Je to dobrý způsob, jak nově nahlédnout na působení umělce, který se už za života stal populárním a jehož osud byl mnohokrát zpracován. Kamil Lhoták žil v letech 1912 až 1990 a vystudoval práva, nikoliv výtvarnou školu. Jeho nostalgické retro obrazy si oblíbili sběratelé i čtenáři knih, jež ilustroval.
Byť někdy s výhradami pro jeho přímočarou líbivost, uznávaly ho i významné osobnosti, například teoretik Jindřich Chalupecký nebo výtvarník a mecenáš Jiří Kolář, se kterými byl členem slavné Skupiny 42. O uměleckých kruzích nebo dobovém kritickém hodnocení však dokument skoro nemluví.
"Vypadá to jako egyptské hroby, samá smrt a ticho, jen zrezivělá kola," zapsal si malíř, když vzpomínal na objev, který učinil se spolužákem. Bylo jim asi třináct let. Kdesi ve starých Nuslích natrefili na ohrazený pozemek autoopravny. Škvírou v ohradě spatřili staré, rozpadající se automobily a motocykly. Na "ohradu snů" pak Lhoták nezapomněl celý život. I po desítkách let si přesně vybavil, které historické vozy tam s kamarádem obdivovali, protože odložené vraky za hlídanou ohradou se staly cílem jejich dobrodružných výprav.
"Víte, jak muselo vypadat staré auto v roce 1925? Říkali tomu 'staráky'," přibližuje v dokumentu publicista Jan Králík, který jako začínající redaktor časopisu Svět motorů s malířem v 70. letech udělal rozhovor.
Auto z verneovky
Lhotáka a jeho kamaráda nejvíc ohromil vrak velkého vozu francouzské značky Turcat-Méry. Vyráběl se prý jen čtyři roky a chlapci si o něm zjistili všechny dostupné informace. Přišli i na to, že firmu v jednom ze svých románů zmiňuje Jules Verne.
Spolužáci založili časopis nazvaný Auto-moto-zpravodaj, ve kterém "staráky", tedy staré vozy, popisovali. Slovo veterán se pro historická vozidla ještě nepoužívalo. Lhoták samozřejmě obstarával kresby.
Hrané pasáže filmu evokují atmosféru výprav k "ohradě snů", v pražských čtvrtích kamera věrohodně dohledává lhotákovské motivy, které se propsaly do jeho obrazů. Okolí nuselského potoka Botiče, holešovické doky, železniční mosty a vysokou trávou zarostlá zákoutí, z nichž ještě nezmizel duch dělnické periferie. Reálie se potkávají s detaily na obrazech.
"Otec věřil na osud, byl trochu duchař," říká ve filmu Kamil Lhoták junior a popisuje symboliku jednoho plátna: lidé postávají v parku, který je trochu podobný Letné. Vypadá to jako čekání na slavnostní zahájení, dva hudebníci ladí nástroje, ostatní se baví. Nikdo si ale nevšímá mužské postavy v centru, jež napřahuje ruku s bílým praporkem. "To je právě ten osud, který všechno řídí," říká Lhotákův syn.
Malíř až na jednu výjimku nenamaloval autoportrét. Možná kvůli snu, který se mu vracel. Prý se občas budil s řevem, když se mu zdálo, že potkal sám sebe. Jestliže má některá z postav autobiografické rysy, pokaždé jde o celou postavu zachycenou zezadu.
Lhoták v oblacích
Režisér filmu Josef Císařovský se domnívá, že i postavička kráčející po obloze na obraze Muž zbavený tíže, podle kterého se dokument jmenuje, má představovat autora.
Kamil Lhoták kvůli prodělané dětské obrně kulhal a od dětství se kvůli tomu cítil vyřazený. Obdivoval také malá letadla či horkovzdušné balony a snad nejkrásněji ze všeho maloval oblohu.
Film zmiňuje i jeho příchylnost k lidem se zdravotním postižením. Beznohé či jednoruké dívky a ženy se na jeho obrazech vyskytovaly často. Toto téma už ale bylo mnohokrát zpracované, a tak je dobře, že se mu film věnuje jen stručně. Neotvírá také kapitolu portrétů, jichž malíř vytvořil mnoho.
Lhoták byl i velkým cyklistou, vyrážel na dlouhé cesty do Českého středohoří, které obdivoval. Jeho syn mu splnil přání, když po Lhotákově smrti v roce 1990 rozptýlil jeho popel z vrcholu hory Číčov.
Dokumentární film pracuje rovněž s 3D animací, v sekvencích, kdy se mluví o starých vozidlech. Ty se ve snímku nepromění v rezavý šrot, dostane se jim důstojnějšího, byť trochu dětinského konce, ve kterém svou roli sehrají noc a pavouci.
Sedmdesátiminutový snímek je svižný, jen chvílemi působí ilustrativně a v životopisné zkratce někdy příliš zjednodušuje. Například když umělcovo obtížné psychické rozpoložení svaluje pouze na dětské postižení. Autoři opomenou zmínit, že možná větší šrám na Lhotákově duši mu způsobil otec, významný lékař šlechtického původu. K synovi se veřejně nepřiznal a s jeho matkou nežil, i když je podporoval finančně.
Přitažlivost Lhotákových obrazů a také důvody, proč umělec maloval smutně idylickou krajinu svého dětství či ještě starší, film vystihuje přesvědčivě.
Muž zbavený tíže
Režie: Josef Císařovský
CinemArt, v kinech od 9. prosince.
