Ale možná brzy změním názor a otisknu je.
------------------------
Budu své čtenáře zajímat já sám, bez zábavného příběhu, ptá se v jednom rozhovoru. Asi bude. Je přece takzvaně populární osobnost, jak tu říká. I přes absenci zábavného děje, které se tak pateticky obává. Proč by měl, v době reality show. Ke zdůrazňované autentičnosti jsem skeptický, snad to způsobil právě tón rozhovoru.
------------------------
Vyzvedl jsem knihu na slavnostním křtu, začínám číst. Bude je to bavit. Už na straně 13 ranní masturbace, o dvě stránky dál si prohlíží porno. Kdo je Olga a kdo je Tereza?
------------------------
Jen zdánlivě nešetří sám sebe, napovídá zlým recenzentům, jak hodnotit deník. Souhlasím. Shazuje se, ale tak nějak sympaticky.
------------------------
Pořád pochyby o pravdivosti, kromě nenávistných pasáží o kriticích. Je vážně přesvědčený, že jsou hloupí, když ho nepochválí. A sami nikdy nic nenapsali - tenhle argument bych nečekal. Ale na "řadové" čtenáře, kterými se jinak rád ohání, při tom spílání ohledy nebere. Spíš je má za rukojmí: Vidíte tu návštěvnost filmů a prodané knihy?
-----------------------
Některé motivy, třeba hemoroidy, skoro vydají na příběhovou linii. Odstavce mají vůli k pointě. Je cítit, jak rád by ty fragmenty do nějakého příběhu použil. Tak proč psal deník? Že by byl čas na pravidelnou roční dávku textu a žádný příběh po ruce?
-----------------------
Ale čte se to dobře. Je vypsaný, má vtipné a přesné postřehy. Někdy je opravdu sebeironický, ale jindy si protiřečí. Ještě neuplynulo tolik času, abych si nepamatoval ty filmy a Klausovy výroky.
Infobox
-----------------------
Pochybuje o sobě, ale sebevědomí převažuje, lidské i autorské: "Dělám si poznámky k novému románu: Stačí dvě hodiny a stroj v mé hlavě se spolehlivě rozjíždí."
-----------------------
Momentky z rodinného života. Děti, rodiče, stárnutí, nákupy. Přesný popis, sálá z nich intenzita života i banalita v jednom. Naproti tomu ty jeho tahy, výjezdová čtení a erotické eskapády končící dramatickým Cenzurováno. Ale třeba tak jeho život opravdu vypadá. Úprk od blahobytné i únavné spořádanosti, pokorný návrat. Rozervanost - patří vůbec takové slovo k Vieweghovi?
----------------------
Vychází recenze v MF Dnes. 60 procent, přesto poněkud krotké. Ty výpady byly od Viewegha vážně rafinované! Co napsat, aby je jen nepotvrdili? Dvě vytržené věty z recenze: Deník jako první u nás reflektuje postavení spisovatele jako celebrity, která přitom žádostivě chce prostupovat řadou kulturních vrstev. Je i dokladem stěží uchopitelné, ale patrné prázdnoty zaopatřené české existence ročník 2005.
-----------------------
Kritici lezou na mozek i mně. Čím dál častěji mám pocit, že to psal kvůli nim. Jako vtip, parodii na deník úspěšného, narcistního, kritiky nenáviděného spisovatele. Ať si lámou hlavu. Drahý vtip, ale Viewegh na to má; píše o tom často. Výdělky, zálohy, dobrá vína - pije docela dost - a jména dobrých restaurací, v závorce výše útrat, schůzky s Rudou nad novými filmy. Vtip, na kterém neprodělá.
-----------------------
Patetický závěr zrušen. Jen ukázka: Někde hluboko Viewegh ví, že není upřímný. Na dně duše. Tam, kde začínají opravdu autentické deníky.
-----------------------
Kaleidoskop se otáčí dál. Možná je pravdivý. Jinak, právě v té stylizaci (existuje slovo metapravdivý?). Tím, co o sobě Viewegh CHCE říct. I tím, co v zápiscích chybí a co z nich - neformulováno - prosvítá.
-----------------------
Přečteno. Mluvím o knize se Simonou. Dobré postřehy a stejný výsledný pocit. Neví, co si o ní má myslet. Oba použijeme termín VyVolení. Ani lež, ani pravda, dobře sestříhané a dramaticky nasvícené. Hlavní je výhra. Ta neuchopitelnost je dráždivá.
