Jestli je někdo ztělesněním průniku moderní techniky a nových médií do mezinárodního umění, je to právě Korejec s občanstvím Spojeným států. Jeho tvorba, i když vpravdě s celosvětovým dosahem, je pevně spjata také s Evropou; konkrétně s Německem.
Velký přesun
Nam June Paik se narodil v roce 1932 v korejském Soulu. Během působení na umělecké scéně se proslavil mnoha inovačními přístupy, hlavně na poli nových médií. Nenechal se však svazovat jedinou technikou; zabýval se performancemi, vytvářel videoinstalace, internetové projekty, ale také skládal hudbu a maloval. Na současné umění měl dlouhodobě velký vliv rovněž tak svou mnohostranností.
Poté, co jeho rodina v roce 1950 opustila Koreu, studoval v Tokiu historii umění a hudby. Následoval přesun do Německa, kde ve studiu pokračoval v Mnichově a Freiburgu. Německo se také stalo zemí, s níž byl jeho život a tvorba spojeny svým způsobem nejvíc.
Našel tam své hudební vzory, uspořádal tu v 60. letech první hudební performance a výstavy, při nichž poprvé využil televizní obrazovky; tady také přednášel. Nakonec to bylo právě Německo, které v roce 1993 reprezentoval na Benátském bienále, kde jeho instalace "Electronic Super Highway" získala cenu pro nejlepší pavilon.
Zástupný symbol
Jeho práce od počátku stejně zarputile jako přirozeně využívaly v umění tu nejmodernější dobovou techniku - a techniku tak naopak povyšovaly na úroveň umění. Také proto se relativně brzy dočkal celosvětového ohlasu a stal se mezinárodní hvězdou.
Symbolem jeho umělecké kariéry se stala televizní obrazovka, či lépe řečeno monitor, který se časem vžil jako jeho erbovní předmět. Nam obrazovku vnímal jako ikonu současné pop-kultury, svým způsobem ztělesnění moderní civilizace a zástupný symbol, který neváhal konfrontovat s tradicí (např. soškami Buddhy).
Obrazovky používal do intimních sestav, stejně jako z nich vytvářel monstrinstalace, které měly doslova podobu staveb. Pro olympiádu v Soulu v roce 1988 například vytvořil dílo The More The Better - instalaci-věž, která se skládala z tisíce a tří monitorů.
Ve Whitney Museu v New Yorku zase postavil z monitorů celou zeď, podobně jako při další, relativně nedávné monumentální práci Megatron pro Guggenheimovo Museum v New Yorku, již představil v roce 1997.
Už teď je jasné, že Nam June Paik, s nímž se často pojil titul zakladatel videoartu, se stal nesmrtelným; stejně jako to, že ho televizní obrazovka bude provázet až do naprostého konce. Poslední rozloučení s Nam June Paikem se bude konat ve středu 3. února na Manhattanu a televizní kamery u toho jistě nebudou chybět.
