Konstruktivní tendence, tak zní název současné výstavy i té, kterou v roce 1967 připravil dnes již nežijící teoretik umění Jiří Padrta. Představil československé umělce s jasným a vyhraněným výtvarným názorem, kteří se hlásili k tehdy se rodícímu výtvarnému směru. A stejná jsou na obou přehlídkách i některá díla. "Kromě Šedé struktury a prvních kombinatorických struktur Zdeňka Sýkory je to také jeden z prvních Pulzujících rytmů Milana Dobeše nebo rané reliéfy Karla Malicha a objekty Huga Demartiniho," vyjmenovává kurátorka Michaela Vávrová.
Ještě téhož roku a téměř ve stejném složení tyto osobnosti reprezentovaly české umění na výstavě Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei v německém Frankfurtu nad Mohanem. Kurátor Padrta, který se kromě konstruktivního umění zajímal o lettrismus a ruskou avantgardu, tutéž přehlídku jako v Lounech připravil o rok dříve pro roudnickou galerii.
Padrta vnímal konstruktivní tendence v umění coby protipól tehdy dominantního a subjektivně založeného informelu, což byla spontánně vznikající abstraktní malba. Na konstruktivním směru kurátor vyzdvihoval jeho pozitivní vztah k soudobému světu a civilizaci, projevující se inklinací umělců k technicismu, používáním průmyslově vyráběných materiálů, geometrických forem, či samostatným principem tvorby založené na odosobněné racionalitě a hledání řádu, píše web Artlist.cz.
Na současné výstavě v Lounech jsou dále k vidění díla Jiřího Koláře, Stanislava Kolíbala nebo Vladislava Mirvalda. Zahraniční tvorbu zastupují mimo jiné Bridget Rileyová, Victor Vasarely, Getulio Alviani či François Morellet. V tomto rozsahu a ucelenosti lounská galerie prezentuje hlavní těžiště své sbírky poprvé.
Prostřednictvím výtvarných děl a archivních materiálů pořadatelé přibližují význam lounského kulturního prostředí 60. let minulého století, mapují mezinárodní propojení mnoha osobností a poukazují na prozíravou sbírkovou činnost prvního ředitele galerie Jana Sekery. Ten pro novou instituci dokázal získat špičková díla a vybudovat významný soubor.
Do roku 1973, kdy byla na delší čas uzavřena, galerie uspořádala mnoho samostatných výstav významných českých autorů jako právě Karla Malicha, Huga Demartiniho, Jana Kubíčka či Vladislava Mirvalda. Tedy všech, jejichž díla jsou součástí nynější přehlídky.
"Je obdivuhodné sledovat příběh malé regionální galerie, která se díky úsilí pár lidí, kterým v té době bylo kolem třiceti let, dokázala během krátké doby stát součástí mezinárodního hnutí a dostat Louny na mapu uměleckého dění," poznamenává kurátor Pavel Kappel.
"S velkým respektem se ohlížíme do historie k počátkům naší instituce," doplňuje současná ředitelka Kateřina Melenová. "Pevně věříme, že Galerie Benedikta Rejta v Lounech dokáže svým dlouhodobým programem navázat na to nejlepší ze své minulosti a opět se zapojí mezi muzea a galerie, které dané období a výtvarný směr trvale sledují a přibližují odborné i laické veřejnosti," doufá.
Galerie Benedikta Rejta k nové výstavě vydala katalog s reprodukcemi děl ze svých sbírek. Texty napsali Pavel Kappel, Hana Gruntová Kolingerová a Tomáš Zmeškal. V plánu je doprovodný program, který například přiblíží přípravu přehlídky argentinské grafiky v roce 1971. Tehdy představená díla byla nalezena při bádání jen několik týdnů před vernisáží.
Lounská galerie se od 60. let specializuje na současné umění, zejména konstruktivního zaměření. Sídlí v budově bývalého pivovaru, mezi lety 1995 až 1998 rekonstruované podle návrhu architektů Emila Přikryla, Tomáše Bezpalce a Tomáše Novotného, kteří za to byli roku 2004 nominováni na Cenu Evropské unie za současnou architekturu. Od září 2020 je ředitelkou galerie Kateřina Melenová a hlavní kurátorkou Lucie Šiklová.
