Recenze - Po možná až příliš oddechově „dekadentní" výstavě Davida LaChapella představuje Galerie Rudolfinum opět v duchu svých nejlepších tradic díla opravdových velikánů světového umění 20. století. Hilla a Bernd Becherovi významně spoluutvářeli podobu fotografie posledního půlstoletí nejen svojí tvorbou, ale i pedagogickou činností.
Na akademii v Düsseldorfu vychovali celou plejádu dnes proslulých fotografů (Andreas Gursky, Thomas Ruff, Jörg Sasse a další), jejichž díla, založená také na velkoformátové technice, učinila ze současné fotografie miliónové sběratelské položky. Jejich vlastní dílo však nese již od konce padesátých let nezaměnitelný a stále vlivný rukopis.
Zatímco Bernd (1931-2007) studoval na düsseldorfské akademii malbu, Hilla (nar. 1934) zde docházela do ateliéru fotografie. Ještě během studií začali spolupracovat na zachycení nedalekého průmyslového Porúří, které bylo jedním z evropských center těžby uhlí a ocelářství. Již od počátku si definovali vlastní styl, odvozený z velkoformátové fotografie 19. století: scenérie bez lidské přítomnosti, zatažená obloha odstraňující ostré stíny, frontální pohled a učebnicové podání svislic.
Oponenti avantgardy
Již během 60. let se se svými snímky, které kontrastovaly s tehdejšími styly „humanistické" či „subjektivní" fotografie, prosadili do progresivních galerií a muzeí, od let sedmdesátých se stali jednou z ikon nástupu „konceptuální fotografie" a byli také často zahrnováni mezi odtažité autory americké Nové topografie. Zároveň svoje náměty od konce 60. let postupně hledali i mimo Německo: v Anglii, Belgii či v USA.
Becherovi se také výslovně hlásili k morfologické systematizaci vědy 19. století, kterou vlastně s jistou nadsázkou aplikovali na industriální společnost. Proslulá obdélníková seskupení jejich fotografií, ukazující podobnosti i rozdíly domů, věží či sil, umožňují dívat se na tyto pomníky zlatých časů těžkého průmyslu jako na druhy prehistorických přesliček.
Becherovi zároveň svým příklonem k velkoformátové technice a (zdánlivou) neutralitou snímání oponovali avantgardní fotografii, založené na fotografickém gestu, transformujícím inovativně realitu. Naproti tomu jejich negativy rozměru takřka kancelářského papíru dokáží zachytit ty nejsubtilnější fragmenty skutečnosti až do té míry, že se stává svébytným, diváka pohlcujícím světem.
V Rudolfinu se Becherovi (pro diváka znalého především jejich katalogizujicích sestav překvapivě) představují na první pohled v klasičtější, ale o to působivější instalaci založenou na cyklu Industriálních krajin. Fotografie průmyslových celků továren, hutí a dolů v decentních rámech rovnoměrně a elegantně lemují rozsáhlé rudolfínské sály. Tím dávají o to více vyniknout jednotlivým fotografiím, důraz již není kladen na taxonomické tabulky, ale na opakující se a přitom pokaždé jinou průmyslovou krajinu.
Práce Becherových měla také silný vliv na jejich památkovou ochranu.
Zdánlivá unifikace v sobě skrývá překvapivou mnohost. Ačkoliv na jejich snímcích nikdy nevidíme lidskou postavu, je právě tato rozmanitost tvarů důkazem lidské kreativity a píle, skryté v těchto industriálních pomnících. Tvorba Becherových, nepřenosná zvláště ve své „krajinářské" podobě sebelepší reprodukcí, tak v Rudolfinu aspiruje na jeden z výstavních vrcholů roku.
Kontrapunkt Shirany Shahbazi
V Malé galerii Rudolfina vystavuje Shirana Shahbazi (nar. 1974), autorka o několik generací mladší, narozená v Teheránu, ovšem žijící od dětství v Německu a Švýcarsku. Tady bychom spíše než o fotografii měli raději mluvit šířeji o „zobrazování". Autorka často používá hybridní média: fotografii malby, koberec tkaný podle fotografie, ateliérové abstraktní kompozice i snímky kamenitých hor. To vše, ve švýcarsky dokonalém provedením a adjustaci, vytváří labyrint obrazů, které vedou spíše k nejistotě a otázkám po jejich prapůvodu a principům.
Právě tento proud je mezi současnými fotografy stále častější a vytváří tak zajímavý a aktuální kontrapunkt k výstavě zakladatelů „düsseldorfské školy".
Bernd a Hilla Becher: Doly. Hutě. // Shirana Shahbazi: Takže znova. Galerie Rudolfinum, 22. 3. - 3. 6. 2012.
