Ennio Morricone svými melodiemi doprovodil více než 500 filmů a seriálů, například slavný western Tenkrát na Západě. Mnohokrát zavítal i do České republiky, naposledy byl v lednu loňského roku v Praze.
Morricone patřil k největším osobnostem filmové hudby všech dob. I přes vysoký věk neúnavně jezdil po světě a vyprodával velké haly.
Rád spolupracoval s Českým národním symfonickým orchestrem (ČNSO), se kterým nahrál i hudbu ke snímku Quentina Tarantina Osm hrozných. Právě za toto dílo v roce 2016 získal Oscara, nominován byl už ale předtím celkem pětkrát. Přitom Oscara za celoživotní tvorbu získal paradoxně už v roce 2007, kromě toho má i tři ceny Grammy a tři Zlaté glóby.
"Nejdůležitější pro mě vždy byla metoda, přesnost a samozřejmě láska, tím jsem se vždy řídil," prohlásil Morricone v prosinci 2010 v Praze, když v hostivařských studiích natáčel s ČNSO hudbu k italskému filmu Jako delfín od režiséra Stefana Realiho.
Z teskných tónů harmoniky v ikonickém westernu Tenkrát na Západě se stal asi nejslavnější hudební motiv v historii filmu. Morricone jednotlivým postavám přiřkl určitý hudební motiv. Jak se spirála děje stupňuje, motivy se opakují a vyvolávají mrazení i atypickými nástroji - kromě palčivé harmoniky je to třeba dramaticky rozdrnkané banjo evokující dusot koňských kopyt. Skladatel použil i neobvyklé zvuky, jako je třeba vrzání vodního čerpadla.
S režisérem westernu Sergiem Leonem spolupracovali i na dalších filmech, třeba slavné trilogii Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), kde se v roli osamělého "muže beze jména" představil mladý Clint Eastwood. Morriconeho spojení harmoniky, zvonů a kytar, které ovlivnilo další westernové tvůrce, se časem stalo znakem žánru.
Působivým doprovodem podbarvil Morricone snímky dalších žánrů mnoha režisérů, například Briana de Palmy (Neúplatní), Romana Polanského (48 hodin v Paříži), Franca Zeffirelliho (Hamlet), Giuseppeho Tornatoreho (Malena), Olivera Stonea (U-Turn) či Adriana Lynea (Lolita).
Morricone byl také dvorním skladatelem Piera Paola Pasoliniho. Jedna z jeho starších nahrávek se objevuje i ve snímku Quentina Tarantina Kill Bill.
Hollywood odmítal
Římský rodák se narodil 10. listopadu 1928. Absolvent tamní konzervatoře svaté Cecílie, který hrál na trubku v jazzové kapele, začal psát filmovou hudbu na začátku 60. let.
Začínal doprovodem k lehkým komediím a béčkovým filmům, posléze ale už pracoval pro Ettoreho Scolu či Bernarda Bertolucciho. Průlomem se staly až nahrávky pro režiséra Leoneho. Hudební chameleon Morricone se zabýval i symfonickou a komorní hudbou, je mimo jiné autorem chórové skladby k 11. září 2001.
Skladatel, který celý život odmítal nabídky na přestěhování do Hollywoodu a nikdy se nenaučil anglicky, byl od roku 1956 ženatý. S manželkou Mariou vychovali čtyři děti. Syn Andrea se zcela "potatil" - stal se rovněž skladatelem filmové hudby a dirigentem.
