Na tyto obrazy prosím sahejte, vybízí rukou psaná cedule k probírání štosu malých pomalovaných pláten, vyrovnaných za sebou jako plakáty v papírnictví. V jednom ze sedmačtyřiceti stánků právě probíhajícího veletrhu umění Art Prague tvůrci sdružení v pražské skupině Obejvák nabízejí drobné originály i za jednu tisícovku korun.

To White Pearl Gallery obrazy svých autorů prezentuje v divoké změti lesní dekorace: na zemi i stole leží hlína, ke stropu trčí úzké kmeny stromů. Všude jsou zasazeny jarní květiny a také jahody či rajčata. Bizarnost obrazů, například malby na napnutém svetru, sem dobře zapadá.

Art Prague, prodejní přehlídka současného umění, je víc než kdykoli ve své sedmnáctileté historii plná mladých vystavovatelů s bláznivými nápady. Těm až do neděle patří přízemí, nádvoří a také konírna Clam-Gallasova paláce kousek od pražského Staroměstského náměstí.

Tradiční galeristé, kteří na Art Prague vystavují opakovaně, často už přes deset let, mají své expozice v sálech prvního patra. Ty se pyšní decentnější výzdobou, většinou omezenou na vázu s květinami - sochy, šperky, výjimečně i videa, stěny nebo paneláže hustě ověšené obrazy ostatně ani k jiné kreativitě nedávají mnoho prostoru.

"Vynechali jsme asi jen jeden ročník," vzpomíná galeristka Eliška Schránilová z Galerie eS, která na veletrh pravidelně vozí práce malířky Jindry Vikové, od níž letos vybrala snové fotogramy. Mezi dalšími sedmi autory je například Ivana Lomová.

"Přímo na Art Prague prodáme pouze jeden dva obrazy, ale často tady začne větší obchod, který potom dokončíme u nás v galerii," líčí Schránilová, která prý během veletrhu vždy rozšíří okruh zákazníků.

"Pro nás je to přímo nezbytnost, ukázat se na Art Prague," tvrdí také malířka Pavla Soukupová, která svou S Galerii provozuje v soukromé vile na Praze 6. Tam je prý poněkud stranou pozornosti.

V Clam-Gallasově paláci nyní vedle svých prací představuje velké malované vázy sklářky Ivany Šrámkové, jejíž díla vlastní pražská Národní galerie, londýnské Viktoriino a Albertovo muzeum nebo Muzeum moderního umění ve švýcarském Lausanne.

Zřejmě nejdražším dílem letošního veletrhu je rozměrná asambláž z šedesátých let od již nežijícího Aleše Veselého. Stará sololitová deska sevřená do železného rámu je plná map po zaschlých skvrnách. Uprostřed ji zdobí kompozice z kovových a dřevěných částí. Impozantní zemité dílo se jmenuje Letící znamení a Galerie Millennium jej nabízí za 1,1 milionu korun.

"Získali jsme jej od autorovy dcery, která dnes žije v Izraeli," říká kustod, podle něhož se majitelé galerie Xénia a Adam Hoffmeisterovi s umělcem osobně znali. "Nejraději bychom byli, kdyby se asambláž Aleše Veselého dostala do nějaké veřejné instituce, kde by měla náležitou péči," dodává kustod a prozrazuje, jaké má pokaždé "nervy", když se robustní objekt plný křehkých částí musí stěhovat.

K dalším klasikům, jejichž díla lze na letošním Art Prague vidět a koupit, patří malíř Zdeněk Sýkora, kolážista a básník Jiří Kolář, surrealista Jan Švankmajer či sochař Jiří Nepraš.

Ze zahraničních autorů je tu vystaven klasik vídeňského akcionalismu Hermann Nitsch. Jeho čtyři abstraktní plátna z let 2011 až 2017, malovaná s příměsí krve, nabízí Galerie Litera/Navrátil po 560 tisících korunách.

Mladí galeristé brzy budou v početní rovnováze k zavedeným tradičním vystavovatelům, říká ředitelka veletrhu Iva Nesvadbová. | Foto: Matej Slávik

"I když sem většina lidí chodí jen se podívat, jde tady o něco jiného," říká zakladatelka a ředitelka Art Prague Iva Nesvadbová. "Pod jednou střechou se tu prodává umění od téměř čtyřiceti galerií, jež letos přestavují 230 umělců."

Nesvadbová měla tentokrát do poslední chvíle starosti. Kvůli rekonstrukci nebylo možné veletrh uspořádat v Kafkově domě na okraji Staroměstského náměstí, kde sídlil posledních pět let. "Oslovila jsem patnáct subjektů. Pokaždé dlouho trvalo, než se vyjádřili, a potom se často ukázalo, že v budovách není základní vybavení," vysvětluje Nesvadbová, která tak mohla letošní ročník vyhlásit teprve měsíc před začátkem.

I proto se letošní přehlídky účastní méně delegací ze zahraniční. Kapacitu ale doplnily mladé galerie a také expozice začínajících autorů. "O to je velký zájem, pečlivě mezi umělci vybíráme," říká ředitelka, podle níž mladí galeristé brzy budou v početní rovnováze k zavedeným tradičním vystavovatelům.

Jistě nejmladším galeristou letošního ročníku je jednadvacetiletý Jan Čejka původem z Černošic.

"Už ve škole jsem při výtvarné výchově spolužákům hodnotil jejich výtvory, místo abych sám maloval," říká galerista a student estetiky na Karlově univerzitě.

"Vystavoval jsem tady už loni, ale letos poprvé představuji svou kamennou galerii, která sídlí v kampusu Filozofické fakulty," říká s hrdostí štíhlý mladík, který prý už od střední školy pořádal výstavy svých kamarádů po kavárnách. "Možná to nezní úplně seriózně, ale nemohl bych vystavovat práce někoho, ke komu nemám vztah," prohlašuje Čejka.

Ve věci umění má jasno: na obrazech musí být vidět dobře zvládnuté řemeslo, ale navíc musí mít dílo koncept.