reklama
 
 

V USA by z Malého pána byl fenomén, říká režisér Radek Beran

13. 5. 2015 11:01
Rozhovor s režisérem Radkem Beranem o tom, proč si v době animovaných filmů troufl natočit loutkový film, jak náročná byla jeho příprava a jestli děti bude vůbec bavit.

Praha - Již ve čtvrtek se v českých kinech objeví zvláštní úkaz, tedy film Malý pán, v němž vystupují dřevěné loutky s vizáží starých hraček z půdy a který se navíc natáčel v exteriérech.

Loutky, které namluvil Saša Rašilov, Pavel Liška nebo Miroslav Krobot, se tak procházejí po opravdovém mechu v opravdovém lese, jindy jim pod nohama křupe opravdový písek, a když se málem utopí na lodi, utopily by se ve skutečném potoce. Velmi "živé" jsou přitom i loutky - filmaři se rozhodli přiznat na plátně i jejich vodicí nitě a dráty.

Co na to ale řeknou současné děti zvyklé na animované "pixarovky"? Nevyděsí je tradiční vzhled loutek? A proč se tvůrci vůbec rozhodli jít takhle odvážnou a tak trochu neznámou cestou? Zeptali jsme se režiséra Radka Berana.

Aktuálně.cz: Jak se zrodil nápad udělat loutkový film?

Radek Beran: To je jednoduché. Primárně se živím loutkovým divadlem, a tak mě vždycky lákalo něco s loutkami i natočit. Od dětství jsem měl rád animáče, ale na FAMU jsem se styděl jít, protože to neumím, ale ta touha tam vždycky byla. Pak jsme někdy před deseti lety s Buchtama a loutkama, což je soubor, který jsme s kamarády hned po škole založili, natočili loutkový a trochu punkový film Chcípáci. Má parametry celovečeráku, je pro dospělé, chvílemi je trochu vulgární, takže úplně něco jiného než Malý pán. Na natáčení jsme se tehdy hrozně vyřádili, a tak mi bylo jasné, že tohle chci ještě někdy dělat. Malý pán měl být původně večerníček pro Českou televizi, ale nepovedlo se na to získat peníze. Po dalších dvou letech mi producent Jakub Červenka zavolal, že peníze na večerníček sice stále nemá, ale zato má distributora na film. Tak jsme to během měsíce přepsali a začalo se točit.

Malý pán

Malý pán

  • Nový český loutkový film režiséra Radka Berana, oficiální premiéru bude mít 14. května.
  • Předpremiéru si však odbyl už na plzeňském festivalu Finále, kde sklidil dvacetiminutový potlesk.
  • Scénář Lumíra Tučka vznikl na motivy knihy Velká cesta Malého pána od Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha.
  • Loutky vytvořil František Antonín Skála, autorem hudby je Milan Cais.
  • Hlasy loutkám propůjčili Saša Rašilov, Pavel Liška, Valérie Zawadská, Klára Sedláčková, Tatiana Vilhelmová, Miroslav Krobot nebo Zuzana Bydžovská.

A.cz: Máte strach, jak na loutkový film budou reagovat diváci a děti, nebo si věříte?

Mám strašný strach. V divadle ho nemám nikdy, tam jsou děti strašně vděčné a vždycky se to povede. Ale filmový trh je úplně jiný, takže jsem trochu napjatý. Ale stojím si za tím a šel bych do toho znovu.

A.cz: Šli jste odvážnou cestou, i co se týče podoby loutek. Jsou sice nově vyrobené, ale schválně mají patinu a vzhled starých loutek z půdy. Tak vám asi sebevědomí úplně nechybí.

To děkuju. Takhle jsme nad tím vlastně ani nepřemýšleli. Od začátku jsem chtěl sáhnout po starých “alšovkách”, jen je třeba jinak obléknout. Jejich výrazy jsou totiž neuvěřitelné. Jsem sice zvyklý točit krátké filmy třeba s Barbínami, i Chcípáky jsme točili s moderními loutkami, ale není to ono. Mrzelo by mě, kdyby se loutek Františka Antonína Skály děti bály a říkaly si, co je to za veteš, protože pro mě mají velké kouzlo. Malý pán si podle mě vyloženě říkal o nějaké tvrdé vizuální vyjádření. Nějakými hračkami bychom to zbytečně zabili.

A.cz: Další odvážnou věcí je natáčení v exteriérech. I v tom bylo od začátku jasno?

To je další důležitá věc na mojí cestě. Když se dělal Kuky Jana Svěráka, kde jsem vodil loutky, viděl jsem, že točení v exteriéru je sice náročné, ale díky technologiím a technice to není žádný problém. Na výsledku je navíc hodně znát, jestli jsou ty věci pravé, a já jsem nechtěl žádné ateliérové trámy. Asi by to také bylo hezké, ale tohle je zkrátka ten můj Švankmajer, který mě hodně ovlivnil například v makro blízkých věcech. Líbí se mi to už od dětství, tak jsem si chtěl také takhle hrát.

A.cz: Musela to být trochu mravenčí práce, když vidím, jak malé loutky ve skutečnosti jsou. Jak dlouho natáčení trvalo?

Dlouho. U Kukyho to bylo plus minus 90 natáčecích dnů, což je strašná rána, co se týče peněz, ale i počasí. Čím déle točíte, tím více riskujete, že bude pršet. Proto jsme se teď snažili vejít do 40 natáčecích dnů. Nakonec to vyšlo asi na 42. Nevyšel snad jen jediný den, kdy jsme měli natáčet vyprahlou poušť a ono pršelo. Jinak náročné to sice je, ale na druhou stranu díky exteriérům je to zábavnější i efektivnější. Něco jsme dělali v ateliéru a tam jsem si všiml, že jsme najednou takoví rozkydlí. Nic nás nehonilo, byli jsme pěkně v teplíčku a pohodlí, člověk si mohl dát kafe a sednout si, takže to šlo pomaleji. Naopak venku vás to prostředí líp motivuje. Navíc jste na čerstvém vzduchu, uprostřed lesa, což je mnohem příjemnější než prostředí ateliéru, kde vymýšlíte kraviny, aby to jako les vypadalo.

A.cz: Co je na natáčení takového filmu to úplně nejtěžší?

Každá zúčastněná profese by asi řekla něco jiného. I když kameramani a osvětlovači jsou zvyklí tahat svoje těžké věci někde v bahně. Jsou jako armáda. Neremcají a makají. Pro ně to asi bylo normální. Pro mě to bylo náročné v tom, že jsem měl v hlavě nějaký plán, který se hrozně často sypal, a já musel hned vymýšlet jiné varianty. Také jsem byl nervózní z počasí. A znervózňovala mě asi právě ta velikost loutek. Díky technice není problém je jakkoli nasnímat a zaostřit, jenže jakmile se Malý pán, a on je opravdu malý, jen o milimetr pohne, kameraman musí ostřit znovu, takže si se mnou asi vytrpěl svoje.

A.cz: Loutka Malého pána, která teď leží před námi na stole, je přímo ta z filmu? Nebo kolik jich vlastně existuje?

Máme asi čtyři kompletní Malé pány, ale jen jeden má pravou dřevěnou hlavu. Bylo jich potřeba víc, abychom jednu loutku nemuseli pořád převlékat. Scény jsme točili na přeskáčku a jedno převléknutí zabere třeba dvě hodiny.

A.cz: Budou se prodávat loutky nebo jiné předměty s motivy Malého pána?

Zatím nevím, uvidí se zřejmě až podle zájmu o film. Ale je pravda, že Kuky na merchandisingu vydělal víc než na samotném filmu. Knihu si koupilo víc lidí, než kolik jich šlo do kina na film.

A.cz: Kolik peněz film stál?

Rozpočet ještě není úplně uzavřený, ale je to zhruba 14 nebo 14 a půl milionu korun. Jsem rád, že se producent držel při zemi a nepožadoval nějakou nesmyslnou sumu, kterou by se nikdy nepodařilo sehnat.

Radek Beran

  • Divadelní a filmový režisér, loutkoherec.
  • Člen divadelního souboru Buchty a loutky.
  • V 90. letech spolupracoval na projektu Gumáci realizovaném na TV Nova.
  • V roce 2006 natočil svůj první loutkový film Chcípáci.
  • Jako loutkoherec se v roce 2009 podílel na filmu Kuky se vrací.
  • Jeho nový film Malý pán půjde do kin 14. května.

A.cz: Myslíte, že má Malý pán potenciál spustit v Česku nový trend?

Trend by spustil určitě, kdybychom byli v Americe, v naší mikrozemi asi ne. V Americe by se do toho nasypaly peníze a už by se točil jeden loutkový film za druhým. Stejně tak to kdysi bylo s 3D filmem. Na začátku o něj nikdo moc neměl zájem, ale pak se do toho začaly sypat peníze a dnes je to celosvětový hit.

A.cz: Pokud bude mít Malý pán úspěch, pustíte se do něčeho dalšího podobného? Máte už v hlavě nějaké nápady?

Strašně rád bych udělal loutkový film pro dospělé, ale co se týče shánění peněz, bylo by to ještě náročnější. Musela by to být globální záležitost, protože v Čechách by se to nezaplatilo. Tak o tom si sním. Ale filmy pro děti mám také rád. Žánr tam máte daný, jen jde o to, dobře to převyprávět. Je to takové bezbolestnější, je tam menší nebezpečí, že to bude blbost. Takže určitě strašně rád ještě něco pro děti udělám. Bylo to sice náročné, ale nádherné.

A.cz: Je to pro vás zábavnější než divadlo?

Určitě je to jiné. V divadle už jsem jako doma, a tohle byla taková luxusní, i když pracovní dovolená. Je to jinej rajc, ale těžko se to srovnává.

A.cz: Kdyby jednou vyšel ten loutkový film pro dospělé, jaké by měl téma?

S klukama ze souboru máme rádi brakové záležitosti, béčkové filmy i literaturu, tak asi něco takového. Nějakou loutkovou hovadinu.

autor: Zdenka Tomis | 13. 5. 2015 11:01

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama