Centre Pompidou od roku 2017 pořádá festival Move, letos jej poprvé představuje v zahraničí. Tématem aktuálního ročníku je právě intimita a její "politický potenciál". Výstava v Praze potrvá do 9. října, recipročně budou čeští umělci na podzim hostovat v Paříži. Za českou stranu na přehlídce spolupracoval Michal Novotný, ředitel galerijní Sbírky moderního a současného umění.
"Je to projekt na pomezí různých žánrů a témat, je to i propojení mezi dvěma institucemi," říká Mathieu Potte-Bonneville ze Centre Pompidou, podle nějž Česko s Francií "sdílejí společný osud a společnou citlivost".
Tvůrci projektu mají za to, že intimita je přehlížený prostor. Mluví o jejím opaku, exhibici vlastního soukromí na sociálních sítích. "To, co mělo zůstat uvnitř a skryté, je nyní volně přístupné a vystavované bez ohledu na rizika, která představuje sledování státním aparátem i komercionalizace dat soukromými společnostmi," uvažují pořadatelé.
Umělci proto pracují se sděleními, u kterých je záměrně nejasná hranice mezi vynuceným či nevědomým odhalením, exhibicionismem nebo politickou proklamací. Zkoumají tak "možnosti využívání intimity jako aktu rezistence vůči různým způsobům útlaku".
Národní galerie rovněž připomíná, že koncem 60. let minulého století začaly umělkyně tematizovat svůj soukromý život, od milostných vztahů po vlastní tělo. "Intimita byla v patriarchální společnosti bagatelizována a odsouvána do soukromé sféry. Pro tehdejší feministické teorie však rozkrývání každodenní zkušenosti žen představovalo prostředek odhalování mechanismů dominance a rozvíjení kolektivního vědomí. V tomto ohledu je intimita nástrojem emancipace menšin," stojí v anotaci.
Diváci uvidí sochařská díla Julie Bénaové, Juliena Creuzeta a Mélanie Matrangaové propojující kresbu na podlaze a v prostoru, dále velkoformátová textilní plátna nebo sochy na pomezí umění a mobiliáře. Další díla vytvořili Marijke De Rooverová, Rory Pilgrim, Hannah Quinlanová s Rosie Hastingsovou nebo Mona Varichonová.
