Recenze - Po dramaturgicky objevné sezoně, v níž měl premiéru Dorstův Merlin, Szczygiełův Gottland nebo Hrubínova Křišťálová noc, brnká Švandovo divadlo v době prázdninových měsíců na lehčí notu a připravilo projekt Báječné léto s Michalem Vieweghem. Vzápětí po zdramatizované (a nijak dobře přijaté) verzi Románu pro ženy následovala premiéra Biomanželky v divadelní úpravě a režii Dodo Gombára.
Sázka na mainstreamového prozaika se spolehlivým okruhem věrných čtenářů - přesněji asi čtenářek - je z komerčního hlediska logická. Když už divadelní dovolenou obětovat práci, pak s jistotou návratnosti vložených investic. Přesto se nabízí otázka, zda je zrovna Viewegh nejvhodnějším adeptem pro přenesení na divadelní prkna. Biomanželka neskýtá zdaleka tolik zábavy, jak by se očekávalo; naopak odhaluje meze autorovy tvorby, epizodičnost a povrchnost.
Román líčí peripetie vztahu chudé, leč půvabné knihovnice Hedviky a úspěšného spisovatele Mojmíra (nezpochybnitelné autorovo alter ego), který se s dívkou ožení a přesadí ji do světa materiálního pohodlí, aby v zápětí s nelibostí zjistil, že se v jejím hodnotovém žebříčku propadl kamsi hluboko.
Na vině je podle něj mor feminismu reprezentovaný Hedvičinou věrnou dulou, tedy profesionální společnicí žen během těhotenství, která se stane neodmyslitelnou součástí domácnosti. S příchodem potomků a hlavně se stupňujícím se Hedvičiným příklonem k alternativám v podobě astrologie, esoteriky, zdravé výživy či bio-zahradničení, roste v Mojmírovi vnitřní nepokoj a vztek.
Gombárova inscenace trpí nedostatkem dramaticky nosné linky, rozpadá se na sled více či spíš málo vtipných fragmentů; jen vzácně to zajiskří humorem. Asi nejvýrazněji se to daří v peripetiích kolem příležitostné milenky, slovenské instruktorky kojeneckého plavání v podání výtečné Réky Derzsiové, která si přivydělává tancem u tyče. Částečně pak i ve scénách Mojmírových alkoholických úletů s dobře situovaným kamarádem Felixem.
Celý „příběh" rámovaný Hedvičinou cestou do mimopražské porodnice je v první polovině večera vyprávěn pohříchu monologickou formou ve střídavém podání Mojmíra, Hedviky a duly. V druhém dějství přibývá dialogů, představení získává více divadelního ducha a v závěru i trochu posmutnělý tón, jenž působí autentičtěji než předchozí boj o komediální esprit.
Hercům situaci nijak neulehčuje studená scéna s dřevěnou lavicí, mobilním WC a zadní projekcí velkého stromu, protože je očividně víc úsporná ve smyslu ekonomickém než estetickém.
Filip Čapka působí v roli frustrovaného intelektuála příliš zemitě, ale i tak se do ní vrhá s velkým zanícením. Pokud připustíme, že má jít o úspěšného spisovatele, pravděpodobně musí být čtvrté cenové kategorie - jak jinak si vysvětlit do omrzení zdůrazňovanou samcovskou animálnost, absenci jakékoliv stopy empatie a slovník dlaždiče.
Právě vršící se Mojmírovy vulgarismy, občas i dost peprné, ovšem slouží za jeden z mála zdrojů zábavy. A dlužno přiznat, že část divadelního publika je kvituje s povděkem. Druhým pramenem „humoru" je ironické žonglování s pojmy vztahujícími se k Hedvičině emancipaci a novému životnímu stylu - tedy k racionální výživě či hledání patogenních zón při stavbě rodinného sídla.
Čtěte také:
Viewegh nemá rád bulvár. Tak si napsal vlastní
Biomanželka: Manžel a rodič Viewegh volá novinkou o pomoc
Tiše a ochotně Nestyda na plátně nudí, krásně nudí
Recenze: Román pro muže cílí na burany a snoby v nás
Recenze: VyVolený Viewegh soutěží o výhru
Petra Hřebíčková v roli biomanželky Hedviky a Kristýna Frejová coby její bojovná dula mají navzdory sofistikovanějšímu herectví a citu pro komediální žánr situaci notně ztíženou. Ve vieweghovském světě, kde se soustavně fňuká po ztracené mužské nadřazenosti, nemají reprezentantky sebevědomého ženství valného uznání. Zda víc vinou literární předlohy, nebo zjednodušeného režijního výkladu, těžko soudit. Na věci každopádně nic nezmění ani smířlivý závěr, kdy souboj pohlaví končí symbolickým objetím spisovatele a jeho ženy s všudypřítomnou dulou.
Nenáročná letní podívaná s problematickým mužsky šovinistickým akcentem si přesto evidentně získala svého adresáta. Většina repríz Biomanželky ve Švandově divadle je vyprodaná.
Michal Viewegh: Biomanželka. Divadelní adaptace a režie: Dodo Gombár. Výprava: Lucie Labajová. Hudba: David Rotter. Švandovo divadlo v Praze. Hodnocení: 30 %.
