Recenze - Kromě klasik amerického a japonského komiksu se nakladatelství Crew neohroženě vrhá i do bublinového kánonu starého kontinentu. Po Výpravě za ptákem času od dvojice Serge Le Tendre - Régis Loisel a Moebiově a Jodorowského Incalu se v edici Mistrovská díla evropského komiksu představuje trilogie Věčná válka.
Belgický kreslíř Marvano v ní adaptoval stejnojmennou sci-fi klasiku Joe Haldemana, který do žánru kosmické opery otiskl své zážitky z války ve Vietnamu. Místo hrdinského eposu o dobývání vesmíru a přes „kosmické rozměry“ je tak výsledkem spíš temný grafický román o odvrácené straně válčení.
Čas běží pomaleji
Díky objevu mezihvězdných průskoků může lidstvo na začátku 21. století pohodlně kolonizovat okolní hvězdné soustavy. Všechno jde jako na drátku, než je jedna z osadnických lodí zmasakrována v sektoru Aldebaran neznámými mimozemšťany. Jako odpověď vyšle Zem do sektoru trestnou výpravu a odstartuje tak vleklou válku, která trvá několik staletí pozemského času. Pro vojína Williama Mandellu ale běží čas mnohem pomaleji než na domovské planetě.
Americký spisovatel Joe Haldeman byl odvedený do Vietnamu v roce 1967 a své válečné zážitky zaznamenal v autobiografickém románu War Years. Stín vietnamské zkušenosti se snáší i nad jeho prvním sci-fi románem Věčná válka z roku 1974, jenž v následných letech obdržel všechny nejprestižnější žánrové ceny (Hugo, Nebula, Locus) a proslavil autora po celém světě. Český románu se objevil poprvé v roce 1996, opravené vydání přihlížející k aktuálnějším autorovým změnám textu je staré dva roky. Komiksové zpracování z roku 1988 je přinejmenším stejně slavné.
Stejně jako v neprostupné vietnamské džungli může i posádka raketoplánu nepřítele v mezihvězdném prostoru více tušit než vidět; tradiční pravidla vedení boje se v neznámém prostředí rozplývají jako pára nad hrncem. Smrt může čekat na každém kroku a rovněž v technologiemi prorostlé budoucnosti platí, že v obřím soukolí armády je jednotlivec jen nicotnou součástkou. A když se pak veteráni vracejí z války, nerozumí tomu, co se doma stalo, a nejsou z nich vždycky hrdinové - což Haldeman po návratu z Vietnamu zažil na vlastní kůži.
Belgický kreslíř Marvano se do adaptace Haldemanova románu pustil na konci osmdesátých let, kdy komiksový žánr díky dílům jako Strážci (1986-7) nebo Návrat temného rytíře (1986) zažil velkou uměleckou emancipaci. V západní Evropě nebyl komiks automaticky považovaný za spotřební či brakové čtivo a potravu pro teenagery, ale spojit vážný protiválečný příběh s žánrem kosmické opery byl tah navýsost revoluční. I proto měl Marvano nejprve problémy s vydavateli, kterým se téma nezdálo dostatečně zajímavé pro čtenáře.
Věčná válka, která vyšla poprvé v holandštině, oba zmíněné slavné americké komiksy připomíná o něco více než tehdejší evropskou produkci. Je dost upovídaná a realistickým zpracováním ještě zvýrazňuje temné podtóny i pohled jednotlivce na úkor velkorysých válečných scén.
Každodenní úzkosti
Mnohem více prostoru věnuje Marvano každodenní úzkosti vojáků, smrtelným nehodám při výcviku, krvavým výjevům z ošetřovny či bolestivé rehabilitaci. Akce se odehrává jen jaksi mimochodem; a i při bojích se kniha soustředí spíš na halucinogenní útržky válečných vzpomínek, na vykreslení strachu a zmatku smíseného s rozkazy velitelů.
Narozdíl od Hvězdné pěchoty R. Heinleina zpopularizované stejnojmenným filmem je tu válka zbavena veškeré glorifikace; pozemšťané vykonávající „spravedlivou“ odvetu proti Tauřanům jsou v rauši pod vlivem opiátů a sugesce, aby je neobtěžovaly výčitky. Okraje komiksu se v té chvíli působivě zahalí do černé.
Když se Mandella vrátí po první výpravě zpět na Zemi, čeká ho velké překvapení. Během jeho vesmírných cest se Amerika proměnila ve fašistickou dystopii, v níž je každý aspekt lidského života podřízen racionalitě obecného blaha. Veteráni jsou pro společnost přítěží a poté, co doktoři nechají zemřít jeho matku, jejíž život měl pro stát nulovou prioritu, rozhodne se zarytý pacifista Mandella znovu narukovat. Jeho druhá mise skončí už při transportu na bojiště a při nehodě raketoplánu přijde o nohu.
Po rychlém zotavení a povýšení na majora velí Mandella další výpravě, která splní všechny rozkazy do puntíku. (Jeho loď nese jméno Masaryk.) „Snad jsme nakonec přece jen stáli na správné straně?!“ povzdechne si, když vystoupí z raketoplánu po dlouhém letu. A chvíli na to zjistí, že válka už vlastně dávno skončila a lidstvo se mezitím vyvinulo v nový mírumilovný druh, jenž se rozmnožuje klonováním a sdílí společné vědomí.
Paralela s vietnamskou válkou i syndromem návratu z komiksu jasně vysvítá, ale není nijak prvoplánová. Příběh si ponechává i žánrové rekvizity vědeckofantastického žánru, přitom s nimi pracuje velmi důmyslně a do hloubky. Skoro by se až dalo napsat, že je to scifistické Srdce temnoty.
Více než příběhem z Vietnamu či dobývání kosmu je tak nakonec Věčná válka meditací nad lidskou potřebou válčit a působivým portrétem člověka, který se ocitl mimo dějiny. Až na přítelkyni Marygay, která na něj čeká v umělém spánku, je Mandella osamělý ve svém vlastním čase; podobně jako hrdina Lemova Návratu z hvězd zažívá absolutní odcizení.
Haldeman se k příběhu vrátil na konci tisíciletí a připsal pokračování Věčný mír a Věčná svoboda, které Marvano zpracoval v roce 2002 do grafického románu Libre à jamais. Dalším společným dílem obou autorů je román Dallas Barr.
Český překlad Věčné války představuje domácímu čtenáři jeden z nejvýznamnějších evropských komiksů, jemž skvěle vystihl atmosféru i přesahy románové předlohy. Snad podobně úspěšně dopadne filmové zpracování, na němž prý pracuje Ridley Scott.
Joe Haldeman, Marvano – Věčná válka. Překlad Hana Zahradníčková. 168 stran. Doporučená cena 689 Kč. Vydavatelství Crew, Praha 2011.
