Divadlo v Řeznické se v režii Gregoryho Abelse rozhodlo odkrýt osudy Anny Magnani. Klíčovým momentem pro ni bylo setkání s Williamsem, z něhož vyrostlo dvacetileté přátelství. A právě tato "linie" jejího života se stává nosným pilířem představení.
Pilířem, jímž se oba vzájemně podpírají, když se vyrovnávají s hořkostí hereckého světa a jeho pokrytectvím. Škoda, že srdce nedokáže zvracet, říká v jednom z dialogů Oldřich Vízner v roli Williamse, kde odkrývá "špínu hereckého světa".
Divokost skloubená se šarmem - to jsou role, jež Simoně Stašové sluší. Její postava Anny Magnani je silná a drsná jen zvnějšku, uvnitř je to však bytost zranitelná. I v Baladě o smutné kavárně, dalším představení v Řeznické, hraje typově blízkou postavu, tady ovšem svou roli ještě víc koření elegancí.
K silným okamžikům patří scény, když Stašová vede dialog s virtuálními postavami. V nich graduje emocionální vypjatost a silný motiv, jenž proplouvá celý příběhem: samota a pocity osamění. Na jedné straně oblíbená herečka, na straně druhé žena žijící sama se svým postiženým synem.
I Tennesseeho Williamse autor hry Franco D´Alessandro vykresluje ve dvou polohách. Jako šarmantního úspěšného divadelníka,. který se svojí homosexualitou chlubí a život bere lehkomyslně - a pak po letech jako trosku propadající se do depresí, ničící se alkoholem, prášky proti bolesti i jízlivostí kritik. Vízner jakoby se v první polovině rozehrával, ona "alkoholová" rovina mu seděla daleko víc.
Komorní prostředí Řeznické ještě dodává hře na intimitě. Divák stále intenzivněji nabývá pocitu, že sedí v pokoji hereččina italského bytu a popíjí víno společně s herci. A právě tohle neopakovatelné kouzlo se násobí se silným příběhem a dobrým hereckým výkonem Simony Stašové.
Oficiální stránky Divadla v Řeznické najdete ZDE
