Praha - "Určité věci, které nám tenkrát přišly normální, jsou tak absurdní, že jsem je neuměl vysvětlit. Tak jsem je namaloval. Třeba fronty na banány nebo vyvěšování praporů," vysvětluje světově proslulý výtvarník, ilustrátor a spisovatel Petr Sís vznik nové knihy Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou.
Na její pražskou autogramiádu dorazil šestapadesátník žijící v New Yorku v černém kabátu, se šálou a úsměvem na rtech. Má proč: The Wall, která vyšla v New Yorku už na podzim, má u Američanů ohromný ohlas. Líbí se především nekonvenční forma, a to veřejnosti i kritice.
Život v tehdejším východním bloku zobrazuje prostřednictvím ilustrací i komiksových obrázků. Ty doplňují deníkové zápisky, které mají přiblížit časový průběh událostí.
Začíná se dobou pionýrských šátků přes duhová šedesátá léty k šedi normlizace. Příběh se odvíjí od koncertu kapely The Beach Boys.
Americkým čtenářům bez ohledu na věk prý kniha otevírá zcela nové obzory. Ani dospělí tu netuší, co se za železnou oponou v období studené války dělo. Proto zámořská verze víc vysvětluje souvislosti.
Publikace už má na kontě Sísovu tradiční cenu: trofej listu The New York Times za nejlépe ilustrovanou knihu dostal výtvarník posedmé. "Kritiky jsou možná zatím nejlepší, jaké jsem kdy dostal," dodává Sís.
A že pozitivních ohlasů na jeho tvorbu nebylo málo. Za Madlenku získal francouzskou Sorcieres udělovanou za nejlepší publikace pro děti vydané ve Francii. Strom života o Charlesi Darwinovi byl před třemi lety na veletrhu v Boloni odměněn hlavní cenou jako nejlepší dílo literatury faktu.
Zatímco americká The Wall končí rokem 1982, kdy Sís odešel do Spojených států, česká Zeď na přání nakladatelství Labyrint zahrnuje i poslední desetiletí komunistického režimu a mapuje tak celých čtyřicet let nesvobody.
Sám autor ale přiznává, že obsáhnout celé období bylo téměř nemožné. "Naznačil jsem jen určitou linii, je však na každém jednotlivci, jestli se bude chtít dozvědět víc."
Sís věří, že kniha pomůže nejen učitelům, ale i rodičům. Ale netroufá si říct, co kniha udělá s dětmi, jejichž rodiče o událostech nic nevědí.
Ostatně i u námětu Zdi byla rodičovská otázka. Syn se ho prý zeptal, zda jsou Sísovi emigranti.
Různé reakce očekává i šéf Labyrintu Joachim Dvořák, který ještě před americkým vydáním řekl: "Předpokládám, že reakce budou rozporuplné nejen podle toho, kdo v jaké rodině vyrůstal."
S různými názory se Sís setkal už při vzniku knihy: "Rodina mě zrazovala, protože viděla, že se tím trápím. Knihu jsem ukázal i několika přátelům a řekl jim, aby byli co nejvíc kritičtí. A oni byli." Zato další známý mu řekl, že kniha je moc hezká na to, o jak ošklivé době je.
Exprezident a dramatik Václav Havel o Zdi napsal, že "je to povinná četba pro všechny, kdo si myslí, že svoboda je samozřejmostí". A britský dramatik českého původu Tom Stoppard ji označil za "výjimečnou knihu o době, která nesmí být zapomenuta".
"Zeď je pro mě něco neprostupného," odpovídá Sís na otázku, co pro něj osobně tento pojem znamená. "Název jsem zvolil proto, že byl ze všech možných nejkratší. Občas se sice plete s deskou Pink Floyd, ale to není na škodu."
Kromě češtiny a angličtiny kniha vychází ještě v němčině, francouzštině, slovenštině, holandštině a korejštině.
V češtině dosud vyšlo šest Sísových titulů. Asi největší ohlas měl darwinovský Strom života a Tibet - Tajemství červené krabičky, kniha založená na vzpomínkách jeho otce.
