Recenze - O Indianu Jonesovi se netřeba příliš rozepisovat, třicet let setrvává na poli globální popkultury. Henry Jones jr. alias Indiana Jones je respektovaný archeolog věčně na cestách za velkými tajemstvími minulosti.
Klobouk, bič, zdravý cynismus a nezdravý strach z hadů - právě nyní se tento hrdina dostává na náš trh i v komiksové podobě. V nakladatelství BB Art vyšel omnibus tří slavných příběhů z dílny Dark Horse Comics, původně publikovaných v první polovině 90. let.
Na prostoru 350 stran za bezmála tisíc korun dostane čtenář rozhodně adekvátní odměnu: svižnou žánrovou „podívanou" v duchu slavné filmové tetralogie. Na místě je ovšem zaujmout k obsáhlé bichli dva hodnotící pohledy: od komiksu k IJ-fenoménu a od IJ-fenoménu ke komiksu.
Mezi příběhem a akcí
První příběh Indiana Jones a osud Atlantidy vznikl na motivy počítačové hry a soustředí se na hledání obrovského množství energie, k němuž nalezla klíč možná ne až tak bájná říše.
V lecčem to připomíná příběh Dobyvatelů ztracené archy, do něhož čtenář/divák rovněž vstoupí nečekaně v polovině dobrodružství (i když tady se to ukáže jako hrdinův špatný sen). Podobně zapojuje komiks do děje i silnou ženu z Indyho minulosti, která je mu v hledání partnerem.
Komiks nabízí funkčně vybudované vyprávění, pravidelně se střídající scény pátrání a akční sekvence - nechybějí nacisti, napínavé situace a překvapivě fantaskní pointa na závěr, která do děje otevřeně zapojuje nadpřirozené síly. Je vidět, do jaké míry byla původní hře věnována pozornost, a příběh je z knihy určitě nejlepší.
Trochu problematičtější je druhý Indiana Jones: Bouře v Orientu, který se výrazněji obrací od dramatického oblouku k nespoutanému řetězenému vyprávění. Ústřední hledání Buddhových originálních svitků je spíš záminkou pro Indyho zběsilou cestu po Orientu. Komiks přitom dělal stejný tým jako Atlantidu, ale bez počítačové předlohy.
Na záložce knihy je Bouře v Orientu přirovnávána k filmovému Chrámu zkázy. Některé věci sice odpovídají (asijské prostředí, akční scény, parťák v osobě malého chlapce), jenže mu schází promyšlená dynamika Spielbergova filmu. Nechybí sice jednotící linie konfliktu mezi Indym a japonskou armádou, ale neustále je tříštěna dalšími postavami, akčními scénami a nebezpečími.
Smělé doporučení
Třebaže je Bouře v Orientu výrazně delší než zbývající dva komisy, vyprávění je tak mnohem méně motivované a provázané. V určitou chvíli se začne řetězec akčních scén opakovat a pointa působí spíš jako „už jsme nevěděli, jak dál".
To však nic nemění na tom, že pořád jde o zábavné dobrodružné čtení se spoustou nápadů. Jen bych doporučoval si četbu rozdělit na víc dní: aby se člověk mohl těšit na další dávku… namísto pocitu, že už několikrát s drobnými obměnami přečetl totéž.
Je dobře, že za třetím příběhem Indiana Jones a Zlaté paže stál jiný tým. Pravda, není příliš dodržena kontinuita kresby v rámci celého comicbooku; podoba postav se trochu mění i stránku od stránky. Ale zase jde o vítanou změnu v toku čtení.
Oproti předchozím dvěma příběhům se komiks víc soustředí na uzavřený příběh než na akční scény a postavy (kromě Jonese) procházejí výrazným vývojem. Ústředním motivem není ani tak hledání inckého artefaktu jako spíš snaha nalézt ztraceného bratra Indyho indiánské kolegyně z univerzity - čehož se využívá v motivacích.
Zběsilé tempo Bouře v Orientu je ve Zlaté paži nahrazeno poklidnějším vyprávěním, rozsáhlejšími dialogy i drobnějšími ozvláštňujícími vtípky, které umožňují od hlavní linie občas odbočit a zase se vrátit (třeba k hollywoodským historkám).
Jako žánrová četba na pomezí dobrodružství, akční zábavy a fantastiky plní trojice komiksů očekávání a mohu ji směle doporučit každému, kdo se ze stejných důvodů díval na Indyho filmová dobrodružství.
Efekt kontinuity
Nicméně, když zaujmu opačný postoj směrem od fenoménu (nebo chcete-li franšízy) Indiana Jonese ke komiksům, musím tu upozornit na určitou neporovnatelnost jejich samostatnosti ve vztahu k „audiovizuálním bratříčkům". Jinak řečeno, podobně jako příběhově nové romány, např. Indiana Jones a biblická potopa světa, i komiksy na mě působí spíš coby svého druhu (efektní a hravý) merchandising než stejně důležitá část univerza jako filmy či seriály. Ale proč?
Třeba James Bond zvládá cesty napříč médii poměrně snadno; má základ v románové sérii, ke které se může vracet, variovat ji či se vůči ní vymezovat - čímž si udržuje kontinuitu a provázanost.
V případě Hvězdných válek je zase od počátku svět mnohem důležitější než konkrétní hrdina/hrdinové, takže není problém na celé univerzum nahlížet z mnoha perspektiv (postavy, planety, politické pozice, války) a mediálních podob (hraný i animovaný film, počítačové hry, romány, komiks).
Indiana Jones je jiný případ: ačkoli se vytváří dojem, že je podobně jako Bond jasně definovaná postava, není to tak. I když si vezmeme celovečerní filmy, dostáváme čtyři hrdiny, u nichž efekt kontinuity zaručuje jen udržování některých "povrchních znaků".
V každém ze snímků je sice Indy archeolog, který nějak vypadá (jako Harrison Ford) a nosí klobouk, bič a pistoli. Ale rozdíly se vyjevují už v povaze: mění se film od filmu z arogantního parchanta k uvědomělému otci - a rozhodně ne kontinuálně, ale skokově a nemotivovaně.
Postava a koncept
„Indiana Jones" je totiž především geniální koncept, který sceluje mnoho přístupů do zdánlivě homogenního celku sloužícího jednomu cíli: Indy je ve všech svých audiovizuálních proměnách neuvěřitelně účinný způsob, jak divákovi nabídnout specifické vidění historie.
V televizním Mladém Indiana Jonesovi to byla historie skutečná a seriál sloužil jako pedagogický prostředek. Indy procházel válkami, monarchiemi, filmovými studii, dostával lekce z dějin filozofie. V celovečerních filmech o Indym šlo o historii filmovou.
Indiana Jones nevyšel ani tak z dobrodružných románů a komiksů, ale spíše z jejich audiovizuálních adaptací: ze seriálů němé i zvukové éry, z dobrodružných filmů, z filmových bondovek atp. Každý ze čtyř snímků je opulentní (až encyklopedickou) přehlídkou znalostí, postupů, přístupů a konvencí na poli filmové techniky, stylu a vyprávění.
Proto sám Jones funguje ve dvou modech: a) jako žánrový hrdina dobrodružných filmů, b) právě jako propracovaný koncept čtení historie/historií. Asi proto si tolik fanoušků nejvíc oblíbilo třetí film, který je nejméně brakově podvratný a encyklopedický, ale nabízí nejklasičtější vyprávění, zatímco řada filmových profesionálů a odborníků dává přednost prvnímu, druhému či čtvrtému titulu.
Tím se obloukem vracím ke komiksu, který bohužel postrádá onu víceúrovňovou hru s konvencemi (nabízela by se třeba reflexe dějin konvencí žánrového komiksu). Všechny tři příběhy jsou jednoúrovňovými dobrodružnými příběhy, jejichž hrdina připomíná hrdinu z filmové série. Vlastně je to s nimi podobné jako s „jonesovskými" pastiši - od Honby za diamantem po první Sommersovu Mumii.
Ale jak už bylo řečeno: v první rovině funguje Indiana Jones Omnibus parádně… a už se těším na druhou knihu, která by snad měla časem vyjít taky.
Indiana Jones (Indiana Jones Omnibus vol. 1). Překlad Michaela Macková. 350 stran. Doporučená cena 890 korun. Vydal BB art, Praha 2011.
