Možná je to příliš drsná pomsta za Alzákův vlezlý hlas z reklam, před nímž ještě nedávno nebylo kam utéct. Pozoruhodné je, že proti této pomstě za hluk, kterou vymyslel brněnský streetartový umělec Timo, se "dotčená" firma neohradila. Patrně pochopila, že brutální reklama vyvolá adekvátní reakce.
Zato nápis Albertina, tedy jméno proslulé vídeňské galerie, vyvedený typograficky z písmen v logu obchodního řetězce podobného názvu, nechali zástupci korporátu zamalovat - snad aby jemně podvratným humorem nemátl zákazníky.
Timo, jehož tvorbu mapuje nová publikace nakladatelství Druhé město, je streetartový umělec, česky řečeno výtvarník, který na veřejná místa maluje různé legrace a věci k zamyšlení.
Pod díla se nepodepisuje, ani se u nich nenechává fotit. Nejspíš málokdo ví, jak Timo vypadá, a nedozví se to ani čtenář jeho knihy. Zato Timovy práce podle rukopisu, lehce sarkastického, poetického přístupu ke světu rozpozná jasně.
Stejně jako Nikola Šuhaj Loupežník, Zorro Mstitel nebo mytický Pérák osvobozuje Timo svými parazitními úpravami firemních log podvědomí od představ, které loga a slogany obchodních řetězců či komerčních televizí vtiskly lidem.
Bere symboly, naprogramované propagačními stratégy, a co mělo působit jako sošná pravda, díky Timovi vlaje svobodně jako podvlékačky ve větru. Z té chvíle - kdy oči přivyklé čtení symbolu dávají zprávu o "chybném úkonu", v němž se symbol mění ve své popření - by měl radost filozof i psycholog.
Pro streetartisty Timova ražení není jiná cesta vpřed než klid galerie nebo komerčních zadání. Mezi ně patří například nápis Neboj se, umístěný nad vstupem do tunelu pro pěší na trase z pražského Žižkova do Karlína.
Přesto se zdá, že Timových prací na zakázku nebude závratně přibývat - ke smůle umělcovy peněženky, ale nejspíš naštěstí pro jeho umělecké metody a cíle.
Ostatně v rozhovoru s umělkyní Vendulou Chalánkovou brněnský autor pojmenoval svoji zkušenost s mentalitou těch, kdo si od něj objednávají práci na zakázku, jako "samopožírací předposraný mechanismus".
Monografie nazvaná b jako brno - záměrně psáno s malými písmeny - ukazuje většinou Timovy "venkovní" práce, jeho stopy na veřejných místech, a plní tak úlohu kroniky, záznamu glos vytvořených pro konkrétní místo.
Nejspíš končí zabílené, jako jeho variace na průpovídku prezidenta Miloše Zemana k Ferdinandu Peroutkovi, což je jedna z mála glos, v níž Timo použil vulgarismus (ten byl původně Zemanův).
Z knihy je zřejmé, co si Timo myslí o Zemanovi, bývalém brněnském primátorovi Romanu Onderkovi, předsedovi SPD Tomio Okamurovi nebo současné KSČM (nic dobrého), nikdy ale nepropadá záchvatu hněvu a vidění rudě. Neztrácí subverzivní humor, který je v umění silnější zbraní než proklamace a pamflety.
Dosavadní Timovo "sebrané dílo" v knize klade otázku po autorovi. Nikoliv po jeho občanském jménu a příjmení, ale po tom, oč usiluje.
Kronika odhaduje způsob, jakým Timo přemýšlí o použitých prostředcích. Anonymní výtvarník vstupuje do veřejného prostoru jinak než autoři graffiti.
Když na betonovou zeď, kudy ve dne v noci pádí auta, vyvede nápis "Máš na míň", součástí jeho hry je i nejistota diváka, jak to s ním Timo myslí. Jde tu o rychlost či ambice, nebo je to parafráze neúspěšného hesla z prezidentské kampaně?
Nejsilnější je Timo, když vezme do hry místo a čas, kdy do svých záměrů vtahuje ty, kteří místem procházejí či projíždějí. Ve tomto smyslu je Timo umělec, který navazuje vztah s místem, lidmi, situací, a kdyby to neznělo tak pitomě, je Timo umělec angažovaný. Kulturolog Blahoslav Rozbořil ve vynikajícím doslovu ke knize nabízí tezi, která v tomto smyslu stojí za úvahu: Timo není umělec, ale bližní.
Timo: b jako brno
Nakladatelství Druhé město 2019, 192 stran, 550 korun
Přesto by byla chyba redukovat jej na "toho, co píše po zdech nápisy", ukazuje monografie.
Akryly na plátně, třeba ten, kde bílá holubice sestupuje na stejně bělostný lis na citrusy blankytně modrého podkladu, odkazují na daleko rozmanitější svět otevřených možností. Tak to Timo nasprejoval přes šablonu s nápisem, který by mohl být leitmotivem jeho uličnického díla: "Duch svatý prorůstá / jako tráva asfaltem."
