Praha - Černobílé fotografie průmyslových krajin z různých částí světa vystavuje Galerie Rudolfinum pod názvem Doly. Hutě. Přes devět desítek snímků vytvořili od 60. do 80. let manželé Bernd a Hilla Becherovi, kteří se systematické dokumentaci dolů a hutí, vysokých pecí, plynojemů, vodojemů či vápenek věnovali více než 40 let.
V malé galerii Rudolfina zároveň začala výstava Širany Šahbazíové, íránské umělkyně, která vytváří velkoformátové fotografie geometrických zátiší.
Sami Becherovi označují své fotografie jako industriální krajiny. "Jde o typ obrazu, v němž nejde o zobrazení jednotlivých staveb, ale o situovanost provozů těžkého průmyslu v jejich urbánním a krajinném kontextu. Základem projektu jsou díla, která vznikala v Porúří v 60. letech. Z dnešního pohledu zachytili Becherovi mizející či zmizelý svět, i když původní koncept s mizením nepočítal," říká ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma.
Fotografie z Porúří doplnily snímky ze Severního Porýní-Vestfálska, z Velké Británie, Francie i USA - tak, aby vyzněl jazyk industriální architektury, jak se během jednoho století vyvíjel bez ohledu na hranice.
Becherovi zachycovali průmyslové objekty v době, kdy ještě nebyly objektem zájmu fotografů. Vytvořili jakousi typologii průmyslových staveb, imaginární muzeum průmyslové architektury 20. století s kořeny ve století devatenáctém. Stavby v prezentovaném souboru zachycovali vždy ze stejného úhlu, ve stejném ročním období, za stejných světelných podmínek a bez asistence lidských postav.
Manželé Bernd (1931-2007) a Hilla (1934) jsou považováni za průkopníky konceptuální fotografie. Zásadně ovlivnili celou generaci německých fotografů, jejich žáků tzv. düsseldorfské fotografické školy (T. Struth, Candida Höfer, Thomas Ruff, Andreas Gursky, Jörg Sasse a další).
Z 90 procent dnes fotografované objekty už nestojí. "Je v povaze těch staveb, že jsou dočasné," dodává Becherová. Dokumentace průmyslových staveb coby něčeho, co mizí, byl nicménějen vedlejším efektem jejich práce. "Hlavně nás zajímalo, jak vypadají; není to vlastně architektura, protože nemají estetické nároky, daly by se označit za antiarchitekturu," říká.
Jimi zachycené budovy připomínají až jakási průčelí středověkých katedrál; ale nabízejí i hru forem pečlivě sestavených sérií objektů a motivů.
Koncepci výstavy připravil Heinz Liesbrock a pražská galerie ji uspořádala ve spolupráci s muzeem Josefa Alberse v německém Bottropu.
