Recenze: Kafka Band se našel v Nezvěstném, vydal vstřícně rozezpívanou Ameriku

Ivan Hartman Ivan Hartman
27. 3. 2019 15:03
Dva předkové spisovatele Jaroslava Rudiše v německém přístavu Bremerhaven nastoupili na zaoceánskou loď a odjeli do Spojených států. Stalo se to někdy ve druhé polovině devatenáctého století.
Přes veškerou "kafkárnu" je nové album Kafka Bandu hudebně pozitivistické.
Přes veškerou "kafkárnu" je nové album Kafka Bandu hudebně pozitivistické. | Foto: Salim Issa

Po asi 150 letech jen 60 kilometrů odtud, v divadle v Brémách, chystal Rudiš s českou kapelou Kafka Band představení Amerika, napsané podle nedokončeného románu Nezvěstný od Franze Kafky. Jeho hrdina, mladík Karel Rossman, také přeplul Atlantik, aby se vylodil v Novém světě. A teď se stal hlavní postavou právě vydaného alba s hudební verzí brémského divadelního projektu. Jakési plebejské Novosvětské, která písně rozdává coby karty u hospodského stolu, nikoli jako vstupenky do Rudolfina.

Foto: Salim Issa

O cestě svých předků za oceán se Jaroslav Rudiš dozvěděl právě díky angažmá v Brémách, kde s Kafka Bandem v posledních letech nejprve připravil představení podle Kafkova románu Zámek a následně také Ameriku.

V rozhovoru pro Český rozhlas Rudiš vylíčil, jak zadal své jméno v Deutsches Auswandererhausu - muzeu emigrace v přístavu Bremerhaven, kde je k dispozici databáze uprchlíků, kteří odtud vyplouvali do Států za lepším životem. Právě zde Rudiš objevil dva blízké "nezvěstné".

Ta shoda okolností jako by naznačovala, že Karel Rossman z Nezvěstného je v nás přítomen víc než coby protagonista Kafkovy literární fikce. Přes přístavy v Bremerhavenu a Hamburku, líčí v onom rozhovoru Rudiš, opouštěly střední Evropu statisíce až miliony lidí, aby cestou do nejistoty unikli hladu a chudobě.

Karel Rossman sice před bídou neprchal, ale do nejistoty připlul. Už jen úvodní "banalita" se zapomenutým deštníkem na palubě parníku, pro který se protagonista vrací po vylodění, a kvůli tomu přichází o kufr, je v Kafkově románu dostatečně nervní.

Přes veškerou "kafkárnu" je však album Amerika hudebně pozitivistické, i když na něm hlas zpěváka Jaromíra Švejdíka někdy skoro pláče - jako by se snad chtěl přiblížit melancholii sóla anglického rohu v largu z Novosvětské.

Ne že by se písně Kafka Bandu měly rovnat melodické prozřetelnosti Antonína Dvořáka, ale od základu jsou nasměrovány k čemusi vzdálenému a neuchopitelnému, ovšem vstřícně zářícímu. Třeba když sbory houkají slovo "Amééérika" jako zpoza obzoru blížící se zaoceánský parník. Nebo když se v úvodní skladbě alba jako nekonečné vodní plochy přelévají dlouho držené akordy kláves - možná až nadstandardně evokující třicet let starý soundtrack skladatele Erika Serry k filmu Magická hlubina, který se stal pojmem především ve frankofonním světě.

Amerika je ucelenější dílo než pouhé písničkové album s melodramatickými pasážemi. | Video: Indies

Ve vrchovaté formě onu melancholii předvádí píseň Theater Oklahoma, kde Švejdík v rauši ze silné melodie téměř umírá při slovech "Kolem mě jen andělé / S křídly na zádech / Hrají a zpívají". Zní tu možná Švejdíkův životní hit, přesah jeho dosavadní třicetileté hudební dráhy s kapelami Priessnitz či Umakart.

Theater Oklahoma je podobně všeplatný jako píseň Půlnoční, kterou Švejdík alias kreslíř Jaromír 99 před osmi lety napsal s Dušanem Neuwerthem a Janem P. Muchowem do komiksového filmu Alois Nebel. V interpretaci Václava Neckáře se z ní zaslouženě stal bestseller.

Theater Oklahoma ani další písně na albu Amerika ovšem nejsou "na první pocit" průzračné, jasně přehledné a chytlavé. Jejich vstřícnou melodičnost pravidelně zneklidňuje především Rudišovo sugestivní deklamování drobných úryvků z románu Nezvěstný v němčině - a někdy jako by se spisovatel při interpretaci utrhl z Voicebandu E. F. Buriana, který v meziválečném období rytmicky recitoval literární díla.

Foto: Salim Issa

Také probarvená instrumentace občas hladí melodie proti srsti, aby vytvořila patřičné napětí mezi "hezkým" a "ošklivým". Lidské hlasy, elektronicky přetvořené vokodérem, pak vstupují do přívětivého melodického a harmonického toku coby vetřelci z jiných, "Nových" světů.

Především se však skladby ve volnějších tempech - někdy až strojových, v úvodu alba jako kůň klusající po prériích - nezadržitelně valí vpřed, i díky zdůrazněným basovým linkám a skoro "mechanické" rytmice. Mohly by znít jako podklad k Chaplinovu filmu Moderní doba, když jeho protagonista pracuje ve fabrice u pásu nebo utahuje šrouby v obrovském ozubeném soukolí, jež ho "drtí".

Všechno to hemžení na albu Amerika pluje v jednom masivně se valícím Golfském proudu, kdy skladby více či méně plynule přecházejí jedna do druhé jako věty rozsáhlé kompozice. Na předešlé kafkovské nahrávce, Zámku z roku 2014, byly mezi písněmi výraznější kontrasty.

Kafka Band: Amerika

Kafka Band: Amerika

Indies Scope 2019

Amerika je ucelenější dílo než pouhé písničkové album s melodramatickými pasážemi. I tak z něho hluboce utkví výrazné písňové motivy "pro každého". Jsou "demokratické" jako trička s Kafkovým portrétem, která po revoluci zaplavila turisty obleženou Prahu. Jen ta Kafkova podobenka není omletá jako z těch několika známých fotografií.

Nahrávka Ameriky si tiskne na triko spíš spisovatelův magický portrét, který před časem vytvořil Jaromír 99: Franze Kafku s deseti očima. Amerika je album vytvořené s rozhledem.

 

Právě se děje

před 11 minutami

Moderní pětiboj by mohl na OH v Paříži trvat jen 90 minut

Na olympijských hrách v Paříži v roce 2024 by mohla soutěž v moderním pětiboji trvat pouhých 90 minut. Výkonná rada mezinárodní unie UIPM schválila návrh nového formátu tradičního olympijského sportu, jenž by měl být dynamičtější a atraktivnější pro fanoušky i televizní přenosy. V současnosti trvá závod prakticky celý den a bojuje o udržení v programu her.

Nový formát počítá s vylučovacím systémem, který pomůže výrazně zkrátit dobu soutěže. Dvacet minut je vyhrazeno na parkur, 15 minut na šerm, 10 minut na plavání a 15 na závěrečnou kombinaci přespolního běhu se střelbou. Mezi disciplínami mají být desetiminutové přestávky.

Moderní pětibojaři nový systém předloží Mezinárodnímu olympijskému výboru. Jeho výkonná rada bude 7. prosince rozhodovat o soutěžním programu OH 2024, v němž se chce moderní pětiboj udržet. UIPM také chce vedle závodů mužů a žen zařadit do programu třetí medailovou disciplínu, smíšenou štafetu.

Moderní pětiboj je jediným sportem, jenž byl vytvořen přímo pro olympijské hry. Jeho velkým propagátorem byl zakladatel moderního olympijského hnutí Pierre de Coubertin a poprvé se v něm bojovalo o cenné kovy v roce 1912 ve Stockholmu.

"Moderní pětiboj byl původně pětidenní soutěží. V Atlantě 1996 byl zhuštěn do jednoho dne a v Londýně 2012 jsme zkombinovali laserovou střelbu s během, abychom připravili ještě dramatičtější vyvrcholení. V Tokiu v roce 2021 budeme mít všech pět disciplín na jednom stadionu a nyní po dvou letech detailního zkoumání a diskuzí představujeme něco mimořádného: moderní pětiboj trvající 90 minut," uvedl prezident UIPM Klaus Schormann.

Testovací soutěže v novém formátu se konaly v září v Budapešti a Káhiře a podle federace měly u sportovců pozitivní ohlas.

Zdroj: ČTK
Další zprávy