Recenze - Hudební divadlo Karlín představilo ambiciózní muzikál inspirovaný Carmen a české publikum dostalo obří porci cukrového nic. A tak tleská a tleská.
Když muzikál, tak drahý a efektní. Snad aby zakryl plytký příběh a hory klišé z mýdlových oper. Snad je to dáno broadwayskými tvůrci a jejich snahou oslovit co nejširší publikum. Muzikál Carmen je jeden velký megalomanský cirkus; přeneseně i doslovně.
Americko-český tvůrčí tým vytvořil z inspirace románovou Carmen velkolepou a nenáročnou estrádu. Velkolepou, neboť je scéna nabita cirkusovými prvky. Nenáročnou, neboť americký režisér Gabriele Barrey ji pojal zcela triviálně. Přesně vymezené dobro, přesně vymezené zlo a očekávaný děj s jasně předkládaným mustrem: zamilovanost, odloučení, křivda a náprava vykoupená obětí. To vše v kýčovitých dvoranách.
Promenáda živé lamy či velblouda, lvi v kleci, kejklíři a polykači ohně - samoúčelný efekt všude tam, kde se banalita příběhu stává neúnosnou. Ani les zrcadel a fontána s krví ji nemůže zakrýt.
V opulentní parádě je každý poctivý dramatický prvek utopen. Čestnou výjimku tvoří vražedný boj dvou zlosynů, principála Garcii a policejního náčelníka Zunigy v háji u fontány. Jinak je napětí výhradně v rukou cirkusových profesionálů.
Rozporuplná je hned titulní Lucie Bílá. Pěvecký projev strhává dolů skutečnost, že se často nechává unášet svým neherectvím. Spíše než osudovost životem protřelé ženy čiší z karlínské Carmen frackovité uličnictví - tu více, tu méně improvizované podle okamžitého ohlasu publika.
A ten je adoračně nezměrný. Ve výsledku publikum takřka hmatatelně demonstruje přání každého divadelního režiséra: aby se všem na jevišti dařilo, aby se jim to povedlo. Cirkusové téma je více než trefné.
Drama o ženě mezi dvěma muži a nepatřící nikdy nikomu než sobě samé bylo z původního návrhu libretisty Normana Allena přepracováno českými tvůrci do podoby údajně srozumitelné domácímu divákovi. Moderní příběh původně situovaný na floridské pobřeží a líčící osudy kubánských přistěhovalců byl pro producenta Egona Kulhánka a textaře Adama Nováka zřejmě na hony vzdálen zdejšímu vkusu.
Z Carmen tak společným úsilím vytvořili ženu kráčející napříč epochami; španělský oheň ve stylovém kostýmu se ocitá na pláži pod sprchami mezi děvčaty v bikinách, vydupává flamenco v dryáčnické krčmě, víří kolem mafiánského starosty v černých brýlích. Což je pro českého diváka asi mnohem snáze uchopitelný pel-mel.
Textař Novák přidal pro větší srozumitelnost a otevřenost tématu překladatelské hody. Rýmy profík - přefik a slovní zásoba zahrnující pojmy tenisový kurt i roštěnka znějí domácímu publiku svěže a blízce. Tklivé melodie s oblíbeným dám, sám, mám podtrhují romantickou povahu příběhu.
Škoda, že „renomovaný skladatel Frank Wildhorn" zůstal především v popovém žánru a ukolébává častými sólovými party, čímž jen umocňuje tematická klišé. Tam, kde nabídne swingovou nebo bluesovou linku, je Carmen příjemně netradiční.
Pompézní, co nejsnáze stravitelná, efektní podívaná. A jako bonbónek roztomilá lvíčata při děkovačce, pakliže někdo po celé představení přeci jen nezjihl. Široké publikum si bezpochyby najde.
Je to jen jeden z dalších projevů komerční sféry české kultury. Potíž nastane, pokud je posuzován jako její všemocný reprezentant. Tragická osudovost Carmen je pak srovnatelná s kulturním dopadem na společnost.
Hudební divadlo Karlín - Egon Kulhánek a Adam Novák: Carmen. Hudba: Frank Wildhorn. Režie: Gabriel Barre. Scéna a kostýmy: Andrea Bartha. Hrají: Lucie Bílá, Markéta Poulíčková, Robert Jícha, Václav Noid Bárta, Tomáš Trapl, Jiří Korn a další. Premiéry 2. a 3. října 2008.
