Ve Vojenském historickém muzeu ve Vídni je Payerovi věnován zvláštní sál. Jsou tam jeho deníky z cest, náčrtky i obrazy, které podle nich maloval. Některé mají i několik desítek metrů čtverečních. Jeden takový můžete od včerejšího večera vidět i ve Veletržním paláci v Praze. A kdo to Julius Payer vlastně byl?
Slavný polárník
Narodil se v Šanově, z něhož je dnes už jen jedna z teplických městských čtvrtí. Studoval na kadetce ve Vídni a po přidělení do severní Itálie, která tehdy patřila Rakousku-Uhersku, mapoval jižní Alpy. V roce 1869 se zúčastnil německé polární expedice na pobřeží Grónska. Po dobrodružné cestě, kdy se lodě Germania a Hansa v mlze rozdělily a jednu z nich rozdrtily ledové kry, výprava splnila svůj cíl a šťastně se vrátila. Payer tehdy jako první zmapoval grónské pobřeží kolem 75. rovnoběžky a získal si jméno jako polární badatel. Rakousko-Uhersko se výzkumu severních polárních končin účastnilo až od roku 1871, kdy tam vypravilo první orientační výpravu. Té následující o rok později se účastnil i Payer, který měl vést akce na pevnině. Také parník Tegetthoff se dostal do zajetí ledových ker a stal se neovladatelným. Teprve v létě 1873 objevili polárníci nové území, vůbec nejsevernější zemi na východní polokouli. Dnes patří Rusku, ale tehdy se stala državou Habsburků a na počest císaře dostala jméno Země Františka Josefa. Zkrátka ale nepřišli ani ostatní, po Payerovi se jmenuje jeden z ostrovů a fjord. Navíc v mapách zvěčnil i své rodné město, najít můžete třeba Teplický záliv nebo ostrov Šanov.
Ještě lepší malíř
Julius Payer se po návratu do Evropy stal celebritou, dostal řadu vyznamenání a byl povýšen do šlechtického stavu. O expedici přednášel a napsal o ní i úspěšnou knihu, dalších cest se ale už neúčastnil. Vystoupil dokonce z armády a v roce 1876, tedy až ve svých čtyřiatřiceti letech, začal studovat malbu. Ani při tom však na sever nezanevřel. Náměty prakticky všech jeho obrazů se staly polární oblasti a výjevy z objevitelských expedic. Svými téměř dokumentárními plátny se proslavil ještě víc, než cestováním. Jeho monumentální obrazy, které putovaly po celé Evropě, získaly ocenění na světových výstavách v Mnichově i Paříži a dodnes je považován za nejlepšího realistického malíře polárních krajin.
Výstava jednoho obrazu
Expozice ve Veletržním paláci ctí tradici typickou pro 19. století. Výstavy jednoho monstrplátna byly tehdy populárním protikladem početně zastoupených salonů. Obraz-senzace byl atraktivní rozměry i námětem a dokázal spolehlivě přitáhnout pozornost publika. Takový byl i Záliv smrti. Plátno /3,9 x 5,4 m/ z roku 1897 zobrazuje tragický konec slavné polární expedice vedené Johnem Franklinem, jejíž osud ve své době doslova hýbal celou Evropou. Při malování obrazu Payer, který chtěl výjev zachytit co nejvěrněji, v Londýně prostudoval všechny autentické předměty objevené záchrannými výpravami a podle daguerrotypií naskicoval portréty členů výpravy.
Na obraze tedy vystupují skutečné historické postavy. Dramatický výjev, který s odstupem času působí přece jen trochu jako ilustrace z dobrodružné knížky, má svůj půvab a je velmi působivý a přesvědčivý i dnes. V rozlehlé Malé dvoraně se sice i dvacetimetrové plátno na první pohled trochu ztrácí, ale ve chvíli, kdy k němu přistoupíte blíž, otevře se před vámi jako brána do jiného světa a pohltí vás. Ten, kdo si chce na vlastní kůži zkusit, jaké to doopravdy je, octnout se v obraze, neměl by si tuto výjimečnou a svým způsobem unikátní výstavu nechat ujít. Stojí to za to.
/Julius Payer-Záliv smrti, kurátor Ondřej Chrobák, Malá dvorana Veletržního paláce, Praha 25.11.-19.2.2006/
