak zřejmě nebudete smíchy popadat za břicho - z knihy však vyzařuje jakési živočišné teplo a její dobrosrdečnost vám spolu s humorem, který je právě židům tak vlastní, udrží po většinu četby na tváři alespoň lehký úsměv.
A právě v tom je asi největší síla Finklerovské otázky - pocit podobný tomu, jaký zažijete v teple a bezpečí domova zatímco venku zuří bouře - a v konečném důsledku je jedno, zda jde o nepřízeň počasí, nebo projev nesnášenlivosti.
Český emigrant a pseudofilozof
Kniha vypráví příběh čtyřicátníka Juliana Treslova a jeho dvou úspěšných židovských přátel - bývalého emigranta z Československa a později známého hollywoodského novináře Libora Ševčíka a filosofa Samuela Finklera, který svou kariéru založil na vydávání pseudofilozofických - a velmi úspěšných - příruček pro veřejnost.
Zatímco Treslove má za sebou dvě - příznačně tragicky neúspěšná - manželství, z nichž si odnesl dva syny, oba jeho přátelé jsou vdovci, jejichž zármutek - spolu se smutkem celého jejich národa - představuje pro Treslova až zvráceně neodolatelné lákadlo.
Treslove ve své existenční zbytečnosti vlastně tak dlouho balancuje na hraně, až ho jednoho dne domnělý antisemitský útok na jeho osobu strhne k neodolatelné touze stát se židem.
Tato snaha je oběma přáteli přijímána poměrně rezervovaně; v případě Samuela Finklera ještě navíc o to více, že se usilovně snaží své židovství potlačit. Paradoxně, ale s přitom dobře promyšleným úmyslem, často používá autor jeho jméno jako metaforu pro židy - je tedy jasné, co spojení Finklerovská otázka představuje.
Zlom v Treslovových snahách představuje setkání s Ševčíkovou praneteří Hephzibah, které postupně začíná docházet, o co mu vlastně - i přes všechnu lásku, kterou k ní cítí - jde.
Čtěte také
Recenze: Minulost je stejně záludná jako budoucnost
Julian Barnes konečně vyhrál snobské bingo
Prestižní Bookerovu cenu má sága o nefunkční rodině
"Co když prostě touží ztotožnit se s někým, komu bylo dáno do vínku víc beznaděje, než on dokáže vymáčknout z vlastního genofondu? Chce snad sakra mít všechno židovské neštěstí jen pro sebe?
Nebyl by samozřejmě první. Celý svět by se dal rozdělit na dva tábory: na ty, co chtějí jako židé žít, a na ty, co by je nejradši chtěli zabít. Ve zlých dobách převažují ti druzí.
To je ale nehoráznost. Opravdoví židi si svoje utrpení museli protrpět na vlastní kůži. A teď si přijde nějaký Julian Treslove, který si myslí, že si z něj může jen tak užďobávat, aby mu bylo těžko, kdykoli se mu zachce."
Co tedy umožnilo židům proplout staletími a přežít, nepřízni osudu navzdory? Co spojuje židy po celém světě, co je dělá tím, čím jsou? Je to humor, schopnost udělat si legraci ze sebe, stejně jako z okolí.
Jacobson vás o tom přesvědčí.
Howard Jacobson: Finklerovská otázka. Přeložila Magdaléna Potočňáková. 352 stran. Vydala Euromedia Group, k.s. - Odeon, Praha 2012