Derry-Londonderry - V jednom z největších měst Severního Irska začala na konci října expozice devětadvacátého ročníku britské Turner Prize. Vůbec poprvé se výstava finalistů nejprestižnější, ale poněkud kontroverzní soutěže odehrává mimo Anglii. Práce čtyř nominovaných umělců budou k vidění v přestavěných interiérech ebringtonských kasáren do 5. ledna 2014.
Vítěz bude oficiálně oznámen 2. prosince. A kdo je nominovaný?
| Laure Prouvost |
Pětatřicetiletá Laure Prouvost se dostala mezi finalisty za práci Wantee, v níž zve prostřednictvím videa a pochmurného pokoje návštěvníky na prohlídku domu svých prarodičů, a dále za svou dvoudílnou multimediální instalaci Farfromwords vyplývající z jejího pobytu v Itálii, kterou prezentovala ve spolupráci s Whitechapel Gallery.
Prouvost pochází z Francie a v Londýně absolvovala Goldsmiths College a Central St Martins. Mimo jiné zvítězila roku 2011 v soutěži Max Mara Prize for Women.
Prouvost vybočuje svým jedinečným přístupem k filmu. Využívá rychlé střihy, nekonvenční doprovodné texty a netradiční obrazovou montáž, aby vytvořila nepředvídatelné a překvapivé scény. Její snímky se vyznačují bohatě vrstvenými dějovými liniemi a surrealistickými momenty. Snaží se skrze své silné příběhy vtáhnout diváka do dění a zahrává si s jeho emocemi.
„Líbí se mi její smysl pro humor, jistá malátnost a pošetilost toho, co dělá, a také její francouzské komolení anglického jazyka, ale stejně jako u Yiadom-Boakye se nemohu ubránit srovnání s jinými umělci, kteří tvoří na podobných základech. Je těžké se dívat na Prouvost bez srovnání se Švýcarem Pipilottim Ristem, který to zkrátka umí lépe," dodává Adrian Searle, známý kritik umění deníku The Guardian.
| Tino Sehgal |
Mnohem výrazněji do svého díla promítá publikum Tino Sehgal, který byl na cenu nominován díky svým průkopnickým projektům This variation na německé přehlídce moderního umění dokumenta (XIII) a These Associations v londýnské galerii Tate Modern.
Jeho díla spočívají v předvedení improvizovaných či předem připravených scén a dialogů obecenstvu. Není výjimkou ani participace samotných návštěvníků. Z otázek typu „Co si myslíte o volném trhu?" se konverzace může stočit od politiky až k osobním tématům, prožitkům, obavám nebo nadějím zúčastněných.
Diváci se dostávají mimo svůj zaběhnutý pasivní rámec a podílí se na samotné nezopakovatelné tvorbě. „Je nejoriginálnějším a nejprovokativnějším ze všech zdejších umělců. Jeho práce se rozvinula nečekaným směrem a na takové úrovni, jaké nikdo jiný z nich nedosáhl. Nutí nás přemýšlet. Výměnou za to by měl vyhrát Turner Prize," míní Searle a s ním souznějí i další experti.
Sedmatřicetiletý Sehgal navíc využívá hlavně amatérů, aby s tázanými vedli rozhovory o systému, ekonomii i samotném umění. Naráží na zásadní otázky společnosti a ukazuje samotný um mezilidské interakce.
V současnosti žije umělec v Berlíně, kde studoval na Humboldtově univerzitě. Roku 2009 získal Zurich Prize.
| Lynette Yiadom-Boakye |
Lynette Yiadom-Boakye - malířka, básnířka a spisovatelka - se představuje expozicí obrazů Extracts and Verses v Chisenhale Gallery.
Proslavila se svou širokou škálou figurativních maleb sestavených kombinací vzpomínek a imaginace. Zobrazované spektrum čítá portréty s intenzivně intimními záběry zblízka i rozměrná plátna charakteristická pro historické výtvarné umění.
Zaběhnuté evropské normy ale nabourává zpodobňováním postav černé pleti, navíc bez jasného konkretizování situace a často bez zřetelného rozlišení genderu. „Kdo vlastně jsou? Co se děje?" ptá se Laura Cumming z The Guardian. „Tyto obrazy nejsou tak úplně portréty, a už vůbec nejsou příběhy."
Yiadom-Boakye se narodila v Londýně roku 1977, kde studovala na Royal Academy Schools a Central St Martins School of Art and Design.
| David Shrigley |
Poslední do čtveřice, pětačtyřicetiletý David Shrigley, výstavou David Shrigley: Brain aktivity v Hayward Gallery nabízí nový pohled na svou práci a její komplexní zhodnocení. Expozice sestává nejen z kreseb, ale i fotografií, soch a filmů. Vše zastřešuje umělcův smysl pro černý humor a jeho morbidní inteligence.
Hned ze začátku jsou návštěvníci vyzváni, aby se posadili kolem nahého, proporcionálně nesprávně vysochaného chlapce s komickou tváří stojící uprostřed místnosti a zachytili jeho vzhled na papír. Stěny pokrývají desítky různorodých kreseb. Žádná podobizna přitom nemůže být špatná - model je špatný už sám o sobě.
Shrigley se nejvíce dostal do veřejného podvědomí svými přímými a jednoduchými kresbami a animacemi, které satiricky komentují každodenní situace a lidskou interakci. Pravidelně publikoval své karikatury v magazínu New Statesman a deníku The Guardian. Od počátku devadesátých let vydal několik knih své práce, například Torn Up Drawings (2011) nebo What the Hell Are You Doing? (2010).
Porota letos sestává z pěti členů. Předsedá jí Penelope Curtis, ředitelka londýnské galerie Tate Britain. Dalšími jsou Annie Fletcher, kurátorka výstav muzea Van Abbemuseum v Nizozemsku, Susanne Gaensheimer, ředitelka Museum of Modern Art ve Frankfurtu, Declan Long, lektor National College of Art and Design v Dublinu a Ralph Rugoff, ředitel londýnské Hayward Gallery.
Podívejte se na loňské...
... i letošní finalisty Turner Prize:
Turner Prize se pravidelně koná od roku 1984 a oslavuje nové směry ve výtvarném umění. V posledních desetiletích hraje významnou roli v podpoře zájmu veřejnosti o tyto vývojové tendence a vyvolává četné debaty o podobně výtvarné moderny.
Ocenění každoročně dostane umělec pod padesát let za svou dvanáctiměsíční prezentovanou práci, kterou hodnotí nezávislá porota měnící se s každým ročníkem. Ještě před oficiálním vyhlášením výsledků nominovaní představují své příspěvky v galerii Tate Britain v Londýně.
Turner Prize platí za jednu z nejvýznamnějších cen ve výtvarném umění v Evropě. Vítěz získá pětadvacet tisíc liber, zbylí tři finalisté z nejužšího výběru obdrží každý pět tisíc liber.
