"Světová literatura ztrácí jednoho z nejvýraznějších a nejpřekládanějších spisovatelů, který vždy kladl důraz na individuum spisovatele a jeho svobodu," řekl ve vysílání Kubíček.
Milan Kundera byl zprvu básníkem, později i autorem povídek nebo esejů, nejvíc ale proslul jako romanopisec. Mezi jeho nejznámější díla náleží Žert, Směšné lásky, Nesnesitelná lehkost bytí či Nesmrtelnost.
Patřil ke generaci, jež vstoupila do literárního života krátce po komunistickém převratu z roku 1948. Od poloviny 50. let do začátku 60. let byl členem KSČ, po roce 1968 se ocitl v nemilosti normalizační moci. Nakonec s manželkou Věrou zvolili emigraci.
Ve Francii žil od roku 1975, šest let nato převzal francouzské občanství. V té době jeho díla česky vydávalo jen exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v kanadském Torontu. Ve stejné době Kundera usiloval o to, aby ve světě nebyl posuzován jako autor zajímavý především tím, že pochází z části Evropy okupované tehdejším Sovětským svazem. V esejích se dovolával velké evropské románové tradice a přál si promlouvat ke čtenářům jen prostřednictvím svých děl, nikoliv třeba autorskými čteními či politickými postoji. Po vzoru Gustava Flauberta chtěl "zmizet za svým dílem a zřeknout se role veřejné osobnosti", jak uvedl.
Do vlasti se Kundera natrvalo nevrátil ani po sametové revoluci. Druhou polovinu svého díla napsal francouzsky a dlouho nedovoloval, aby byla přeložena do češtiny. Svolení udělil teprve v posledních letech, kdy jeho francouzské prózy začala do češtiny převádět Anna Kareninová. Začala tou v pořadí poslední, Slavností bezvýznamnosti, česky publikovanou v roce 2020.
Kundera žil už roky v ústraní a nekomunikoval s médii, rozhovory prakticky neposkytoval, maximálně se občas vyjádřil písemně. V televizi naposledy vystoupil roku 1984, poslední rozhovor novinám udělil dva roky nato.
Patřil k několika málo spisovatelům, jejichž souborné dílo bylo ještě za jejich života vydáno v prestižní edici Pléiade, kterou nakladatelství Gallimard věnuje klasikům.
K showbyznysu měl odtažitý vztah mimo jiné kvůli filmové adaptaci románu Nesnesitelná lehkost bytí, kterou roku 1988 natočil Philip Kaufman s herci Danielem Day-Lewisem a Juliette Binoche. Kundera se ke snímku nehlásil, naopak relativně v oblibě měl filmový Žert z roku 1968 od Jaromila Jireše.
Od letoška Moravská zemská knihovna v Brně provozuje Knihovnu Milana Kundery. Brněnský rodák s manželkou jí darovali podstatnou část svého archivu a tisíce knih, zejména překladů do různých světových jazyků.
Nejnověji letos v březnu nakladatelství Atlantis vydalo jako osmý svazek Kunderových esejů svého času vlivný text nazvaný Unesený Západ z roku 1983. Před třemi roky se Kundera stal laureátem prestižní Ceny Franze Kafky.
Milan Kundera debutoval jako čtyřiadvacetiletý sbírkou básní lyrického a také stalinistického ražení Člověk zahrada širá z roku 1953, na kterou čtyři roky nato navázal uznávanějšími Monology. Obou knih se ale později zřekl a nikdy je nedovolil znovu vydat, dostupné jsou tak dodnes jen v antikvariátech.
Na výsluní se dostal dramatem Majitelé klíčů, za které roku 1964 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda. Za "opus číslo jedna" však považoval teprve sbírku povídek Směšné lásky z let 1963 až 1968. Tyto rozmarné příběhy zároveň do české literatury vnesly skeptický tón.
Na jaře 1967 vydal Kundera jeden ze svých nejuznávanějších románů Žert. Dílo, které se Zbabělci Josefa Škvoreckého a Sekyrou Ludvíka Vaculíka patří k hlavním textům české poválečné literatury, bylo přivítáno jako "mimořádně zdařilá kritika období kultu osobnosti".
Z Kundery se stala známá osobnost, vyjadřoval se mimo jiné k politice. Z této doby je známá jeho polemika s Václavem Havlem o srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
V roce 1970 ztratil Kundera zaměstnání a žil z honorářů za cizojazyčná vydání svých děl. Pět let nato odjel do Francie a rozhodl se nevrátit. Po zveřejnění knihy "stesku po Čechách", románu Kniha smíchu a zapomnění z roku 1979, v níž prezidenta Gustáva Husáka nazval "prezidentem zapomnění" a zpěváka Karla Gotta "idiotem hudby", byl zbaven československého občanství.
K jeho dalším dílům z této doby patří sarkastické účtování s "lyrickým věkem" Život je jinde, černá komedie předjímající rozloučení s domovem Valčík na rozloučenou, světový bestseller Nesnesitelná lehkost bytí nebo poslední česky napsaný román Nesmrtelnost.
Autorův důraz na kvalitu překladů dlouho neumožňoval převést do češtiny následující, francouzsky psané romány Pomalost, Totožnost, Nevědění a Slavnost bezvýznamnosti. Tou se Kundera se čtenáři roku 2013 rozloučil. V pozdních textech se vracel k tématům jako ztrátě humoru, obsesi z rychlosti a techniky či nemožnosti návratu do vlasti.
"Je perfekcionista, usiluje o dokonalost, jejímž měřítkem je jeho absolutní kritičnost a autokritičnost," řekl před časem spisovatelův kolega a přítel Milan Uhde. Jeho žena Jitka Uhdeová je majitelkou brněnského nakladatelství Atlantis, jež má výhradní práva na vydávání Kunderových děl v Česku.
