O úmrtí informoval server Novinky.cz. Rodačka z Hradce Králové vystudovala ruštinu, ukrajinštinu, francouzštinu a teatrologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracovala jako redaktorka divadelních her v Dilii a Ústavu jazyků a literatur Československé akademie věd, odkud však musela roku 1972 odejít poté, co odmítla vyjádřit souhlas s okupací Československa.
Až do pádu komunistického režimu pak Alena Morávková byla ve svobodném povolání a některé překlady nemohla publikovat pod svým jménem. "Ocitla jsem se na několik let bez možnosti překládat. Domluvila jsem se proto s Jaroslavem Holánkem, což byl vynikající překladatel a vynikající člověk, ten mi několikrát postoupil své jméno a já jsem zase, když to bylo možné, zastoupila několik jiných," vzpomínala v interview pro literární časopis Plav. Po revoluci Morávková mimo jiné vyučovala na pražské DAMU a také na filozofické fakultě.
Českým čtenářům roku 1969 zpřístupnila nejznámější román Michaila Bulgakova nazvaný Mistr a Markétka. Z Moskvy si ho přivezla už začátkem dekády, překlad však směla publikovat až poté, co próza zakázaného autora vyšla v Sovětském svazu. Překladatelka mimo jiné navštívila Bulgakovův moskevský byt. "Seděla jsem u pracovního stolu, kde sedával i on, na stole byla ta lampa se zeleným stínidlem, která se objevuje v románu Bílá garda," líčila v rozhovoru.
Strojopis Morávkové věnovala přímo Bulgakovova poslední manželka Jelena Sergejevna. "Byla to ohromně báječná žena, našly jsme i některé společné motivy a témata, takže jsme se přátelily až do její smrti. Dávala mi texty, které doufala, že já budu překládat, a vždy byla šťastná, když vyšla nějaká další kniha," vzpomínala Morávková před třemi lety, kdy dostala Státní cenu za překladatelské dílo.
Podle ní byla Jelena Sergejevna "skutečnou Markétkou svého Mistra a já měla ohromné štěstí, že jsem v ní získala tak skvělou průvodkyni a konzultantku ve složitém kouzelném světě Michaila Bulgakova".
Časopis Plav zdůrazňuje, že Morávková nepřekládala Mistra a Markétku z tehdejšího sovětského vydání, nýbrž přímo z rukopisu. Díky tomu převod obsahoval i pasáže, které v tehdejším sovětském vydání chyběly. "Čtenářům zprostředkovala magickou atmosféru Bulgakovova románu, přičemž dokázala jemně stylisticky odlišit obě časové roviny příběhu, tedy tu, která se odehrává v Moskvě třicátých let, a rovinu biblickou. Vyhnula se přitom i nástrahám přehnané exotizace či zbytečné expresivity. S příznačnou důkladností svůj překlad při dalších vydáních znovu a znovu zdokonalovala," napsal v magazínu její někdejší student a překladatel Miroslav Tomek.
Morávková kromě Mistra a Markétky do češtiny převedla Bulgakovovu známou prózu Bílá garda, nedokončený Divadelní román, životopisný román Život pana Molièra nebo divadelní hru Don Quijote. Už v 90. letech také napsala autorův životopis nazvaný Křížová cesta Michaila Bulgakova. Naposledy roku 2013 publikovala pod názvem Deníky Mistra a Markétky korespondenci a deníkové zápisky svědčící o spisovatelově zápasu s mocí a tragickém údělu tvůrce v totalitním režimu.
Alena Morávková vzpomínala mimo jiné na 21. srpen 1968, kdy se s Jelenou Bulgakovovou a petrohradským hercem Sergejem Jurským v bytě na pražských Vinohradech doslechli o invazi vojsk Varšavské smlouvy. "Sergej hned oznámil, že ráno půjde do nemocnice darovat svou ruskou krev, kdyby ji někdo z Čechoslováků nedejbože potřeboval. Já vám všem přeji, aby už nikdy do naší země nevjely tanky proti vůli národa a aby mezi námi bylo více osobností, jako byl Sergej Jurskij," vzkázala překladatelka před třemi roky na Nové scéně Národního divadla.
