Na památku se dívá ze zahrady nebo z okna ateliéru. "Inspiruje mě její mohutnost, křivky, vlastní stín. Někdy úplně zmizí za hradbou zeleně nebo v mlze. Hřmot projíždějících vlaků se rozplyne do úplného ticha," říká.
Také zpodobnění viaduktu v Kryštofově Údolí na Liberecku nabízí výstava děl Zdeny Šafky, kterou nově hostí Galerie Villa Pellé v pražské Bubenči. Jmenuje se Hlavy, mosty, kapradí, potrvá do 1. října. Připomíná letos sedmdesátiletou malířku, textilní výtvarnici a oděvní návrhářku, která vytvořila kolekci pro českou výpravu na zimních olympijských hrách v norském Lillehammeru roku 1994, oblečení pro skauty nebo třeba uniformy studentů výběrového gymnázia Open Gate v Babicích u Prahy.
Především ale přehlídka zachycuje, jak se Zdena Šafka, což je umělecké jméno Zdeny Řehákové, dostala k malbě. Narodila se do rodiny sekretářky a fotografa, odmalička kreslila. Nejprve však absolvovala ateliér textilní tvorby na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové a tvořila gobelíny či tapiserie, od abstraktních čtvercových rastrů po svébytně deformované obličeje. Jednu z jejích nejstarších prací, gobelín znázorňující děti ze 70. let minulého století, najdou návštěvníci Villy Pellé na schodišti.
Po dokončení školy Šafka nastoupila jako kostymérka do libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde pracovala v letech 1983 až 1989. Vytvořila kostýmy pro inscenaci Molièrovy hry Učené ženy a pohádky Hrátky s čertem nebo navrhla a sama utkala oponu pro zdejší Malé divadlo, otevřené v září 1989.
Po sametové revoluci s manželem založila firmu na odívání, specializovala se hlavně na dámskou konfekci. Právě tehdy začala užívat pseudonym Zdena Šafka. Některé její dámské šaty či kabáty, které jsou dnes součástí sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze, lze vidět v podkroví Villy Pellé.
K největším úspěchům firmy patřilo, když roku 1994 vytvořila kolekci pro českou výpravu na Zimní olympijské hry v norském Lillehammeru. "Samozřejmě je v tom vidět ta doba," říká Zdena Šafka o svých návrzích po téměř třiceti letech v dokumentárním filmu, který je součástí výstavy. Natočila ho Jana Chytilová, trvá asi čtvrt hodiny a tvorbu Zdeny Šafky v něm komentují mimo jiné malíři Tomáš Císařovský a Antonín Střížek či umělec Jiří David.
Koncem tisíciletí umělkyně podnikání zanechala a na pět let nastoupila jako odborná asistentka na katedře designu liberecké Technické univerzity. Tou dobou už se čím dál víc věnovala malbě, jež v její tvorbě nakonec převládla. Od portrétů či figur přešla ke krajinám, zátiší či abstraktním motivům.
V přízemí i patře Villy Pellé lze vidět její obrazy andělů nebo dvojic, kupříkladu německých turistů odpočívajících na lavičce po túře v Lužických horách. Stejně tak návštěvníci spatří několik znázornění viaduktu v Kryštofově Údolí. V této obci na Liberecku dnes umělkyně žije a tvoří. Na jednom z nejvýraznějších obrazů výstavy nazvaném 16,32 zelenožlutá lokálka s bílým obláčkem nad lokomotivou jede po fialovém viaduktu.
"K jednotlivým motivům se v průběhu let opakovaně vracím, ať už jsou to hlavy a figura, přírodní motivy inspirované exotickými místy i Jizerskými horami, anebo technické objekty jako viadukt," říká Zdena Šafka.
V dokumentárním filmu konstatuje, že často maluje lidi nebo věci ze svého okolí. Některé si pamatuje díky deníku, který si píše a do něhož kreslí. "Je to důležitá součást toho, co dělám," poznamenává na kameru. Například cyklus svatebních maleb byl inspirován jejím vlastním sňatkem.
Výstava ve Ville Pellé zahrnuje krajiny, abstrakce, portréty i zátiší, ať už vytvořené olejem, akrylem, akvarelem, nebo nitěmi z vlny či bavlny. Zřejmě nejnovější je akryl Hlavy, mosty, kapradí, podle něhož se přehlídka jmenuje a který autorka dokončila teprve letos. V podkroví lze pak spatřit dokonce ještě rozpracovaný gobelín.
"Tato plátna jsou prozářena barevným světlem, které rozjasňuje a omývá všední výseč okolí železnice," napsal před lety malíř Tomáš Císařovský o zářivě barevných a jasných obrazech Zdeny Šafky, které se kromě výrazných barev vyznačují harmonickou kompozicí a jakýmsi klidem či rovnováhou. Mnohé působí symbolicky.
Zdena Šafka musela uměleckou práci spojit s rodinnými povinnostmi. Kromě dvou potomků vychovávala i další tři děti v pěstounské péči. Přesto celou dobu vystavovala, například roku 2017 její tvorbu představila pražská Galerie Václava Špály.
Pozornost vzbudila také v Číně nebo Evropě, kde zaujala velkoformátovými gobelíny stylizovaných hlav. Několik jich je k vidění ve Ville Pellé. Hlavy autorku fascinují dlouhodobě. Lidské postavy u ní často mívají průhledný profil, prostupný věcem zvnějšku. "Malířka tak zachycuje hlavu jako místo, kde se rodí myšlenky, kde vjemy zvenčí vytvářejí surreálný svět," popsaly před lety Hospodářské noviny.
Výstavu ve Ville Pellé připravil kurátor Martin Dostál. "Barevný a citlivý pohled na přirozené věci, lidi a děje kolem nás, stejně jako jemné předivo představ, tvoří komplexní a provázaný soubor, který má v sobě pozdně letní esprit i melancholii patřící k přírodě i k nadhledu nad životem," charakterizuje tvorbu autorky. Dostál se podílel také na katalogu, jenž výstavu doprovází.
