Recenze - Proslulý Moliére je v repertoáru činohry brněnského Národního divadla v posledních sezonách vcelku frekventovaným autorem. Ke třem uváděným titulům (Škola pro ženy, Lakomec, Scapinova šibalství) přibyl nejnověji Měšták šlechticem od nejslavnějšího francouzského dramatika. Jedná se fomálně o nezvyklé dílko nazývané jako komedie-balet v próze o pěti jednáních. Hra napsaná pro královské slavnosti v Chambord s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho byla vlastně monstrózní podívanou plnou muziky, tance a činoherních výstupů tedy jakýmsi syntetickým divadlem bezmála na způsob dnešního muzikálu. Měšťák šlechticem se dá hrát (a hrává) i bez tohoto balení, režisér a choreograf nové inscenace Gustav Skála se ale rozhodl, že něco tanečků a dobovou muziku (i když ne z originálu) brněnského publiku nabídne. Jak to dopadlo?
Moliérova hra má velmi prosté jádro, bohatý ale přitroublý Pan Jourdain se chce dostat mezi šlechtu, bere dokonce hodiny galantního chování, tance, šermu, hudby a filosofie. Nic naplat, zůstává jen hloupým nemotorným balíkem, kterého se na konec podaří ošálit. To když v přestrojení za sultánova syna jeho budoucí zeť získá ruku Jourdainovy dcery.
Věční zbohatlíci a snobští hulváti
Celou tuto historku lze v dnešní optice nahlédnout jako příběh nejednoho novodobého zbohatlíka, kterému majetek dláždí cestu do vyšších pater společnosti, kde se tito snobští hulvátci často neumějí chovat. A pomyslný můstek k současnosti tvoří také kostýmní koncept Romana Šolce. Bohatě zdobené barokní šaty tady slouží přítomným jako vnějšková kukla, po níž skrývají šaty zcela současného střihu i módy. Dlužno říci, že se toto řešení po čase vcelku okouká a toto fabion rozkročené mezi minulost a dnešek už neokouzluje.
Současný nátěr má dát hře, která se ovšem hraje v kreslených kulisách nóbl barokního příbytku s velkou balustrádou uprostřed, zejména mluvené slovo. Tady se to hemží narážkami, na co si jen vzpomenete: od divadelních her (Mnoho povyku pro nic) až po stupňované vulgarity. Jak ostatně zazní z jeviště: „Všechno to tady trochu páchne fraškou." A ta jak známo využívá ke svému sdělení hrubé karikatury a často až obscénní nadsázky.
Režisér Gustav Skála se rozhodl, že při napálení zbohatlického hňupa, bude divácky nejúčinnější právě hrubozrnný humor, který často těží z genitálů a jejich nejrůznějších funkcí či tělesnosti obecně. A tak se vcelku toporně rozjížděný večer po přestávce zvrhne do lidové komedie, obhroublé burlesky, v níž herci někdy řádí jako při školním karnevalu a kdy u publika zabírá nejvíce humor čtvrté cenové skupiny.
Míra vkusu je v těchto případech samozřejmě velmi individuální, jen kdyby výsledek občas nepřipomínal takové divadelní Slunce, seno, jahody. "Kurva, to je zase den," uleví si nad bláznivým mumrajem přiožralá paní Jourdainová a hlediště spustí potlesk na otevřené scéně.
Křehké hopsání
Budiž pro objektivní soud poznamenáno, že stávající inscenační tým vlastně schytal Měšťáka šlechticem narychlo po abdikujícím šéfu činohry Zdenku Plachém a zřejmě i díky šibeničním výrobním termínů šel zřejmě cestou nejmenšího odporu. Avizované zachování formy komedie-baletu tady spočívá v několika krotkých tanečních miniaturách mladé trojice, toto hopsání zřejmě představuje pomyslně křehčí podobu inscenace, kterou si však lze bez těchto čísel velmi lehce představit. Nebudují významně atmosféru ani výsledný dojem z celku.
Výkon Jána Jackuliaka v hlavní roli vzbudí uznání zřejmě hromadou textu a také tím, že herec bezmála nesleze z jeviště. Svého hrdinu herec ponejvíce modeluje neustálou manipulací s vytahanými tepláky obtahujícími šourek. Těžkopádnost hňupa Jourdaina v jeho myšlení i konání herec drží v konturách uměřené halasné karikatury, přestože by bylo pro diváka často vděčnější přitlačit na pilu ještě více. Rozverné výkony ostatních mají často až příliš rozjívenou podobu, v níž se na jevišti posléze rojí figurky, kterým by patřila větší kázeň. Čestnou výjimkou je Jana Štvrtecká v roli Nicole. Tato drobná herečka na rozdíl od okolí nepřehrává do křečovité nadsázky a v této své prohnané služtičce umí jemně dávkovat ironii i satiru. Nespoléhá se na vtip, ale umí jej udělat. Zuzana Ščerbová drží svoji paní Jourdainovou v příliš ploské podobě domácí semetriky, která chce manipulovat s manželem a má být legrační často jen proto, že tajně nasává.
A právě sílící přemíra vtipů na první signální nebo pod pasový humor dělá z této inscenace často jakousi lacinou komedii, která tak zastírá svoje podstatnější sdělení tedy nadčasový příběh zazobaného, ješitného a samolibého hňupa, který chce proniknout nahoru třeba do vysokých postů a funkcí a kterému prachy vlezly na mozek.
Moliére: Měšťák šlechticem. Překlad: Svatopluk Kadlec, úprava: Gustav Skála, scéna: Eva Brodská, kostýmy: Roman Šolc, dramaturg: Jaroslav Someš, režie: Gustav Skála, choreograf: Gustav Skála: Hrají: Ján Jackuliak, Zuzana Ščerbová, Lucie Schneiderová, Vratislav Běčák, Petr Halberstadt, Dana Pešková, Jana Štvrtecká, Jakub Šafránek. Premiéra 20. 4. 2012, Mahenovo divadlo.
