reklama
 
 

Mír je síla. Yoko Ono v Lipsku vystavuje díla, která kontrastují krásu a válku

5. 4. 2019 19:25
Yoko Ono je mnohým známa jako vdova po členovi kapely Beatles Johnu Lennonovi. Stejně tak má ale pevné místo v dějinách výtvarného umění, kde se prosadila v 60. letech minulého století coby členka hnutí Fluxus, upozorňuje agentura AP.

Autorčiny zásluhy v oboru konceptuálního umění připomíná současná výstava nazvaná Mír je síla (Peace is Power), která je od včerejška otevřená v Lipském muzeu výtvarných umění. Někdejšího manžela Yoko Ono, jenž byl zavražděn roku 1980, zde připomíná jediná videoinstalace.

"Pokusili jsme se Johna Lennona do této přehlídky pokud možno nezatahovat," vysvětluje Alfred Weidinger, ředitel lipské instituce německy známé jako Museum der bildenden Künste.

Výstava se tak plně zaměřuje na díla letos šestaosmdesátileté japonsko-americké umělkyně. Ve třech patrech jich je tu k vidění přes 70, přičemž některé Yoko Ono vytvořila přímo pro Lipsko - například práci nazvanou Morning Beams. Tvoří ji lana umístěná v prostorných výstavních síních a terasách tak, aby připomínala sluneční paprsky.

Ústřední dílo přehlídky se jmenuje Ex it a tvoří ho 100 dřevěných rakví, z nichž rostou citrusy a pomerančovníky. Krása přírody, kterou doprovází zvuky ptačího štěbetání, v této instalaci tvoří přímý kontrast k hrůzám válečných bojišť. Nejde o jediné dílo současné výstavy, které ukazuje kontrast mezi válkou a mírem.

Německá Deutsche Welle ve svém článku o výstavě vypočítává, že součástí expozice jsou dále filmy a krátké videoinstalace, hudební nahrávky Yoko Ono, drobné předměty či výjimečně autorčiny kresby.

Podle agentury AP hned několik oddílů výstavy vyzývá diváky k interakci. Například v instalaci nazvané Mend Piece mohou návštěvníci slepovat rozbité kusy porcelánu. Jiná videoinstalace jménem Arising shromažďuje výpovědi lipských žen, jež zažily násilnou zkušenost. Za první den, kdy muzeum výzvu zveřejnilo, se přihlásilo 47 žen se svým svědectvím. "Vypovídá to o tom, nakolik je dílo Yoko Ono stále relevantní," míní ředitel muzea Weidinger.

"Yoko Ono je jednou z nejvlivnějších současných umělkyň, a to už od 60. let minulého století," dodává kunsthistorička Ingrid Pfeifferová, která byla kurátorkou velké retrospektivy děl Yoko Ono ve frankfurtské Schirn Kunsthalle u příležitosti autorčiných 80. narozenin.

Nejlépe lze instalacím či performancím Yoko Ono porozumět, pokud je divák obeznámen s její vlastní minulostí, dodává Pfeifferová. Podle ní se autorka nejvýrazněji zabývá feminismem a problematikou životního prostředí.

Ředitele muzea Weidingera zase Yoko Ono fascinuje jako bojovnice za práva žen. Právě proto, že Lipsko je "kolébkou německých ženských práv", jak říká, se muzeum rozhodlo uspořádat současnou výstavu. Ta podle německé Deutsche Welle představuje nejcelistvější retrospektivní přehlídku, jakou kdy Yoko Ono v Německu měla.

Pořadatelé čekají mezi 50 až 100 tisíci návštěvníky, což by pro lipskou instituci znamenal výrazný nárůst - za celý loňský rok zaznamenala 120 tisíc diváků. Výstava děl Yoko Ono zde potrvá do 7. července.

Yoko Ono proslula, když se roku 1969 oženila s členem kapely Beatles Johnem Lennonem. Dodnes jí mnozí fanoušci vyčítají, že tím odstartovala rozpad jedné z nejslavnějších hudebních skupin 20. století. Například berlínský deník Taz roku 1996 označil Yoko Ono za "nejnenávidenější ženu v dějinách rocku". Mnozí jí také mají za zlé, že zbohatla ze správy Lennonovy pozůstalosti, připomíná německá Deutsche Welle.

Už dávno před tím vším ale drobná a energická žena poutala pozornost svými uměleckými performance. S Lennonem například v březnu 1969, tedy uprostřed americké války ve Vietnamu, uspořádali takzvaný Bed-In for Peace, kdy v hotelu v nizozemském Amsterdamu strávili celý týden v posteli a při té příležitosti rozmlouvali s novináři o světovém míru.

Fotografie oblétly celý svět a měly takový úspěch, že Ono s Lennonem tuto performance zopakovali v květnu v kanadském Montréalu. Téhož jara Yoko Ono se svou kapelou Plastic Ono Band natočila Lennonův hit Give Peace a Chance, z něhož se stal symbol protiválečného hnutí.

Apely na mír v případě Yoko Ono souvisejí s jejím mládím. Autorka narozená roku 1933 v Tokiu už byla naplno vnímavou dívkou, když Japonci zaútočili na americký Pearl Harbor, a její rodina se do Tokia vrátila až po skončení druhé světové války. Yoko Ono pak chodila na elitní školu - jejími spolužáky ve třídě byli mimo jiné synové japonského císaře Hirohita, připomíná Deutsche Welle.

Později se Yoko Ono přestěhovala do USA, kde studovala filozofii, umění a skladbu. Na škole však nevydržela a od roku 1959 je umělkyní na volné noze. Patřila k prvním členům hnutí umělců, skladatelů a básníků Fluxus, kteří v 60. a 70. letech pořádali happeningy. Jedním z významných členů spolku byl americký skladatel John Cage, kterého Ono doprovázela při jeho turné po Japonsku roku 1962.

Od začátku se Yoko Ono věnovala avantgardním dílům, pracovala například s nahými těly, což bylo součástí její snahy "překonat společenské rozdíly, které trvale upozaďují ženy", jak napsala v jednom feministickém manifestu. Roku 1970 například natočila 23 minut dlouhé video nazvané Znásilnění (Rape), ve kterém nad nahým ženským tělem poletuje moucha.

Po smrti svého manžela v roce 1980 se Yoko Ono na čas odmlčela, jako umělkyně se na scénu vrátila až roku 1995. Osm let nato osobně představila průřez svým dílem pod názvem Women's Room v pražském Museu Kampa.

V letech 2008 a 2009 jí několik muzeí v Německu a Velké Británii připravilo retrospektivní výstavy, na Benátském bienále získala Zlatého lva za celoživotní dílo. Roku 2012 pak přidala Cenu Oskara Kokoschky ve Vídni.

autoři: AP, Deutsche Welle, Kultura | 5. 4. 2019 19:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama