Galerie od loňska působí ve druhém patře Topičova domu na adrese Národní 9, kde přehlídka potrvá do 15. ledna. Přístupná je zdarma.
Osmačtyřicetiletý Němec Uwe Henneken představuje obrazy "vnitřních krajin". Podle kurátora Tomáše Zapletala poskytují inspiraci, útěchu a klid. Čerpají z archetypálních obrazů, důležitá je jejich barevnost. Pokud je divák začne pozorovat, rozehrává hru s vlastním podvědomím, která mu může nabídnout "nevšední barevný pohled do zrcadla", dodává.
Sedmapadesátiletý Zdeněk Sokol patřil v 90. letech minulého století k významným českým uměleckým fotografům. V letech 1989 až 1993 byl s kolegy, mezi něž patřil například Václav Jirásek, členem umělecké skupiny Bratrstvo, vystudoval pražskou FAMU, po Evropě cestoval stopem a rychle se stal jedním z nejvyhledávanějších zdejších reklamních fotografů. V roce 1998 však vybudovanou kariéru opustil a odešel žít do lesa, kde strávil 15 let.
Na snímcích z tohoto období zobrazuje "v tajemných abstraktních náznacích spiritualitu, začal pracovat s pohybovou neostrostí", líčí kurátor.
"Když jsem dělal velké zakázky, fotil kampaně politickým stranám, bankám, začínal jsem chápat pozadí politiky a velkého byznysu. A čím dál víc mi bylo jasné, že kopu sice dobře, ale za špatné týmy," ohlíží se Sokol v rozhovoru pro web Flowee.cz a zmiňuje například strach z toho, že svou prací pomůže k moci politické straně, která pak nesplní, co slíbila.
V mezidobí si Sokol pronajímal zámeček u Vysokého Mýta, zkoušel vydávat týdeník, zajímal se o zen nebo jógu. Narodila se mu dcera. Ve fotografii se víceméně odmlčel, spíš sem tam experimentoval. Pomalu se začal vracet až v posledních letech, například před třemi lety část nové tvorby představil na festivalu Fotograf. Opravdovou chuť do tvůrčí práce pak Sokol začal mít během první vlny pandemie koronaviru. "Měl jsem v sobě nějaký blok, který mi nedovoloval se tím největším darem, který v sobě mám, což je umělecká fotografie, živit," ohlíží se zpětně.
Dnes se Sokol věnuje volné tvorbě a pracuje pro pražské Národní divadlo. Ve foyer Nové scény už v září představil kolekci velkoformátových barevných fotografií nazvanou Paradise. Současná výstava nabízí průřez jeho dílem od 90. let do současnosti. Kromě soukromých sbírek dnes Sokolovy práce vlastní Uměleckoprůmyslové museum v Praze nebo brněnská Moravská galerie.
Osmačtyřicetiletý Henneken žije a pracuje v Německu a Dánsku. V letech 1997 až 2002 absolvoval uměleckou akademii v Karlsruhe a uměleckou univerzitu v Berlíně. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha soukromých a veřejných sbírkách v Německu i zahraničí. Díky spolupráci s galerií Cermak Eisenkraft se několik jeho děl nachází také v soukromých českých sbírkách, uvádějí pořadatelé.
Výstavu doplní katalog s texty v češtině, angličtině a němčině, do něhož přispěli britský kunsthistorik Mark Gisbourne nebo český historik umění Tomáš Pospiszyl.
Galerie Cermak Eisenkraft vznikla roku 2014, zabývá se poválečným a současným českým i světovým uměním. Založili ji Tomáš Zapletal a David Železný. Ke galerii je přidružen Nadační fond CE, jenž podpořil současné umělce jako Magdalenu Jetelovou, Milana Kunce nebo Jiřího Černického. Fond i galerie se po několikaletém působení v Dlouhé ulici a na Smetanově nábřeží loni přestěhovaly do Topičova domu, secesní památky s dlouhou kulturní tradicí.
