reklama
 
 

Recenze: Kafka Band se našel v Nezvěstném, vydal vstřícně rozezpívanou Ameriku

27. 3. 2019 15:03
Dva předkové spisovatele Jaroslava Rudiše v německém přístavu Bremerhaven nastoupili na zaoceánskou loď a odjeli do Spojených států. Stalo se to někdy ve druhé polovině devatenáctého století.

Po asi 150 letech jen 60 kilometrů odtud, v divadle v Brémách, chystal Rudiš s českou kapelou Kafka Band představení Amerika, napsané podle nedokončeného románu Nezvěstný od Franze Kafky. Jeho hrdina, mladík Karel Rossman, také přeplul Atlantik, aby se vylodil v Novém světě. A teď se stal hlavní postavou právě vydaného alba s hudební verzí brémského divadelního projektu. Jakési plebejské Novosvětské, která písně rozdává coby karty u hospodského stolu, nikoli jako vstupenky do Rudolfina.

O cestě svých předků za oceán se Jaroslav Rudiš dozvěděl právě díky angažmá v Brémách, kde s Kafka Bandem v posledních letech nejprve připravil představení podle Kafkova románu Zámek a následně také Ameriku.

V rozhovoru pro Český rozhlas Rudiš vylíčil, jak zadal své jméno v Deutsches Auswandererhausu - muzeu emigrace v přístavu Bremerhaven, kde je k dispozici databáze uprchlíků, kteří odtud vyplouvali do Států za lepším životem. Právě zde Rudiš objevil dva blízké "nezvěstné".

Ta shoda okolností jako by naznačovala, že Karel Rossman z Nezvěstného je v nás přítomen víc než coby protagonista Kafkovy literární fikce. Přes přístavy v Bremerhavenu a Hamburku, líčí v onom rozhovoru Rudiš, opouštěly střední Evropu statisíce až miliony lidí, aby cestou do nejistoty unikli hladu a chudobě.

Karel Rossman sice před bídou neprchal, ale do nejistoty připlul. Už jen úvodní "banalita" se zapomenutým deštníkem na palubě parníku, pro který se protagonista vrací po vylodění, a kvůli tomu přichází o kufr, je v Kafkově románu dostatečně nervní.

Přes veškerou "kafkárnu" je však album Amerika hudebně pozitivistické, i když na něm hlas zpěváka Jaromíra Švejdíka někdy skoro pláče - jako by se snad chtěl přiblížit melancholii sóla anglického rohu v largu z Novosvětské.

Ne že by se písně Kafka Bandu měly rovnat melodické prozřetelnosti Antonína Dvořáka, ale od základu jsou nasměrovány k čemusi vzdálenému a neuchopitelnému, ovšem vstřícně zářícímu. Třeba když sbory houkají slovo "Amééérika" jako zpoza obzoru blížící se zaoceánský parník. Nebo když se v úvodní skladbě alba jako nekonečné vodní plochy přelévají dlouho držené akordy kláves - možná až nadstandardně evokující třicet let starý soundtrack skladatele Erika Serry k filmu Magická hlubina, který se stal pojmem především ve frankofonním světě.

Amerika je ucelenější dílo než pouhé písničkové album s melodramatickými pasážemi. | Video: Indies

Ve vrchovaté formě onu melancholii předvádí píseň Theater Oklahoma, kde Švejdík v rauši ze silné melodie téměř umírá při slovech "Kolem mě jen andělé / S křídly na zádech / Hrají a zpívají". Zní tu možná Švejdíkův životní hit, přesah jeho dosavadní třicetileté hudební dráhy s kapelami Priessnitz či Umakart.

Theater Oklahoma je podobně všeplatný jako píseň Půlnoční, kterou Švejdík alias kreslíř Jaromír 99 před osmi lety napsal s Dušanem Neuwerthem a Janem P. Muchowem do komiksového filmu Alois Nebel. V interpretaci Václava Neckáře se z ní zaslouženě stal bestseller.

Theater Oklahoma ani další písně na albu Amerika ovšem nejsou "na první pocit" průzračné, jasně přehledné a chytlavé. Jejich vstřícnou melodičnost pravidelně zneklidňuje především Rudišovo sugestivní deklamování drobných úryvků z románu Nezvěstný v němčině - a někdy jako by se spisovatel při interpretaci utrhl z Voicebandu E. F. Buriana, který v meziválečném období rytmicky recitoval literární díla.

Také probarvená instrumentace občas hladí melodie proti srsti, aby vytvořila patřičné napětí mezi "hezkým" a "ošklivým". Lidské hlasy, elektronicky přetvořené vokodérem, pak vstupují do přívětivého melodického a harmonického toku coby vetřelci z jiných, "Nových" světů.

Především se však skladby ve volnějších tempech - někdy až strojových, v úvodu alba jako kůň klusající po prériích - nezadržitelně valí vpřed, i díky zdůrazněným basovým linkám a skoro "mechanické" rytmice. Mohly by znít jako podklad k Chaplinovu filmu Moderní doba, když jeho protagonista pracuje ve fabrice u pásu nebo utahuje šrouby v obrovském ozubeném soukolí, jež ho "drtí".

Všechno to hemžení na albu Amerika pluje v jednom masivně se valícím Golfském proudu, kdy skladby více či méně plynule přecházejí jedna do druhé jako věty rozsáhlé kompozice. Na předešlé kafkovské nahrávce, Zámku z roku 2014, byly mezi písněmi výraznější kontrasty.

Kafka Band: Amerika

Kafka Band: Amerika

Indies Scope 2019

Amerika je ucelenější dílo než pouhé písničkové album s melodramatickými pasážemi. I tak z něho hluboce utkví výrazné písňové motivy "pro každého". Jsou "demokratické" jako trička s Kafkovým portrétem, která po revoluci zaplavila turisty obleženou Prahu. Jen ta Kafkova podobenka není omletá jako z těch několika známých fotografií.

Nahrávka Ameriky si tiskne na triko spíš spisovatelův magický portrét, který před časem vytvořil Jaromír 99: Franze Kafku s deseti očima. Amerika je album vytvořené s rozhledem.

autor: Ivan Hartman | 27. 3. 2019 15:03

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama