Historik František Palacký označil legendu o dívčí válce za "nejdivnější" část Starých pověstí českých. Podle ní se po smrti kněžny Libuše ženy opevnily na hradě Děvín a vedly úskočné bitvy proti mužům. Palacký považoval vzbouření jednoho pohlaví proti druhému za "nepřirozené". Spoluzakladatelka feministické skupiny Čtvrtá vlna Marie Lukáčová to vidí jinak. Jak konkrétně, demonstruje video nazvané Middevil, které natočila pro letošní pražské bienále Ve věci umění. To se koná do 23. října v Městské knihovně a dalších místech po metropoli.
Ženy jsou v něm pokryty modřinami a nejrůznějšími ranami, podle autorky narozené v roce 1991 ale ani jedno není nutné vnímat hned jako důsledek fyzického týrání. "Boj jsem sice zpodobnila na první dobrou - ženské vezmou oštěpy a jdou na chlapy. V současnosti pro mě ale spočívá v něčem jiném," vysvětluje.
Podcast s Marií Lukáčovou si můžete poslechnout zde:
Na pomoc si bere příklad z rodné Opavy. "Snad nejsilnější zážitek za posledního půl roku mi přinesla chvíle, kdy jsem přijela domů a tam seděly večer moje tetičky, kterým je od čtyřiceti do osmdesáti. Chlapi kdesi pospávali u televize, ony jedly cukroví se zbytky toho, co chlapi nechali, a nadávaly na ně. Že moc dlouho spí, jsou leniví, neuklízejí po sobě. Dělaly si z nich srandu a bylo to tak sarkastické a upřímné, že jsem odcházela s úsměvem od ucha k uchu. Měla jsem pocit, že život je skvělý, i když vlastně říkaly strašné věci. Jejich sounáležitost ale byla tak mimořádně silná, že se podle mě dá přirovnat i k té, kterou cítily ženy kdysi dávno, když seděly v jeskyních a tekla jim krev. Ironie a sarkasmus dokážou člověka postrčit,"říká.
Podle Lukáčové, absolventky pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, mají schopnost "postrkovat" i jiné zážitky. Třeba právě setkání s příběhem o dívčí válce, stejně jako s inspirativními ženami dneška. "Silné ženské vzory jsou pro mě hodně důležité. Když potkám silnou ženu, mám dojem, že trochu její síly přeskočí i na mě," přibližuje.
Schopnost Marie Lukáčové neotřele propojovat prvky z politiky, mytologie, vědy a popkultury zaujala v roce 2019 porotu Ceny Jindřicha Chalupeckého, která ji nominovala do finále. Dnes Lukáčová veřejně mluví o svém mateřství, kromě toho rapuje o penězích, rodičovství a domácnosti coby prostoru, kde z úvah o spravedlnosti plynou praktické závěry.
Zapojuje se tak do debaty o takzvané neviditelné práci - činnostech, u nichž je nemalá část společnosti stále ještě přesvědčena, že patří k jaksi samozřejmým povinnostem žen, aby je v domácnostech vykonávaly. "Mám skvělého partnera, se kterým práci doma sdílíme. Nicméně když se rovnováha jen trochu vychýlí, měním se ve Voldemorta," směje se Lukáčová.
"Sním o stavu, kdy se feminismus společnosti zažere pod kůži natolik, že o něm už vůbec nebude třeba mluvit. O době, kdy k sobě lidé budou zcela automaticky přistupovat na základě rovnosti. Zároveň si však uvědomuji, že žiji ve skvělé a privilegované bublině. Dobře vím, že když z ní vystoupím, uvidím svět, který neprochází čtvrtou vlnu feminismu - a pokud vůbec nějakou, pak nanejvýš tou první."
Vítejte u podcastu Na dotek, hostem Petra Viziny je dnes výtvarnice, animátorka, režisérka a raperka Marie Lukáčová. K poslechu na platformách: Soundcloud, Spreaker, Spotify, Google Podcasty a Apple Podcasty.
