Recenze - Následující text je rozvolněnou recenzí dvou knih diametrálně odlišných žánrů, které spojuje společné téma - válečná fotografie. Na první pohled se může zdát, že historický román a teoretická reflexe jsou naprosto svébytné, nesouvisející světy. Přesto se ve výsledku následující knihy perfektně doplňují a pomáhají čtenáři vytvořit si celkem ucelenou představu a jedné z nejstarších (a bohužel též nejperspektivnějších) fotografických disciplín.
Zrod legendy
Čekání na Roberta Capu je dílem španělské spisovatelky a novinářky Susane Fortesové. Impulsem k napsání tohoto historického románu - bestselleru - se pro autorku stal nález velkého množství nikdy nepublikovaných negativů zakladatelů moderní novinářské fotografie Roberta Capy, Davida Seymoura a Gerty Taro v roce 2008. Na základě tohoto nálezu se Susan Fortresová rozhodla ke zpracování dlouho odkládaného tématu - španělské občanské války a jejích hrdinů. V našem případě konkrétně fotoreportérů Roberta Capy a jeho životní a pracovní partnerky Gerty Taro.
Román je v podstatě lovestory zasazená do skutečných historických kulis a vycházející z reálných životních příběhů, událostí a osudů. Ostatně životní story Roberta Capy a Gerty Taro je skvělým materiálem pro jakékoliv vyprávění. Příběh dvou mladých lidí, prchajících evropskými zeměmi před rozpínajícím se nacismem, vykonávajících dobrodružné povolání fotožurnalistů, předávajících obrazová poselství o tom, co se děje, zbytku světa. Jejich příběh je též příběhem vzniku novodobé legendy, kterou její aktéři sami aktivně budují a živí.
Robert Capa nikdy nebyl slavným americkým fotografem, ale maďarským židovským uprchlíkem, který v tomto těžkém období jen obtížně hledal práci. Stejně tak na tom byla jeho partnerka Gerta Taro, která pro změnu prchala před nacisty z Polska. Aby obstáli ve velké konkurenci ostatních fotografů, vymysleli si postavu slavného, legendárního amerického fotografa Capy, který své exkluzivní záběry prodával za několikanásobně vyšší ceny, než jeho lokální konkurence.
Tím fiktivním fotografem byl ve skutečnosti Robert Capa, jemuž tato umělá legenda umožnila zíkávat více práce za více peněz. Z vymyšleného slavného fotografa se časem stal skutečný slavný fotograf, který položil základy moderní fotožurnalistky, založil nejslavnější fotografickou agenturu Magnum a pořídil nejznámější a nejkontroverznější protiválečný snímek na světě. Z vymyšlené legendy se stala legenda skutečná, především díky obrovskému nasazení a celoživotnímu úsilí Roberta Capy.
Nicméně tak daleko se Fortresová ve svém vyprávění balancujícím na hraně reality a fikce nedostane. Její příběh končí tam, kde končí romance Capy a Taro, tedy pod pásy projíždějícího tanku ještě během španělské občanské války. Fortresová vypráví celý příběh na pozadí reálných dějinných kulis a událostí předcházejících propuknutí druhé světové války.
Díky novinářskému zázemí autorky jsou reálie a celý kontext příběhu fakticky velice přesné a jakkoliv jde primárně o komorní vyprávění vztahu dvou mladých fotografů, je možné jej do určité míry vnímat jako velice autentický popis dobového dění a tíživé atmosféry. Stejně tak je pak autentickým vhledem do počátků moderního fotožurnalismu, který byl odjakživa povoláním s výrazným puncem dobrodružství a adrenalinu.
Zobrazování násilí
Druhá kniha, o které se v souvislosti s válečnou fotografií zmíním, je poslední publikace slavné teoretičky fotografie Susan Sontagové S bolestí druhých před očima. Tento text není ani autobiografií, ani fikcí, ale knižním esejem na téma fotografie a utrpení.
Sontagová zabývá zobrazováním násilí v dějinách, drastickými záběry, tím, jak tento typ obrazů působí a působil na diváka, a jak se funkce takovýchto obrazů postupně vyvíjela v čase. Autorka se věnuje úloze médií v šíření těchto obrazů i jejich dopadu na konkrétního jednotlivce konzumujícího takové obrazy.
Mapuje dějiny zobrazování násilí, porovnává na první pohled neporovnatelné, skáče v čase, ukazuje, jakým způsobem jsou drastické záběry využívány a zneužívány oficiální propagandou, jakým způsobem s nimi bývá manipulováno. Odhaluje svůdnou přitažlivost explicitních drastických zobrazení, způsoby, jakým tyto obrazy útočí na nejnižší pudy, na tenkou hranici mezi civilizovaností a barbarstvím, fascinací ze sledování utrpení druhých.
Přeskakujeme mezi Goyovými obrazy, záběry z hlavic raket nalétávajících na cíl, snímky z občanské války ve Španělsku, fotografiemi z války v bývalé Jugoslávii, Vietnamem, fotografiemi z čínských mučení.
Mezi všemi těmito hrůzami se pak pohybujeme s nebývalou lehkostí. Susan Sontagová měla vždy výjimečnou schopnost psát velice čtivě, jednoduše a to především o komplikovaných, nejednoznačných problémech. Všechny její texty jsou naprosto fascinující tím, jak jsou nabité myšlenkami, nápady na straně jedné, a přitom srozumitelné, psané prostým jazykem, přístupné pro každého čtenáře na straně druhé. A ani její poslední kniha S bolestí těch druhých před očima není žádnou výjimkou.
Susana Fortresová: Čekání na Roberta Capu, Host, 2011. Susan Sontagová: S bolestí těch druhých před očima, Paseka, 2011
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vyberte si knihy, které si s chutí přečtete.
