Má rád, když se mu život občas obrátí naruby. A teď se musí poohlédnout po novém hřbitovu. Na ten dříve vybraný se jednou chystá ulehnout jeho spoluhráč z už rozpadlé kapely Priessnitz. "Nemůžeme být na stejném hřbitově, to bychom se hádali i po smrti," říká.
Program ČT art ve středu večer uvedl premiéru padesátiminutového dokumentárního filmu o hudebníkovi Jaromíru Švejdíkovi, který se prosadil také jako komiksový kreslíř pod jménem Jaromír 99. Jeho kariéru rekapituluje režisérka Petra Všelichová ve snímku nazvaném Tam odkud jsem.
Je to užitečný, standardní televizní portrét pozdního padesátníka, který má dnes v české kultuře pevnou pozici respektovaného tvůrce. Vybudoval si ji prolnutím dvou profesí - hudební a výtvarné. Přičemž ani jedna není vedlejší či hlavní, i když v zahraničí díky překladům komiksů převažuje pověst kreslíře. A třeba v projektu hudební skupiny Kafka Band, vytvořeném zprvu pro Německo, se obě Švejdíkova povolání propojují.
Jeho stěžejní kapela Priessnitz, dnes už uzavřená kapitola, je zase především českým fenoménem. Jím se ale nestala na sklonku 80. let, když vznikla a sršela počáteční energií, ale zhruba o 20 roků později také díky úspěchu filmu Alois Nebel, který byl natočen podle stejnojmenného komiksu a na Jaromíra 99 upozornil široké publikum. Rovněž do intenzivního kreslení se Jaromír Švejdík pustil teprve v 35 letech.
Nejspíš to byl právě ten prodloužený čas, díky němuž je jeho hudební i výtvarná práce tak vyzrálá. Na první poslech či pohled nekomplikovaná, čitelná, vstřícná. Přesto formovaná důmyslnými spodními proudy spojenými se Švejdíkovým rodným Jeseníkem, okolními horami a jejich proměnlivým drsným počasím, až se z tohoto vyprávění "o temném původu hudby Priessnitz" stalo skoro klišé.
Povětrnostní i geografická danost Švejdíka a Priessnitz je tradovaná přes tři desítky let - skoro se zdálo, že písničky nepíší sami hudebníci, ale vítr, který se prohání po jesenických kopcích. A tentýž vítr jako by následně začal vést i ruku kreslíře Jaromíra 99.
Na tomto základu staví dokument i režisérka Všelichová, protože je to motiv vděčný. Švejdíkovu příběhu dává až podivínskou tajuplnost, jak ji pojímal i režisér David Ondříček, když roku 1992 natočil první "pohanské" videoklipy k písním Priessnitz.
Jaromíra Švejdíka zobrazuje film Tam odkud jsem jako zralého muže, který přichází z temných sudetských hvozdů na pražskou Letnou, kde nyní žije na střídačku s jesenickou chalupou, aby nesmazatelně vstoupil do centra kulturního dění. "Neumím psát městské písničky," říká před kamerou. "Vždycky byly spíš o stesku po Jeseníkách, po horách."
O jeho výtvarné práci by se dalo říci totéž. Švejdík je skoro pomyslnou Boženou Němcovou pro 21. století, která propojena s Prahou "vykreslovala" obrazy venkovského života.
Pokud si lze představit nějakého budoucího autora výtvarného doprovodu její Babičky, jenž by se vyrovnal sběratelským ilustracím, jaké před čtvrtstoletím vytvořil Martin Velíšek, pak by byl Jaromír 99 ideální. A podobně by mohl aktualizovat třeba Erbenovu Kytici, jako když ji koncem 40. let minulého století nebývale podtrhl malíř Alén Diviš.
Švejdíkova digitální linka na kreslicím tabletu je sice technologicky progresivní, ale třeba jesenické výjevy představené ve filmu jako by vznikaly při světle petrolejové lampy. Jaromír 99 má nadčasový výtvarný jazyk.
Dokument připomíná i další Švejdíkovy hudební projekty jako Umakart, Kafka Band či nejnovější Letní kapelu, stejně jako komiksy Aloise Nebela, Zátopka, Kafkův Zámek, Zatím dobrý nebo Čáslavskou. Hudebně i výtvarně však stojí především na písních Priessnitz a animovaném prolínání Švejdíkovy aktuální volné výtvarné tvorby do reálných záběrů konkrétních míst Jesenicka a Rychlebských hor, jež autor zachycuje.
Například malý hřbitov mimo civilizaci, v Rejvízu, asi 900 metrů nad mořem, kde si "zamluvil" místo, než zjistil, že totéž udělal jeho dlouholetý spoluhráč, kytarista Petr Kružík. Nebo zámek v Javorníku v Rychlebských horách, kam už dříve zasadil komiksové zpracování Zámku Franze Kafky. Či obnovenou secesní Tančírnu v Račím údolí, kde roku 2016 natočili Priessnitz poslední koncert pro Českou televizi.
Bubeník Priessnitz Zdeněk Jurčík charakterizuje Švejdíka jako nekompromisního, neústupného a tvrdohlavého, jako "jesenický charakter neurotický, pařezovitého typu". V tandemu s kytaristou Kružíkem ovšem vytvořili tak specificky naléhavý hudební zvuk, že kdyby se místo Jeseníku sešli svého času v Dublinu, mohli udělat terno jako irští U2.
Švejdíkovy písničky jsou sice "na tři akordy", ale jejich dopad nejspíš zesiluje, že jsou vychozené na dlouhých cestách přírodou. Ostatně poslední deska Priessnitz vznikala deset let. Nad těmi třemi akordy, dvěma slokami a refrénem někdy Švejdík přemýšlí i rok, přiznává ve filmu.
Nejslavnější skladba, na níž se podílel, ale za svou nejlepší ji nepovažuje, je Půlnoční. Se Švejdíkovou kapelou Umakart ji nazpíval Václav Neckář pro filmovou adaptaci komiksu Alois Nebel z roku 2011 a patří mezi nejzářnější porevoluční hity. A dokonce kdosi neznámý přepsal text Půlnoční na stará kamenná boží muka u cesty v kraji Švejdíkovy chalupy.
Vůbec spojení komiksu i filmu Alois Nebel a Půlnoční je natolik stěžejní událostí české populární kultury posledních dekád, až je s podivem, že tehdy nad Jeseníky a Rychlebskými horami nevyšla kometa.
Spisovatel Jaroslav Rudiš, autor nebelovského libreta, ostatně ve filmu upozorňuje, že se život jeho i Švejdíkův dělí na dvě části: před Aloisem a po Aloisovi. Jak to, že nikdo zatím nevydal nový kalendář?
Film
Jaromír 99 - Tam odkud jsem
Režie: Petra Všelichová
Česká televize 2021, film je k vidění on-line.
